ÚNOR 1948: Komunista Drda střídá Ferdinanda Peroutku

Čtvrtek 26. února 1948. Je po revoluci. V redakci Svobodných novin usedá místo šéfredaktora Ferdinanda Peroutky spisovatel a oddaný člen KSČ Jan Drda. Ve Stavovském divadle přitom večer v sedm hodin začíná představení Oblak a valčík, divadelní kus z pera Ferdinanda Peroutky.

Jednohlasně proti šéfovi

Čtenář novin z 26. února ale asi získal pocit, že se ve Svobodných novinách odehrál demokratický akt: "Zaměstnanci Svobodných novin v Praze po uvážení současné politické situace a v touze zachovati starou dobrou tradici Lidových novin doporučují Sdružení kulturních organizací jako vydavatelstvu listu, aby byl funkcí šéfredaktora pověřen spisovatel Jan Drda. Pro tuto resoluci hlasovali svobodně všichni zaměstnanci."

Kdo byl Jan Drda? V letech 1937 až 1942 skutečně redaktor Lidových novin. Zároveň se ale už před válkou neslavně prořekl, že "bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se staví proti komunistickému vidění světa". Komunistický puč Drdu vynesl nejen na místo šéfredaktora, ale časem se stal i poslancem totalitního parlamentu, ve kterém vydržel až do roku 1960. Jako šéf svazu spisovatelů se podílel na vyloučení většiny demokraticky smýšlejících autorů, zvláště nesnášel katolické autory - Jana Zahradníčka, Jakuba Demla či Václava Renče.

Jan Drda revoluci vyložil hned v prvním porevolučním úvodníku, kterému dal název Naše politická maturita. "Prožíváme týden, na nějž od historických květnových dnů není vzrušenějšího," emotivně začínal jeho novinový sloupek. "Klement Gottwald, kormidelník, jenž nedesertoval od řízení státní lodi, má dnes takovou důvěru národa, že mohl sestavit už listinu nové vlády opravdové Národní fronty, v níž se o odpovědnost budou podílet příslušníci všech stran ne podle stranického dělítka, ale podle nejmohutnějšího spolčovatele lidí téhož národa, podle uvědomělého a dělného vlastenectví."

Drda věděl, že podobnými frázemi si nenaštve ani bývalé nekomunistické kamarády, ani funkcionáře redakčního akčního výboru, ani kolegu Klementa Gottwalda - starého harcovníka bolševického tisku, který na počátku dvacátých let smolil články pro slovenskou Pravdu v redakci v Moravské Ostravě.

Heslo dne: „Akčnění"

Akční výbory pracovaly naplno. Svobodné noviny například informovaly, jak akční výbory vyloučily ze strany nepohodlné členy vedení sociální demokracie. "Akční výbor žádá, aby okamžitě byli zbaveni stranických a veřejných funkcí mimo jiné poslanci Vilím, Görner, Veverka, Sedlák...," citovaly noviny rezoluci akčního výboru sociální demokracie. Podobné texty popisovaly "akčnění" na vysokých školách, v redakcích novin, v národních podnicích i v jednotlivých základních školách. Svobodné noviny pak jen naznačily, co už Rudé právo říkalo "na plnou hubu". Začínala nová vlna znárodňování! V první fázi šlo o podniky nad padesát zaměstnanců. "Ukazuje se, že znárodnění bylo nedostatečné," uvedly Svobodné noviny.

Právo proti Tigridovi

A co Rudé právo? To už stíhalo lidoveckého funkcionáře Pavla Tigrida: „Velezrádce Tigrid pomlouvá ČSR. Jak jsme již oznámili, uprchl šéfredaktor lidoveckého časopisu Vývoj, redaktor Obzorů a Lidové demokracie, Pavel Tigrid, na něhož byl vydán zatykač, do Mnichova." Tigrida Rudé právo označilo za velezrádce a agenta západních imperialistů.

Řezníci a básníci

Zvláštní paradoxy bylo možno najít na inzertních stranách Rudého práva. Zadavateli inzerce byli dosud význační podnikatelé, kteří netušili, že komunisti jim záhy půjdou po krku. Velké smuteční oznámení například otiskla rodina pražského továrníka Václava Beneše, který měl pohřeb právě ve čtvrtek 26. února. V oznámení bylo zdůrazněno, že Beneš je "pan továrník".

Ani básník Jiří Kolář zatím přesně netušil, co se 25. února stalo na Pražském hradě. Zahleděn do oblak poezie napsal do Svobodných novin: "Rybník zarputilý a zelený / hlídaný zabláceným svatým Jánem / pumpa na benzin / v obětí vznosné smuteční vrby..."

Foto: