Palach zemřel, KSČ lituje i normalizuje

Jan Palach zemřel v neděli 19. ledna 1969 o půl čtvrté odpoledne. Tři dny po pokusu o upálení. Do té doby opatrnické normalizační projevy soudruhů z Ústředního výboru KSČ dostaly pod dojmem tragédie opět lidská slova. Alespoň na pár dnů, spíše na několik hodin.

Palach byl politiky dokonce označen za statečného člověka, kterého k upálení přivedla "horoucí láska k vlasti". Slova byla součástí veřejného kondolenčního dopisu Palachově matce od skupiny politiků, která se před srpnovou okupací snažila o proměnu komunismu v takzvaný socialismus s lidskou tváří. Prohlášení podepsal mimo jiné prezident Ludvík Svoboda, první tajemníka ÚV KSČ Alexander Dubček a předsedy českého parlamentu Oldřich Černík. Všichni ale zároveň trpěli obavami, aby Palachova smrt nepřivedla národ do ulic.

Orgány chválí rozvážné Pražany

V Praze to vřelo již v sobotu 18. ledna a komunistická strana prostřednictvím agentury ČTK (své hlásné trouby) tvrdě odsoudila spontánní demonstraci v pražských ulicích z téhož dne. "Během soboty došlo v Praze k některým akcím, které svými důsledky jsou v přímém rozporu s úsilím KSČ a vlády ČSSR o konsolidaci poměrů v zemi," uvedla zpráva ČTK vydaná v neděli 19. ledna s titulkem "Sdělení vládních orgánů ČSR".

V textu, v němž nebyl jmenován žádný konkrétní orgán vlády, byly demonstranti tvrdě obviněni z „narušení normálního chodu života" a jejich hesla označena za "hanlivá". Pražané, kteří se demonstrace nezúčastnili, byli naopak pochváleni za "vysokou rozvahu a uvědomělost". Závěr sdělení patřil varování v přísně normalizačním duchu: "V případě opakovaných nepředložených činů budou příslušné orgány postupovat podle zákona." 

ČTĚTE TAKÉ: Umírající Palach: To je málo, vláda musí jednat!
                        Noviny váhaly, o Palachovi se psalo v černé kronice

Nikdo nesmí zůstat lhostejný

Umírající Jan Palach si už do lékařů, kteří mu četli denní tisk, uvedenou agenturní zprávu nevyslechl. Radost by mu určitě nepřinesla. Od podzimu 1968 naštěstí noviny nevycházely v neděli a "Sdělení vládních orgánů" tak bylo vytištěno až v pondělí 20. ledna, tedy po Palachově smrti. Paradoxně v sousedství článků, které Palacha vyzdvihovaly jako hrdinu. Předseda parlamentu Oldřich Černík vyzval z titulní strany Rudého práva doslova celý národ: "Nikdo nesmí zůstat k činu Jana Palacha lhostejný." A odmítl snahu některých komunistů vysvětlovat sebeupálení dvacetiletého studenta jako individuální psychickou krizi.

Studenti: Nic není splněno!

U sochy sv. Václava se po oznámení Palachova úmrtí rozrostlo  improvizované stanové městečko studentů a někteří z nich zahájili protestní hladovku. Pondělní Rudé právo z 20. ledna informovalo, že předseda české vlády Stanislav Rázl vstoupil už v neděli večer do jednání se studenty a vyzval je k předložení konkrétních společenských požadavků.

Předseda byra ÚV KSČ Lubomír Štrougal však z titulní strany téhož vydání Rudého práva hřímal o nutnosti „vytvořit klidné ovzduší pro konstruktivní práci". Lidová demokracie byla v pondělním vydání odvážnější. Štrougal na titulní straně neměl místo, ta  byl věnována úmrtí Jana Palacha a prohlášení Svazu vysokoškolských studentů. „S politováním musíme konstatovat, že ve včerejším vládním prohlášení, i v prohlášení ÚV KSČ se nehovoří o splnění požadavků kolegy Palacha, za které se plně stavíme - totiž okamžité zrušení cenzury a zákaz rozšiřování tiskoviny Zprávy," hodnotili situaci v zemi roztrpčení studenti.

Foto: Archiv Týdne, ČTK