14. a 15. 11. 1989: Nejsou léky ani cihly

Není z čeho stavět, nejsou léky, v krámech není zboží. To jsou autentická slova komunistických poslanců parlamentu z patnácté schůze Federálního shromáždění, která začala v úterý 14. listopadu 1989 a skončila o den později. Zveme vás tedy na poslední zasedání československého parlamentu před pádem režimu.

Čtenáři této rubriky si občas postesknou, jak je trapné, když zkresleně líčíme poměry na sklonku komunismu. Vždyť prý nebylo tak špatně a dělalo se hodně dobrých věcí. Nyní čtenářům předkládáme slova samotných předlistopadových komunistů, která zazněla v parlamentu právě 14. a 15. listopadu 1989. Ve většině projevů totiž poslanci přiznávali, že socialismus je v koncích, že v krámech není žádné zboží, nemocné není čím léčit a v průmyslových krajích se nedá dýchat.   

Trefný: Není čím léčit!

V parlamentu tak například zaznělo, že Československo nedisponuje moderními léky, které by odpovídaly současnému lékařskému poznání. Trefně o tom hovořil poslanec Trefný: „V případě léků je nutné zdůraznit, že jejich nedostatek nebo pomalá inovace dnes způsobují, že značná část československé klientely není a nemůže být léčena na úrovni současných výsledků vědeckého poznání a technického rozvoje na takové úrovni, jaká je v hospodářsky vyspělých zemích." Jinak řečeno, Trefný se nebál oznámit, že socialistické zdravotnictví zaostává za Západem a našinci zbytečně umírají. „Značný počet přístrojů se provozuje za hranicí technicko-ekonomické životnosti a je udržován v chodu jen obětavostí zdravotnických pracovníků. Stále více se projevuje výrazné zaostávání kvality československé zdravotnické techniky a materiálu včetně provozní a pomocné techniky za kvalitou západních výrobků. Totéž platí o různých zdravotnických materiálech a lécích, jejichž výroba a rychlá inovace je limitována značným surovinovým, technologickým, součástkovým a jiným nedostatkem," dodal Trefný.

Balog: Není z čeho stavět!

Pocity poslanců Federálního shromáždění, kteří se v úterý 14. listopadu 1989 sešli na své 15. parlamentní schůzi, museli být všelijaké. Bylo to už po pádu Berlínské zdi a po rezignaci bulharského diktátora Todora Živkova. Ale ze stenografického záznamu schůze je jasné, že jediný poslanec na aktuální situaci v Evropě nijak nezareagoval. Zato se dost kritizoval žalostný stav národního hospodářství.  

Slovenský poslanec Balog například odůvodnil stagnující bytovou výstavbu. Největší brzdou byl stále větší nedostatek stavebního materiálu: „Nie je predsa možné realizovať výstavbu bez vstupných surovín a materiálov, dverí, okien, inštalačného materiálu a podobne."

Zato poslanec Trejbal přišel s marginálním problémem, podobně po celou normalizaci kritizoval drobné nešvary socialismu například časopis Dikobraz. Trejbal se pustil do zbytečné byrokracie při zajišťování pracovních rukavic pro československé fabriky: „O tom, jaké rukavice, jaká ochranná pracovní pomůcka má být použita například ve Vihorlatu Snina, musí rozhodovat meziresortní jednání v Praze," prohlásil Trejbal s vážnou tváří.

Martinčicová: Není hovězí ani filé!

Další slovenský poslanec Trško se pustil do kritiky mzdové politiky ve strojírenském průmyslu. „Takýto stav neumožňuje budovať na účinnej mzdovej stimulácii, pretože nedáva záruky v hmotnej zainteresovanosti pracovníkov a vyvoláva nedôveru v nadriadené orgány a svojím spôsobom je brzdou dosahovania lepších výsledkov práce."

A poslankyně Martinčicová se podivila, že v obchodech s průmyslovými výrobky už nelze sehnat prakticky nic: „Nepodarilo odstrániť napätie medzi ponukou a dopytom v celom rade druhov priemyslového tovaru, keď niektoré položky už chýbajú dlhodobo. Spomínan napr. mrazničky, automatické pračky, čalúnené súpravy, kuchyne, keramické obkladačky, atď."  Pak se Martinčicová vydala do obchodu s potravinami, ani tam ale příliš nepochodila: „V rámci potravinárskych tovarov sa k plnej spokojnosti obyvateľstva okresu nedarí zabezpečovať zvýšený dopyt po hovädzom mäse a náš spotridebiteľ oprávnene požaduje tiež podstatne vyšší podiel tmavého druhu chleba a širší sortiment pečiva. Tiež nedostatok rybieho filé, rybých výrobkov a konzerv má za následok oprávnenú kritiku našich občanov. Značné pripomienky sú tiež zaznamenávané ku kvalite, sortimentu, ako aj cenovým reláciám ovocia a zeleniny." Nakonec dodala, že v obchodech nelze koupit kvalitní boty ani textilní výrobky a velmi vázne i zásobování drogérií.

Fanta: Všude vládne korupce!

