Srpen 1968
Srpen 68 už řeší boží soudy, říká Pavel Bret

Před čtyřiceti lety, na přelomu srpna a září 1968, začala tehdejší generální prokuratura vyšetřovat případy možné vlastizrady v souvislosti s příchodem okupačních vojsk. Jména těch, kteří je pozvali, byla už tehdy známá a kroky dalších pomahačů interventů se zdály být zmapované hodinu po hodině. Vyšetřování ale bylo brzy zastaveno. Po roce 1989 se na ně pokusil navázat Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

Váš úřad obvinil v roce 1995 třináct lidí z vlastizrady kvůli srpnu 1968. Kolik případů se dostalo před soud?

Byly tři. Týkalo se to nosných případů Jakeš, Lenárt, Hoffmann.

Odsouzen byl pouze Hofmann a po pár dnech byl z vězení propuštěn. Proč byli osvobozeni Jakeš s Lenártem, když 20. srpna 1968 vyjednávali se sovětským velvyslancem o jmenování loutkové vlády, kterou měla okupační armáda dosadit?

Vrchní soud ve zprošťujícím rozsudku dospěl k závěru, že jmenovaní se nedopustili trestného činu. Přijal argumentaci obžalovaných, že je absurdní, aby bylo jejich jednání bylo posuzováno jako trestný čin, když oni v žádném případě socialistickou vlast nezradili, ale naopak chránili. Soud jako by přestal vnímat, že Československo, i když se stalo satelitem Sovětského svazu, zůstalo suverénním státem. Mělo své národní shromáždění, kterému se odpovídali všichni členové vlády, prezident a v neposlední řadě představitelé KSČ. To byl i náš argument.

 

Nebylo absurdní spíš rozhodnutí soudu?

Výrok soudu mi nepřísluší komentovat. Po stížnosti ministerstva spravedlnosti Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil. Nicméně sám rovněž rozhodl, že žalovaní se vyjednáváním s představitelem SSSR vlastizrady nedopustili. Argumentoval, že poté odjeli na Hrad informovat prezidenta a prezident měl jejich návrhy na zřízení dělnicko-rolnické vlády odmítnout.

Takže návštěva u prezidenta z nich podle soudu smyla vinu?

Ano, ale důležité bylo nejen hledisko dokonání, ale i přípravy činu. Sovětského představitele navštívili ze své iniciativy. Bohužel byl vzat v potaz také jejich argument, že se sovětskými poradci a příslušníky KGB se setkávali běžně a nedělali tím nic, čím by zrazovali vlast.

Zachovaly se z jednání s velvyslancem Červoněnkem záznamy?

Byl učiněn pokus získat zápisy přes ruskou stranu, ale naprosto bezvýsledně. Už na začátku 90. let byla snaha vyvodit právní odpovědnost vůči představitelům okupačních sil, kteří se několik dní před invazí setkali v Moskvě na poradě, kdy byl odsouhlasen vstup vojsk. Brežněv byl mrtev, ale řada tehdejších sovětských představitelů a třeba i Todor Žižkov v té době ještě žili. Policie chtěla věc předat k trestnímu stíhání do ciziny, bohužel to skončilo pouze u návrhu.

Pracovali jste se „zvacím dopisem"?

Byl součástí spisu. Dělala se kriminalistická expertiza, která potvrdila, že všechny podpisy, včetně toho od Vasila Bilaka, jsou autentické. Až na jeden.

Který byl zpochybněn?

To si teď nevybavuji. K němu nebyl k dispozici dostatečný vzorek.

Byl v té době někdo z českých signatářů ještě naživu?

Ne, Kolder, Švestka, Indra už zemřeli. Po rozdělení federace byl spis předán slovenským orgánům, protože tam byly podpisy Bilaka, Riga a Barbírka. Trestní řízení bylo zahájeno vůči Bilakovi a pokračuje až dosud.

To už trvá víc než patnáct let.

Zatím bez jakéhokoliv pravomocného rozhodnutí. Česká strana byla naposledy požádána o právní pomoc v roce 2006, kdy měla vyslechnout některé české svědky. Připadá mi to nepřiměřeně dlouhé a nadbytečné.

Nevylosoval si Hoffmann černého Petra? Jeho čin - vypnutí rozhlasu - nebyl ve srovnání s ostatními tak zásadní.

To je relativní, jeden vedle druhého patřili ke zdravému jádru a v pražském jaru cítili ohrožení svých funkcí a své budoucnosti.

Byli to kariéristé, nebo přesvědčení komunisti?

To nevím, ale od počátku byli vedeni k opovržení právním řádem, stavěli politiku nad ústavu.

Jména dalších obviněných nebyla tak známá, ale jejich činy vypadaly jasně. Estébák Jaroslav Klíma blokoval v noci na 21. srpna vchody ministerstva vnitra a jeho kolega Josef Houska nechal internovat desítky lidí.

Státní zastupitelství jejich stíhání zastavilo. Argumentovalo, že v té době pouze plnili rozkaz náměstka ministerstva vnitra Šalgoviče, který jim uložil, aby zpacifikovali ostatní příslušníky. Dále bylo řečeno, že v té době o okupaci nevěděli. Jejich kontakt se sovětskými poradci byl prý běžný služební styk. My jsme prosazovali, že představitelé Ruska udržovali styk pouze s určitými osobami, a dávali to do příčinné souvislosti.

Kdo z obviněných z vlastizrady dnes ještě žije?

Podle mých informací žije pan Karel Rusov.

Tehdejší náčelník generálního štábu Rusov spolupracoval se sovětskou armádou, ale i u něj státní zástupce argumentoval tím, že pouze plnil rozkaz ministra obrany. Co byl váš argument?

Československá armáda sice neměla tzv. obrannou doktrínu proti členským státům Varšavské smlouvy - měla ji pouze proti Západu, ale to neznamená, že neměla povinnost hájit suverenitu státu vůči jakémukoliv agresorovi. V té chvíli to nebyl imperialismus, ale Sovětský svaz.

Od obvinění k prvnímu soudnímu řízení v roce 2001 uběhlo šest let. Čověk se nemůže zbavit dojmu, že nebyl zájem ty věci moc řešit.

Od začátku bylo ventilováno, že je to nesmírně složitý případ, i přesto je doba nepřiměřená.

Děje se v těchto kauzách dnes ještě něco?

Ne, vše je pravomocně ukončeno. Teď už je to v režii božích soudů.

Můžou se po čtyřiceti letech ještě objevit nové důkazy?

V roce 95 jsme žádali o zpřístupnění všech dokumentů souvisejících s okupací. Teď usiluje Ústav pro soudobé dějiny, aby se zveřejnil Kremelský archiv, ale stejně jako my zatím bezvýsledně.

Spravedlnost tedy selhala?

Selhala kvůli odstupu času. Brzy po roce 90 značná část pachatelů zemřela, rychle umírali svědkové. Nešlo ale o to, poslat někoho do vězení. Podstatný by byl výrok o vině a nevině. Je to generální prevence. Vůči pokušení, vůči lidem, kteří si myslí, že jsou nad zákonem.