ÚNOR 1948: Rudé bojůvky a spor o datum voleb

Politické strany se při zasedání Národní fronty dostaly do ostrého sporu o datum parlamentních voleb. Nekomunističtí politikové vyjádřili znepokojení nad bezpečnostní situací a stále větší úlohou KSČ při řízení Sboru národní bezpečnosti. Komunistická bojůvka z Kladna například za tichého přihlížení esenbáků rozbila lidoveckou schůzi v pražské Lucerně.

PŘEDVOLEBNÍ KEJKLE KLEMENTA GOTTWALDA
Komunistům se s každým novým únorovým dnem prudce zvedalo sebevědomí. Ve čtvrtek 5. února zasedala Národní fronta, v níž měly zastoupení všechny tehdy povolené politické strany. Schůzi „velel" předseda vlády i Národní fronty Klement Gottwald a od počátku zasedání bylo jasné, že tentokrát  komunisti demokratickým stranám neustoupí ani o píď. Hlavním bodem programu bylo stanovení data nových parlamentních voleb. Například lidovci žádali, aby se volilo již v dubnu a sociální demokraté považovali za mezní datum polovinu května.

Komunisti mlžili, nakonec z jejich strany zaznělo nepřijatelné datum - 23. květen. Gottwald se volby snažil odsunovat, nebyl si jist, kdy se komunistům podaří získat absolutní moc v zemi, a proto přišel s návrhem, aby byly volby uspořádány až po schválení nové ústavy, kterou Národní fronta připravovala. „Nedokončená ústava se používá jako záminka posunout volební termín," protestovaly Svobodné noviny vedené šéfredaktorem Ferdinandem Peroutkou. Úřední zpráva ze schůze byla strohá: „Strany se na termínu voleb dosud nesjednotily." Vynikající zpráva pro Gottwalda! Na převrat zbývalo dost času a nakonec ho stejně uskutečnil dříve, než očekával. Po 25. únoru 1948 už se v republice žádné svobodné volby nekonaly, znova až v roce 1990.

NA LIDOVCE TVRDÉ HOCHY Z KLADNA
Dalším žhavým bodem programu zasedání Národní fronty byla kritika bezpečnostních složek v zemi, pochopitelně z pozice nekomunistických stran. Těm neuteklo, že KSČ upevňuje svůj vliv na čele bezpečnostních sil. Demokraté stále zřetelněji  ociťovali, jak je jim ztrpčována politická činnost. „V Národní frontě přišla na přetřes otázka bezpečnostní služby vzhledem k příhodám, které se staly při volební schůzi lidovců v Lucerně," informovaly Svobodné noviny. Nekomunistické strany žádaly zřízení ministerské komise, která se bude zabývat bezpečností občanů v předvolebním období. Komunisté návrh odmítli, přesto se měl v nejbližších dnech dostat na pořad zasedání vlády.

Pokud jde o citované „příhody" při volební schůzi v Lucerně, prodemokratický tisk si podrobnosti nedovolil zveřejnit, riskoval by zabavení nákladu novin. V análech dnešní KDU-ČSL, nástupnické strany tehdejších lidovců, se však uchovalo zajímavé svědectví Jaroslava Kubra, tehdy studenta a mladého člena ČSL. „Do Lucerny jsem se vypravil se spolužáky. Přijeli jsme včas, ale sál Lucerny byl již plně obsazen. Sotvaže jsme se dostali na balkon, odkud jsme pozorovali přízemí sálu. Ve 20 hodin schůzi zahájil a řídil předseda velké Prahy za ČSL, ministr zdravotnictví JUDr. Adolf Procházka. Proti jeho zahájení a úvodu se však najednou z prvních řad ozval křik komunistů, kteří tam přijeli autobusy z rudého Kladna a ze Slaného. Obtěžovali předsednický stůl křikem: -Vy chcete kapitalismus a my chceme socialismus! Komunisti používali i jiná slova proti představitelům ČSL v Praze. Po dr. A. Procházkovi si vzal slovo dr. Ivo Ducháček, který si musel přiložit ruce k mikrofonu, aby ho bylo alespoň trochu slyšet. Pak vystoupilo ještě několik dalších pražských funkcionářů ČSL, které však nebylo téměř slyšet. Pozoroval jsem u závěsu stojícího Pavla Tigrida, který byl bledý jako stěna a za několik týdnů emigroval na západ. Tak nehorázně skončilo první veřejné velké vystoupení v hlavním městě Praze."

Repro: archiv, Rudé právo