ÚNOR 1948: Gottwald porovnává četníky s esenbáky

Sobota 21. února 1948. Praha vyšla do ulic. Nejtěsněji bylo na Staroměstském náměstí a v přilehlých ulicích. Reportáž v Peroutkových Svobodných novinách líčila atmosféru v centru hlavního města následovně: „Zdálo se, že nikomu nevadil šestistupňový mráz: lidé postávali na všech ulicích vnitřní Prahy, na chodnících a stanicích tramvají, aby zaslechli zvučný a amplionem pouličního rozhlasu zesílený hlas předsedy vlády."

Překvapená opozice

V deset hodin měla začít komunistická demonstrace na Staroměstském náměstí. „Občan, který se kolem půl desáté vypravil některou ze staroměstských ulic ke Staroměstskému náměstí, aby vyslechl projev předsedy vlády Klementa Gottwalda, brzy zjistil, že zaspal. Příslušníci komunistické strany již dávno předtím vyplnili náměstí pod posledními troskami radnice do posledního místečka," trochu překvapeně referovaly Svobodné noviny. Demokratická veřejnost totiž neočekávala, že Gottwaldova páteční výzva k sobotní demonstraci bude mít tak širokou podporu Pražanů. Na demonstraci národních socialistů se tentýž den setkala jen hrstka občanů. Při porovnání se zaplněným Staroměstským náměstím bylo nutno konstatovat, že národ se dobrovolně přihlásil ke „komunismu". A hromadné vůli lidu se demokratická veřejnost nedokázala postavit, snad až na dvě demonstrace vysokoškoláků z 23. a 25. února.    

Za Gottwaldův recept

Sobotní manifestace na Staroměstském náměstí měla podpořit vyřešení vládní krize podle Gottwaldova receptu. Dav měl prezidentu Benešovi doporučit, aby přijal demisi dvanácti nekomunistických ministrů z celkem šestadvacetičlenné vlády. Gottwald měl vládu pouze doplnit kolaboranty z nekomunistických stran, což se nakonec stalo a ve vládě od 25. února seděl například katolický kněz Josef Plojhar, ve skutečnosti zarytý bolševik, který odbojné kněze bez zaváhání posílal do kriminálu a pracovních táborů.

„Je vám známo, že včera podali demisi ministři zastupující strany národně socialistickou, lidovou, jakož i stranu slovenských demokratů. Ministři těchto stran utvořili uvnitř vlády jednotný zpátečnický blok, který nakonec způsobil, že již přes měsíc je vládě znemožněna jakákoliv positivní práce," vysvětloval Klement Gottwald davům na Staroměstském náměstí. Požadavek demokratických stran, kvůli kterému podalo dvanáct ministrů demisi, bagatelizoval. Prý šlo o „nějaké marginální nedorozumění" ohledně osmi pražských velitelů SNB. Podle hřímajícího Gottwalda tyto změny proběhly „přesně podle zákona a v dohodě s orgány ústředního Národního výboru Velké Prahy".

Po chvíli Gottwald přitvrdil: „Domácí a zahraniční reakce chce, aby se naše republika stala volným rejdištěm špionů a záškodníků posílaných k nám z ciziny proti naší republice a proti našim spojencům." Úlohu policejního sboru, který se stal roznětkou k vládní krizi, Gottwald vysvětlil takřka pohádkově: „Dnešní členové SNB nás dělníky zdraví, kdežto za dřívějších režimů nás policisté a četníci sekali šavlemi."

Tanková jednotka dělníků 

Gottwald si ale pro jistotu vytvořil i vlastní policejní sbor - Lidové milice. V sobotu 21. února rovněž vyzval k zakládání akčních výborů - nevolených orgánů z řad komunistů, které se měly pokusit převzít moc na radnicích, v továrnách i v divadlech či redakcích novin. Někde akční výbory uspěly hned v neděli 22. února, po 25. únoru pak v každé organizaci.

Komunisti zorganizovali manifestaci i v Brně, Ostravě a dalších krajských městech. Například v Brně padala velká slova, že nástupu komunistů k moci už nezabrání „ani tanky a letadla západních demokracií", neboť „armáda našich pracujících" prý tvoří mnohem silnější tankovou jednotku.

Na hranicích přitvrdilo, SNB zatkla několik desítek lidí, kteří se pokusili přejít zelenou hranici. Dělnickou delegaci ze Staroměstského náměstí přijal i prezident Beneš, jenž se opět ukryl do záclony z nic neříkajících frází. „Chápu vaši situaci, ale vy musíte zase chápat těžkou situaci moji," řekl Beneš delegaci.

Foto: ČTK, archiv