ÚNOR 1948: Bezruč s Gottwaldem gratulují Nejedlému

Devátý a desátý únorový den letos připadly na víkend, v roce 1948 to bylo pondělí a úterý. 9. února 1948 se rozhořela nová diplomatická válka mezi USA a SSSR, tentokrát o výklad počátků druhé světové války. Úterý 10. února náleželo oslavám sedmdesátin ministra sociální péče Zdeňka Nejedlého, kontroverzního politika, který v české kultuře napáchal mnoho zla.

Začíná týden, který vyvrcholí vážným rozporem ve vládě mezi nekomunistickými ministry a ministrem vnitra Václavem Noskem. Konflikt se bude týkat velitelských pozic SNB, které postupně přechází do rukou KSČ. Od této roztržky už povede přímá cesta k demisi demokratických ministrů, vládní krizi a komunistickému puči.

Rudé právo o „klevetnické kampani"
Tiskový odbor zahraničních věcí Sovětského svazu svolal v pondělí 9. února večer mimořádnou konferenci, na níž pozval třicítku zahraničních novinářů akreditovaných v Moskvě. Žurnalistům bylo oznámeno: „Počínaje 10. únorem bude informační kancelář při ministerské radě Sovětského svazu uveřejňovat historická prohlášení pod názvem Padělatelé dějin." Někdejší válečné spojenectví dostalo další trhlinu, v počínající studené válce přituhovalo.

Sovětské propagandistické dílo Padělatelé dějin mělo osvětlit vinu Spojených států na vypuknutí druhé světové války, za vše prý mohly „americké miliardy investované do válečného hospodářství hitlerovského Německa". Sovětský svaz svými Padělateli dějin reagoval na materiály Američanů zveřejňované pod názvem Nacisticko-sovětské styky v letech 1939 až 1941. O dnes již všeobecně známých informacích o sovětsko-německém paktu Molotov-Ribbentrop se po roce 1945 nesmělo příliš mluvit ani v Československu, tuzemští politikové se tématu zcela vyhýbali. Cyklu Padělatelé dějin se proto radostně chytlo komunistické Rudé právo a přispěchalo s ujištěním, že všechny příspěvky zveřejní. Prý to bude nejúdernější odpověď na „klevetnickou kampaň" Američanů.

Bezruč: Třicet chybí ještě do sta...
Úvahy některých současných literárních teoretiků, že Petr Bezruč není autorem slavných Slezských písní, bývají odůvodňovány úpadkovými básněmi slezského barda, jimiž Bezruč od třicátých let naplňoval noviny a časopisy, hotelové knihy návštěv či památníčky svých obdivovatelů. Je možné, aby autor Maryčky Magdónové a dalších tak emočně strhujících básní zároveň psal ubohoučká blahopřání? Jedno přání vyšlo i v úterý 10. února 1948 na titulní straně Rudého práva, Bezruč popřál ministru sociální péče Zdeňku Nejedlému k jeho sedmdesátinám:

Máme dnes vzácného hosta
v tom turnaji v českém světě:
třicet chybí ještě do sta,
třicet let k vzdálené metě,
zdráv je nám, pane ministře,
všem k radosti proběhněte.

Zdeněk Nejedlý (1878-1962) se stoletých narozenin nedočkal, ale nechybělo mnoho, Bezruče přežil o čtyři roky. V české kultuře po roce 1948 stačil Nejedlý napáchat hodně zla. Po únorovém puči přesedlal z ministra sociální péče na post ministra školství, věd a umění. Husitskou dobu propojil s dělnickým hnutím a komunismem, v rámci školní výuky sladil „únorové vítězství pracujícího lidu" s díly klasiků - hlavně s Boženou Němcovou a Aloisem Jiráskem, čímž tyto autory znechutil mnoha generacím školáků a studentů.

Narozeniny Nejedlý oslavoval v Národním divadle, na jevišti mu popřál i předseda vlády Klement Gottwald. „Nejedlý obracel pozornost především k těm dobám, kdy masy prostého lidu vystupují na povrch dějin a určují jejich chod," oslavil Gottwald svého ministra. A Nejedlým poučený Gottwald už za dva týdny po oslavách skutečně dokázal určit chod lidových mas, když je povolal na obranu komunismu a rozdal jim milicionářské uniformy a pušky.

Nejedlému popřál i prezident Edvard Beneš, jenž se měl po převratu změnit v bezmocnou figuru dějin. O Benešově přání Rudé právo neinformovalo, otiskly ho třeba Svobodné noviny řízené Ferdinandem Peroutkou. Beneš se vyhnul oslavě pokrokových mas a výhradně připomněl muzikologické dílo Zdeňka Nejedlého, které je oceňováno podnes. „Vaše dílo především přineslo základy k české hudební historii," řekl Beneš. Myslel třeba Nejedlého muzikologické práce o předhusitském a husitském zpěvu či o Bedřichu Smetanovi.

Repro: archiv, Rudé právo