Historici o srpnu 1968: Byla to invaze podle učebnic

V noci z 20. na 21. srpna 1968 obsadila tehdejší Československo spojenecká vojska zemí Varšavské smlouvy. A území státu okupovala po dlouhých dvacet let. Smutné výročí si na půdě Senátu dnes připomněli účastníci odborné konference. Ve svých příspěvcích zkoumali dosud opomíjené důsledky násilné invaze. 

ČTĚTE TAKÉ: Nová čísla o srpnu 1968: historici uvádějí 108 obětí

Byla to akce přesně podle vojenských učebnic, vzpomíná na sovětskou invazi, která proběhla před čtyřiceti lety, americký historik Edward Luttwak. "Sovětský svaz to provedl dokonale. Ze vzduchu se dostali do centra země a obsazovali ji tak ze samotného středu. Moment překvapení je dostal do obrovské výhody," míní historik.

Podle Luttwaka se totiž Rusům podařilo zmást i americkou či britskou rozvědku. "Všeobecně se čekalo, že vojenské cvičení postupně přeroste v invazi. Otázka byla jen, kdy se to stane. A to Západ nedokázal odhadnout," dodává Luttwak.

Ivanze měla přijít už dříve

Odborníci uvádějí, že okupace se mohla uskutečnit i dříve než v srpnu. Již v květnu 1968 byla na česko-polských hranicích soustředěna sovětská vojska, která měla postupovat až ke Karlovým Varům. Trasa postupu měla vést přes Tábor a Příbram. Závěrečný rozkaz však nakonec nepřišel. Sověti se totiž dozvěděli, že se poblíž Českého Těšína nachází deset československých tanků.

Zmírnit dopady invaze se dnes pokusil Viktor Izonov, profesor Institutu vojenské historie Ministerstva obrany Ruské federace.

"Vojenská intervence byla až posledním možným prvkem, jak vyřešit nebezpečnou situaci v jedné z nejstrategičtějších zemí východní Evropy," vysvětluje historik.

A přidává i další "polehčující" okolnosti okupace. "Rozhodnutí obsadit Československo nebylo přijato jednomyslně. Sovětští generálové to chtěli raději řešit politicky, psychologickým nátlakem na zdejší vládu. Byli však přehlasováni," tvrdí Izonov.

V noci z 20. na 21. srpna tak překročilo československé hranice nejméně 22 divizí Varšavské smlouvy podporovaných více než 500 letadly. Do konce září zemřelo více než sto spojeneckých vojáků a další stovka československých občanů. Stovky civilních osob byly zraněny.

Srpen v Česku, srpen v Gruzii

Hned v několika příspěvcích se aktéři konference neubránili srovnání invaze Československa s aktuálním konfliktem mezi ruskými a gruzínskými vojáky v Jižní Osetii.

"Původně jsem chtěla mluvit o legendě pražského jara v Rusku po čtyřiceti letech. Jenže současná situace mě donutila změnit téma. Předem prohlašuji, že organizátoři nenesou za můj příspěvek žádnou odpovědnost," překvapila v úvodu ruská básnířka Natalija Gorbaněvskaja.

Mimo jiné jedna ze "sedmi statečných" osob, které 25. srpna 1968 protestovaly na moskevském Rudém náměstí proti sovětské okupaci Československa.

"Gruzie se nechala osudově vyprovokovat. A dopadla stejně jako kdysi Československo. Musím se přiznat, že jsem více soucítila s komunisticky smýšlejícím Dubčekem než dnes k nekomunistovi Saakašvilimu," dodala Gorbaněvskaja.

Sporu mezi Ruskem a Gruzií se dotkl i Luttwak. "Je třeba oslavovat minulost a připravovat se na budoucnost. Sovětské tanky přece dnes žádné svobodné země nenapadají," rýpnul si ve své řeči.

Kontroverzní starosta nedorazil

Zřejmě nejočekávanější řečník, někdejší starosta Vídně, ale také spolupracovník StB Helmut Zilk, na konferenci nedorazil. Omluvil se kvůli zdravotním problémům. Jeho příspěvek však přece jen zazněl. Ve zkrácené podobě jej přednesl Jan Koukal, český velvyslanec v Rakousku.

TAKÉ ČTĚTE: Senát zve na konferenci k srpnu 1968 Zilka, agenta StB

"Pro pana Zilka to není jednoduchá situace. Chtěl se zúčastnit dnešního setkání i proto, aby mohl očistit své jméno. Bohužel zdraví mu to nedovolilo," uvedl Koukal.

Se zpožděním dorazil na konferenci i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, jenž ve své řeči zdůraznil důležitost podobných setkání. "Je neustále potřeba připomínat mladým lidem, jak tehdejší doba vypadala," míní Schwarzenberg. Ten také ocenil podporu, kterou okupovaná země obdržela ze zahraničí. Vyzdvihl například úlohu rakouského rozhlasu a televize. Sám se v době invaze totiž nacházel ve Vídni.

Češi bojují humorem

Přežít okupaci pomáhal Čechům podle historiků především šibeniční humor. "Lze to vyčíst z nápisů, které se v srpnu objevily v ulicích. Obyvatelé se nebránili vpádu vojsk teroristickými akcemi, ale smíchem. Humor a ironie přispěly k jejich duševní čistotě," potvrzuje historik Jindřich Marek.

DÁLE ČTĚTE SPECIÁL Jdi domů, Ivane

A připomíná bonmoty "Jdi domů, Ivane, čeká Tě Nataša. Kolja", "Okupanty je třeba hladit, hladit, hladit, až k úplnému vyhlazení..." či "Se Sovětským svazem na věčné časy. Ale ani o den déle". "Sovětští vojáci mohli rozstřílet národní památky či vám zabít souseda. Čechům však byli neustále k smíchu," připomíná Marek.

Zlomek z tehdejší tvorby bude k vidění ode dneška v prostorách Senátu. Právě tady začne výstava plakátů z období okupace, které byly teprve loni objeveny v knihovně Vojenského historického ústavu (VHÚ). Plakáty, které pocházejí z výloh a zdí v horní části Václavského náměstí, budou ve Valdštejnské zahradě k vidění až do 28. září.

Unikátní soubor 126 děl, která vznikla v období od 21. do 26. srpna 1968, shromáždil a zachránil před zničením neznámý pracovník VHÚ.

Foto: archiv Reuters a AP, ČTK