Nemocná Pilarka a žluté karty do NDR

Onemocnění zpěvačky Evy Pilarové. Smrt sedmi školáků v Africe, které zabilo vyčerpání smíchem. Start sovětské rakety Sojuz 5 či televizní projev předsedy vlády Oldřicha Černíka. To vše byla hlavní témata denního tisku z 16. ledna 1969. V den, kdy se upálil dvacetiletý student Jan Palach.

Nad Rudým právem

Koupil si student filozofie Jan Palach ve čtvrtek 16. ledna 1969 vůbec noviny? Snad ano. Brzy z rána cestoval vlakem z rodných Všetat do Prahy a později v Praze tramvají na spořilovskou kolej. Ideální čas na prolistování denního tisku.

Mladá fronta ve čtvrtek 16. ledna 1969 vítala čtenáře snímkem Evy Pilarové a zprávou o jejím náhlém onemocnění, které ohrožovalo plánované koncerty, natáčení desky i turné po Západním Německu. V jiné zprávě přinesl svazácký deník Mladá fronta "zaručené" informace z africké Tanzanie a smrti sedmi tamních školáků, které prý zabilo vyčerpání smíchem.

Moskevský zpravodaj Rudého práva Antonín Michálek zase v úvodním článku deníku Ústředního výboru komunistické strany Československa podrobně líčil start sovětské rakety Sojuz 5 se třemi kosmonauty na palubě. V dalších zprávách deník informoval o "žlutých kartách" nutných při vstupu na území Německé demokratické republiky (NDR) i o čestném členství, které mezinárodní Společnost pro lidská práva udělila Františku Krieglovi, jedinému československému politikovi, který v srpnu 1968 nepodepsal v Moskvě potupné protokoly legalizující sovětskou okupaci.

Na titulní straně Rudého práva byl přetištěn televizní projev předsedy vlády Oldřicha Černíka, který tvrdil, že se "situace v zemi uklidnila" a "společnost se nemůže vyvíjet živelně". Černík de facto pochválil pokojný národ, který se neztotožnil s požadavky studentů z listopadu 1968. Tehdejší studentská stávka, které se zúčastnil i Jan Palach, přitom byla nejvýraznějším projevem nespokojenosti a odporu vůči tehdejší oficiální politice ústupků pod okupantskou sovětskou armádou.

Radikální rozhodnutí

Studentský protest neměl širší ohlas u veřejnosti a Jan Palach přemítal o radikálnějším činu, který by probudil národ. Nakonec se ve čtvrtek 16. ledna 1969 okolo 16. hodiny polil benzinem před pražským Národním muzeem. Pak se zapálil. Svým činem chtěl zastavit postupující normalizaci i morální devastaci národa. Zemřel 19. ledna a při pohřbu o šest dnů později kráčel hned za rakví i jeho bratr Jiří Palach (67), který dnes žije v Kamenickém Šenově a osudný den bratrova upálení si vybavil ve vzpomínce pro časopis TÝDEN a zpravodajský server TÝDEN.CZ.

"Vrátný ze skláren v Kamenickém Šenově se u mě zastavil, že mám na pátou hodinu telefonickou výzvu z Prahy. V daný čas jsem nervózně došel na vrátnici, volala lékařka z popáleninového centra, bratr je prý vážně zraněn a mám přijet. Neřekla, co se stalo. Představoval jsem si všechno možné, že třeba na studentských kolejích vybuchl kotel," vzpomíná Jiří Palach.

Bratrova cesta do Prahy

Jiří Palach se okamžitě rozhodl odcestovat do Prahy, vlakové spojení s hlavním městem ale už ten den nebylo možné. Na nádraží v sousedním městečku Nový Bor bylo puštěné rádio. "A tam jsem také zaslechl zprávu, že se v odpoledních hodinách na Václavském náměstí v Praze upálil student filozofické fakulty J. P. Všechno mi došlo," vybavuje si Jiří Palach.

Vlak nejel. Jiří Palach kontaktoval bratránka, ale ten měl auto porouchané a příbuzného odkázal na pololegálního taxikáře s trabantem. "I ten mě odmítl, že mu nefunguje topení, ten den byl skutečně velký mráz," vzpomíná Jiří Palach. Zkusil to na policejní stanici. Strážníci byli ochotní, ale argumentovali, že kdyby se svým jediným pojízdným automobilem vyrazili do Prahy, zůstal by okres bez hlídky. Nakonec policisté sehnali Palachovi taxíka z České Kamenice. A krátce před půlnocí 16. ledna dorazil Jiří Palach do Prahy.  

16. ledna 1989 vdával dceru

O dvacet let později se výročí upálení svého strýce rozhodla uctít dcera Jiřího Palacha. Aniž tušila, že právě 16. ledna 1989 vypuknou v Praze protikomunistické demonstrace - dnes známé jako Palachův týden. Jiří Palach vzpomíná: "Moje dcera si na 16. ledna 1989 připravila vlastní protest spojený se svatbou. Vymohla si obřad na Staroměstské radnici právě v den 20. výročí Jendova upálení. Ve Všetatech pak chtěla položit kytici k jeho hrobu, ale to se nepodařilo. Byla strašná mlha, u brány hřbitova stála napříč nákladní tatra a správce tvrdil, že kvůli opravám nesmí nikoho pustit dovnitř, a ukázal k autu s tajnými policisty. Představil jsem se a řekl jim o kytce, ale neustoupili. To jsem nevěděl, že Všetaty jsou v tu chvíli obklíčeny policií, a ten, kdo přijel uctít památku Jana Palacha, byl naložen do autobusu a odvezen někam do polí."

Foto: Ivan Motýl, Robert Sedmík