Slovenskou poslankyni doplnil kolega Huml, který vylíčil, jak chabě je zásobováno průmyslové Chomutovsko: „Nedostatek řady druhů spotřebního zboží, textilního zboží a akutní nedostatek stavebního materiálu pro drobné stavebníky, to všechno dohromady působí na celkové myšlení občanů okresu."

Zato poslankyně Kancírová byla optimistkou: „Naše zemědělství je stabilizujícím činitelem v celé naší československé ekonomice, dosáhli jsme vysokého stupně soběstačnosti v potravinách, trh je jimi dostatečně a rovnoměrně zásobovaný, a to má veliký politický význam."

Všeobecně tolerovanou korupci a úplatkářství kritizoval  poslanec Fanta: „Osobně si myslím, že na nespočet případů poskytnutí úplatků je jeden pachatel stíhán a zcela nechápavě přijímá výrok soudu o vině a zejména pak trestu. Bohužel, je oprávněně přesvědčen o tom, že nedělal nic jiného než stovky jiných."

Pekařová: Bída školství!

Věrnost socialistickým ideálům zato prokázal poslanec Klika, který se v projevu zaobíral politickými náladami v Československé lidové armádě: „Chci Federálnímu shromáždění doložit, že Československá lidová armáda si je vědoma své odpovědnosti za obranu socialismu, za nedotknutelnost a suverenitu své země, tak i za splnění všech závazků, které pro nás vyplývají z členství v organizaci Varšavské smlouvy. V tomto zájmu budeme dále upevňovat vedoucí úlohu strany." Armáda už ale vedoucí úlohu strany upevňovala pouhých 15 dnů, neboť 29. listopadu stejné Federální shromáždění ústavní článek o vedoucí úloze KSČ zrušilo.

Poslankyně Pekařová zase popsala alarmující stav ve školství. Děti se podle ní učí v převážně nevyhovujících školách  s mizerným vybavením. „Rozbor ukázal, že v ČSR téměř 30 % škol bylo postaveno před rokem 1900, dalších 31 % před rokem 1945," uvedla. Zmínila se i o nekvalifikovaných pedagogických sborech. „Nekvalifikovanost některých učitelů, například nedostatek pracovních míst pro učitelky mateřských škol je řešen zařazením na místa učitelek 1. tříd základních škol, anebo nedostatek učitelů v některých krajích a městech je řešen nástupem absolventů gymnázií."

O zdevastovaném Sokolovsku promluvil poslanec Čubár: „Po léta se rozvíjel průmyslový potenciál v okrese Sokolov ve prospěch celé naší společnosti, ale vklady do ochrany životního prostředí byly a jsou nadále nedostatečné a následné."   

Erban: Pomůže nám Stalin!

Jako z jiného světa ale na závěr schůze promluvil poslanec Erban, který dosud zastával ortodoxní gottwaldovskou linii komunismu, neboť sám byl v politice od roku 1946. Nejprve zavzpomínal: „Dostalo se mi velké cti, jako vedoucímu delegace ROH, promluvit v Kremlu v Bílém sále k odborářům, kteří přijeli ze všech konců Sovětského svazu. Tehdy jsem svůj projev končil slovy: Váš Stalin - náš Stalin! za bouřlivého potlesku všech přítomných." Pak vysvětlil, proč si vzpomněl zrovna na Stalina: „Tehdy jsem se domníval, a ještě se domnívám, že jestliže proti Říjnové revoluci a jejím výsledkům vystupovala reakce celého světa vším možným i nemožným, bylo povinností mladé revoluční moci bránit se také vším možným i nemožným, i revolučními iluzemi a třeba kultem osobnosti."

14. listopadu 1989 se Erban mohl se svými stalinistickými názory skutečně cítit všemi opuštěn. Jako kůl v plotě. V další řeči pak odmítl zbytečné pokusy disentu diskutovat o chybách minulosti, třeba o roce 1968. Raději kolegy vyzval k dalšímu revolučnímu boji. „Zvláště v této době, by bylo osudové, kdybychom utekli od socialismu a udělali z něho viníka všech vážných protilidských jevů a událostí tohoto věku. Zůstaňme věrni sami sobě, zůstaňme věrni socialismu!"

Adamec: Není důvod k pesimismu!

„Vážené soudružky a soudruzi poslanci, děkuji vám za vaše otevřená slova i za pozitivní ocenění naší práce," poděkoval poslancům za projevy předseda vlády Ladislav Adamec. „Nemáme žádný důvod propadat pesimismu. Lid této země již mnohokrát prokázal, že dokáže v revolučních dobách vyrovnat a zrychlit krok, vyjádřit svou oddanost věci národního a sociálního pokroku. Nejvíce ze všeho však potřebujeme dost odvahy a schopností všude - v centru i místech - přijmout za vlastní nesmlouvavá kritéria světového hospodářského a sociálního vývoje. Socialistickým principem je vždy a všude každého hodnotit podle nejvyšších požadavků na základě toho, kolik skutečně svou prací přináší společnosti," řekl dále. Lid ovšem  už za tři dny opravdu „revolučně zrychlil krok" a od ideálů komunismu se navždy odvrátil. Přesněji řečeno, nejméně na dvacet let.

Repro: Ivan Motýl