9. a 10. srpen 1968: Potíže s rybízem, kratší škola

Devátý srpnový den roku 1968 připadl na pátek, desátý na sobotu. Páteční Lidová demokracie položila prostřednictvím svých čtenářů dva zásadní dotazy. Proč státní výkupny ovoce letošní léto neodebírají rybíz? A proč se komunisty perzekuovaný královehradecký biskup Karel Otčenášek nemůže vrátit do úřadu? Sobotní noviny reflektovaly pražský pobyt  šéfa jugoslávských komunistů Josipa B. Tita.

Sovětská armáda podle Černíka

Páteční vydání Lidové demokracie z 9. srpna 1968 přineslo rozhovor s předsedou vlády Oldřichem Černíkem, který ale v médiích vystupoval nejčastěji jako člen předsednictva Ústředního výboru KSČ, nikoli v roli ministerského předsedy. Černík v rozhovoru mimo jiné řekl: „Bezpečnost republiky nám pomáhají zajišťovat spojenci, především Sovětský svaz. Obranný potenciál zemí socialistického tábora chrání i naši vlast." To nejsou slova člověka, který by se obával invaze. Jinak řečeno, i kdyby k ní došlo, nemyslel si komunista Černík v koutku duše, že to vlastně bude správný krok?

Občanské protesty

Pěstitelé rybízu se zlobili, proč stát omezil výkup tohoto ovoce. „Nevykupuje se. Proč? Pěstitelé se táží, jak to přijde, že loni bylo v tisku psáno o neomezených možnostech vývozu rybízu i výrobků z něho do devizové ciziny?" Zeptal se prostřednictvím Lidové demokracie čtenář František Staněk z Předenic.

Josef Novotný z Litin zase informoval lidovecký tisk o petici věřících z farnosti v Horní Rovni na Pardubicku, která požadovala návrat Karla Otčenáška na biskupský stolec v Hradci Králové. Otčenášek ale „ležel v žaludku" nejen komunistům z padesátých let, kteří ho odsoudili k třináctiletému žaláři, ale i těm reformním z roku 1968. Papežem Piem XII. v roce 1950 tajně jmenovaný biskup, s titulem „titulární biskup chersonský na Krétě s určením pro královéhradeckou diecézi", se proto státního souhlasu s biskupskou funkcí nedočkal ani v roce 1968. Záhy opět skončil na venkovských farách se zákazem působení v královéhradecké diecézi a biskupem byl jmenován až po listopadové revoluci v roce 1989.

Škola se zkracuje na pět dnů

Sobotní noviny z 10. srpna přinesly zpravodajství z posledního zasedání československé vlády. Asi nejzásadnější informací byla ta, kterou nadšeně uvítali všichni žáci základních škol. „Po projednání zprávy ministra školství vzala vláda na vědomí, že od zahájení nového školního roku bude na devítiletých školách zaveden pětidenní vyučovací týden," zaznělo při vládní poradě. V Československu se totiž až do léta roku 1968 povinně pracovalo šest dnů v týdnu, respektive od roku 1966 každou druhou sobotu.

Poděkování za Metoděje

První strany československých deníků patřily v sobotu zpravodajství z pátečního příletu vůdce jugoslávských komunistů Josipa B. Tita. „Předseda Ústředního výboru Svazu komunistů Jugoslávie" přiletěl do Ruzyně v pátek 9. srpna v pět hodin odpoledne a Pražany byl nadšeně uvítán. Praha ctila jugoslávský komunismus, který sám sebe definoval jako nezávislý na Sovětském svazu. Dle přání mnoha lidí se měl stát i Dubček něčím jako „československým Titem". Noviny připomněly i letité přátelství československo-jugoslávského lidu a neváhaly jít hluboko do historie, když poděkovaly jižním Slovanům za azyl pro vyhnané žáky Cyrila a Metoděje, kteří již v 9. a 10. století našli útočiště na chorvatských ostrovech. Třicet let po slavné „československo-jugoslávské" družbě neexistuje ani jeden z tehdejších států.

Foto: archiv