Klaus: Dříve či později celá Evropa opustí EU

Pokud by nebylo možné Evropskou unii změnit, měla by Česká republika evropské společenství opustit a zůstat sama sebou, řekl dnes exprezident Václav Klaus při uvedení nové knihy Česká republika na rozcestí: Čas rozhodnutí. Tu napsal společně se svými kolegy. Podle Klause by se v případě vystoupení z EU nestalo "vůbec nic" hrozného, země by pak v takovém případě ani neměla nikam směřovat. Vystoupení z EU uvádějí autoři knihy jako jednu ze tří variant českého vztahu k unii. První je nežádoucí pokračování současného stavu, druhou je snaha o změnu.

Na dotaz, co by ČR měla po vystoupení z unie dělat, Klaus uvedl: "Dostatečně by stačilo nesměřovat se nikam a zůstat sami sebou. To by bohatě stačilo." Podle něj by nebyla hrůza, když by ČR zůstala sama sebou. "Že by nám neveleli z Moskvy, Vídně, Berlína či Bruselu," řekl. "To by bylo obrovské vítězství pro naši zemi, a o tom jsme velmi silně přesvědčeni," prohlásil.

Zda by měla být ČR v podobné pozici, jako je třeba neutrální Švýcarsko, nebo jako Norsko, které není v EU, ale je v NATO, nechtěl bývalý prezident komentovat. "Dříve či později celá Evropa opustí EU a nechá (předsedu Evropské komise) Josého Barrosa s (prezidentem Hermanem Van) Rompuyem sedět samotné v Bruselu. A ten kontinent se bude vyvíjet jinak," je přesvědčen Klaus. Názory bývalé hlavy státu na EU už minulý týden vyvolaly odmítavé reakce mnohých politiků.

Kniha se zabývá problémy České republiky, volá po zásadních změnách v ekonomice i politice. "Za drtivou většinu problémů si můžeme sami," soudí bývalá hlava státu. Pokud EU zůstane ve stejné podobě, změny je podle autorů možné uskutečnit v podstatě jen za předpokladu, že Česko z ní vystoupí.

Publikace se věnuje aktuálním potížím země. První dvě části knihy přinášejí popis nynější situace a analýzu příčin krize společnosti. Ve třetí části autoři v čele s Klausem nastiňují návrh řešení. V ekonomice jde mimo jiné o deregulaci tržního prostředí, dokončení privatizace, omezení mandatorních výdajů státu a zrušení přímých firemních daní. V politice píšou například o prodloužení volebních období, o posílení stability vlád a o jmenování, nikoli volení, senátorů. Mezi dalšími návrhy je také podpora učňovského školství na úkor humanitních oborů a snížení počtu vysokých škol.

Autoři tvrdí, že jimi navrhovanou transformaci společnosti nelze prosadit bez zásadních změn v EU, kterou označují za rigidní byrokratickou konstrukci. Ve změny ale prý není možné doufat ani je prosadit; proto je třeba zpracovat strategii vystoupení Česka z EU.
S tím tuzemští politici vesměs nesouhlasí. Někteří naopak volají po větším zapojení do evropského dění.