5. listopad 1918: Poprsí a zánik pozdravu "Má úcta"

Pátý listopadový den roku 1918 připadl na úterý. Pozdrav „má úcta" zmizel v propadlišti dějin, ale jepičí život mělo i revoluční oslovení „občane". V pohraničí se upevňovala moc samozvaných německých provincií. Na Václavském náměstí v Praze se odpoledne shromáždilo na 200 tisíc lidí, aby přivítali politika Karla Kramáře.

Účinnost prokázána spisovatelkami

Ach ta politika, války, slavné vítání kdejakých panáků na nádražích. Tak si možná v revolučních dnech povzdychovala kdejaká pražská slečinka či dáma. V novinách se takové ženy zajímaly maximálně o inzertní strany, zvláště dámy s menším poprsím zcela jistě okouzlila následující reklama: „Pěstění velkého poprsí docíliti možno uznaně jedině přípravkem ku hnět. Hyperine. Zcela nový přípr. od lékařů doporučený, účinek v krátkosti viditelný. Delší používání není zapotřebí. Bezvadnost a účinnost prokázána ženskými spisovatelkami."           

Jazyková revoluce

Fejetonista Lidových novin a písecký rodák Richard Weiner si všiml, jak revoluce v Praze radikálně proměnila slovní zásobu. Nejpatrnější to bylo v pozdravech a osloveních. „Mizí rukulíbání, mizí milostpaní, mizí hloupé tituly," radoval se Weiner. V pozdravech na celé čáře zvítězil „dobrý den" a „dobrý večer". Podle Weinera tyto zdravice znějí mnohem lépe než vyjádření „mojí úcty". Krátký život však mělo oslovení „občane", zřejmě proto, že říjnový převrat měl svým poklidným charakterem hodně daleko například k revoluci francouzské. „Občane se přežilo rychle, vyskytuje se pouze ještě na některých provoláních," vypozoroval Weiner.         

Slavný příjezd Kramáře

Na Václavském náměstí v Praze se 5. listopadu odpoledne shromáždil dav asi 200 tisíc lidí, tisíce Pražanů se tlačily i v ulicích ve směru k hlavnímu nádraží. Očekával se slavný příjezd politika Karla Kramáře ze Švýcarska. Kramář už 19. října 1918 při zasedání Národního výboru ohlásil, že „národ náš nebude již jednati s Vídní, ale jen s Dohodou". Na čele delegace proto odjel 25. října do Ženevy, aby jednal o společném postupu s vůdci zahraničního odboje. Propásl tak nečekaně rychlý převrat v Praze, nicméně členové pražského Národního výboru se zachovali kolegiálně, ponechali Kramáře v čele Národního výboru a 5. listopadu zorganizovali jeho slavné přijetí v Praze. „O půl 6. přijel vlak na nádraží. Lokomotiva byla ozdobena chvojím, prapory, nápisy - Ať žije republika," líčily Lidové noviny příjezd ženevského vlaku. „Málokdy měl nějaký národ tolik upřímných přátel jako má náš český národ nyní," prohlásil Kramář v improvizovaném projevu na nádraží. I v dalších promluvách zdůrazňoval zásluhy českého exilu a jeho „gigantickou práci" při diplomatickém boji o samostatné Československo.

Temný mrak nad Slezskem

„Všude radost, jen nad Slezskem temný mrak. V Opavě se zřizuje vláda Sudetenlandu, Volkswehr ovládá město," posteskl si kronikář Suchých Lazců na Opavsku v zápise z 5. listopadu 1918. V pohraničí totiž upevňovaly svoji moc čtyři samozvané provincie českých, moravských a slezských Němců: Sudetenland, Deutschböhmen, Deutschsüdmähren a Böhmerwaldgau. Také Slovensko bylo zatím součástí nového státu jen čistě formálně, na „uherské hranice" teprve mířila první tisícovka pražských četníků, které teprve 7. listopadu posílí tisíc vojáků. Trochu alibisticky proto znělo prohlášení mezinárodních vyjednávačů Národního výboru v čele s Karlem Kramářem, kteří se v úterý večer vrátili ze Švýcarska do Prahy a tvrdili „že území československého státu je úplně zabezpečeno". Výbor ovšem hovořil o zabezpečení diplomatickém a o souhlasu mocností s novou podobou státu. „Hlásí se k nám dokonce Rusíni v Uhrách na východ od Slovenska, takže bychom sousedili přímo s Rumuny," zaznělo 5. listopadu. Nový stát se zdál být zase o něco větší a mocnější. „Čechové budou největším národem v Evropě," tvrdilo se v jednom z eufemistických článků v Lidových novinách, citovaný výrok byl navíc opřen o údajné vyjádření amerického sociologa George Herrona (1858-1925).

Nejistý konec války

Do konce války zbývalo pouhých šest dnů, ale čtenář úterních novin mohl získat dojem, že boje na západě Evropy mohou trvat ještě měsíce. „Němci přetrhli hráze Šeldy na holandských hranicích a zaplavili celé okolí u Antverp. Němci budou věrojatně klást odpor u Antverp," uvedla jedna z frontových zpráv datována k 5. listopadu 1918. Jiná zpráva líčila, že Němci již chystají nové zimní tažení.

Foto: Ivan Motýl