Srpen 1968
Štrougal vzpomíná: Srpen '68 byl mizerný krok Sovětů

Normalizační předseda československé vlády Lubomír Štrougal dokončil své paměti. Výňatky ze vzpomínek dlouholetého vrcholného funkcionáře KSČ uveřejnil server Vanilka.cz. Štrougal v nich popisuje zádrhele měnové reformy z roku 1953, kritizuje své politické kolegy Gustáva Husáka či Alexandra Dubčeka, ale zřejmě nejvíc mu v hlavě leží srpnová invaze spojeneckých vojsk z roku 1968.

"21. srpen 1968 - předěl v naší historii. Není pochyb, že vojska členských zemí Varšavského paktu vstoupila nezákonně, bez pozvání na území československého státu. Vina Moskvy, Berlína, Varšavy, Sofie a Budapešti je jednoznačná. Je nesporné, že tak byl přerušen relativně úspěšný rozvoj země na příští desetiletí. Vstup vojsk v podstatě předurčil politickou porážku v listopadu 1989," přemítá v pamětech Štrougal.

"Tvářit se, že my jsme nic jiného dělat nemohli, že nám zbývalo jen se založenýma rukama čekat, co udělají naši partneři, že jsme jakoby postiženi politickou slepotou s ničím podobným, co následovalo, nepočítali, to je naše politické selhání, přinášející nebývalé politické důsledky pro tuto zemi," zpytuje svědomí bývalý předseda vlády.

Kritika soudruhů Gustáva a Saši

V memoárech však Štrougal nešetří ani své politické současníky Gustáva Husáka či Alexandra Dubčeka. "Otevřeně jsem Husákovi opakovaně vytýkal, že se zbytečně při jednáních i při individuálních rozhovorech rozčiluje a pak místo argumentace partnery ponižuje... I četní naši spolupracovníci říkali, že Husák vystupuje jako jediný neomylný," vzpomíná na posledního komunistického československého prezidenta Husáka.

Právě jemu přisuzuje Štrougal nemalou míru viny za vývoj země po srpnové invazi. "Dodnes jsem nepochopil, proč G. Husák, tento zkušený bard slovenské a československé politiky, se bez efektivního odporu vzdával svých programových, v československých společenských podmínkách žádoucích, naléhavých stanovisek. Měsíc od měsíce, rok po roce jsme vyklízeli polednovou scénu šedesátého osmého roku," tvrdí.

A podobně kriticky přistupuje Štrougal i k Alexandru Dubčekovi, hlavní osobnosti takzvaných událostí pražského jara 1968.

"Vážím si osoby A. Dubčeka. Nevážím si však jeho přístupu k rozhodování o klíčových otázkách politiky. Nerozhodnost, stálé odklady, charakterizovaly danou situaci ve stranické centrále," popisuje.

Kromě toho Štrougal rovněž neopomene zmínit měnovou reformu z roku 1953, která razantně zahýbala životní úrovní obyvatel Československa.

"Tehdy bylo přijato rozhodnutí, aby před necelými třemi měsíci čerstvě zvolený prezident republiky A. Zápotocký vystoupil v rozhlase s projevem a veřejnost se snažil uklidnit. Prezident s takovým rozhodnutím nesouhlasil, neboť nevěřil, že v dané atmosféře lze něčeho pozitivního dosáhnout a vyvracet to, co za příštích 24 hodin bude vyhlášeno. To pokládal za neodpovědné. Nervozita ve vedení, neklid v zemi však vykonaly své. Prezident - donucen - vystoupil s krátkým prohlášením, že se nepřipravují žádná měnová opatření, která by se dotkla výdělků pracujících," vzpomíná Štrougal.