4. a 5. říjen 1938: lidské hyeny a Benešova abdikace

Čtvrtý říjnový den připadl na úterý, pátý na středu. Nejdůležitější událostí se stala středeční rezignace prezidenta Edvarda Beneše, pokorně avizovaná Berlínu československými ministry už v úterý odpoledne. "Jsme národ typicky střízlivý a jako jsme nezpychli ve štěstí, neztratíme ani hlavu ve svém neštěstí," uklidňoval Beneš národ ve svém abdikačním projevu.   

Češi proti Čechům

"Lidské hyeny, které těží se situace." Pod dramatickým titulkem se v deníku České slovo objevilo varování občanům v dosud neobsazených částech Sudet. V pohraničí totiž začali působit podvodníci, kteří "těží z neštěstí našich lidí". Operovali na územích, která měla do 10. září připadnout Německu, ale byla osídlena i početnou českou komunitou. Podloudníci slibovali za úplatu rychlé směny domů i pozemků, bleskový prodej nemovitostí či další služby. Rozrušení venkované jim za jejich přísliby ochotně dávali tučné zálohy. V Praze policie dokonce zatkla členy jednoho z takových gangů, který v pohraničí vystupoval "jako bankovní dům z Prahy XII".

Strhněte české nápisy!

Německá vojska zabírala v průběhu úterý 4. října takzvané třetí okupační pásmo, v severozápadních Čechách se například wehrmacht posunul do Jáchymova, Teplé, Bečova či Mariánských Lázní. "Nejsou hlášeny žádné rušivé příhody," konstatovala o záboru zpráva Československé tiskové kanceláře. Polská vojska pokračovala v okupaci Těšínska, v úterý byl slavnostně obsazen Jablunkov. Jedna z dobových fotografií dokonce ukazuje ženu v jablunkovském kroji, jak dojatě děkuje za osvobození polskému vojákovi. "Tamní starosta Paszek si oblékl frak, na nějž si připnul řád Polonia Restituta, a rozkázal strhnout všechny české nápisy," popsal okupaci Moravskoslezský deník. Několik Čechů bylo Poláky zatčeno, jiní utekli za hranice do Československa, nejčastěji do Moravské Ostravy.        

Co udělal Sovětský svaz

Francouzský  premiér Édouard Daladier, jeden ze signatářů Mnichovské dohody, se v úterý 4. října ve tři hodiny odpoledne pochlubil před francouzským parlamentem, že Evropě zachránil mír. "V týdnech, které jsme právě prožili, mohl se svět s úzkostí tázati, zda nebude stržen do války. Dnes, kdy přicházím vám složiti účet z naší činnosti, mohu vám říci, že v této krizi jsme zachránili mír," řekl Daladier, aniž tušil, že válku jen na malý čas oddálil.

"Jediný, kdo nezradil, je Sovětský svaz," vrátil se k osudným událostem z konce září komunistický Dělnický deník. České slovo oponovalo. "Stále se objevuje otázka, co vlastně bylo se Sovětským svazem ve chvílích, kdy se tak drsně se rozhodovalo o Československu." Stejný deník připomněl, že Sovětský svaz svoji pomoc vázal vojenskou akcí Francie. "Jisto je, že Rusko se spokojilo s prohlášením, že s Mnichovem nemá nic společného." 

Vavrečka hlásí do Berlína

Prezident republiky Edvard Beneš jmenoval novou "rekonstruovanou" vládu, která se profilovala jako vláda úřednická. Ministerským předsedou zůstal nadále generál Jan Syrový, ale významný posun nastal na pozici ministra zahraničí, když Kamila Kroftu nahradil smířlivý František Chvalkovský. Už v úterý 4. října navštívil státního sekretáře německého ministerstva zahraničních věcí von Weizsäckera nový československý ministr veřejných prací Karel Husárek a ministr propagandy Hugo Vavrečka, dědeček exprezidenta Václava Havla. "Ministři zdůraznili, že Benešova rezignace je jen otázkou několika hodin," zachoval se v německých archivech zápis o této schůzce, který v roce 1997 zveřejnil historik Boris Čelovský.  

Beneš: Práce místo boje

Ve středu 5. října Beneš skutečně abdikoval a České slovo událost uvedlo uctivými  slovy: "Dr. Edvard Beneš se vzdal prezidentského úřadu. Velký vlastenec odstoupil. Věří, že koruna okleštěného státu vyrazí opět svými ratolestmi."

Beneš ve svém emotivním projevu zdůraznil, že chtěl odstoupit ihned po vzniku mnichovské dohody. "Odložil jsem to, abych napřed zajistil pevnější a trvalejší vládu," vysvětlil. Zlomenému národu, který byl odhodlán bránit zbraněmi svoje hranice, se pokusil zvednout sebevědomí. "Jsme národ typicky střízlivý a jako jsme nezpychli ve štěstí, neztratíme ani hlavu ve svém neštěstí. Heroismus práce a sebeodříkání, pro který nám nyní nastala chvíle, není o nic menší a méně důstojný, nežli hrdinství na poli válečném," prohlásil Beneš k národu.

Podobná slova o heroismu práce pak slyšel národ ještě mnohokrát, od protektorátní vlády a později čtyřicet let i od komunistů. Národ měl držet hubu a krok, poctivě pracovat a rozhodně se vyhýbat konfrontaci s mocnými.

Repro: Ivan Motýl