Vypadalo to na velké osudové drama váhy Othella, ale nakonec se z toho vyloupla rozverná groteska Mnoho povyku pro nic. Tříměsíční koaliční krize skončila zjevnou prohrou Johnových véčkařů. Vyhrál Nečas, ale je to vítězství notně Pyrrhovo.
I když se za uplynulý čtvrtrok skloňoval krach vlády ve všech pádech, asi nikdy ho nikdo ze znesvářených nemyslel moc vážně. A nejméně polovinu z těch tří měsíců zabralo složité manévrování, jak to udělat, aby navenek nikdo moc neprohrál, nebo přesněji - aby porážka Věcí veřejných nebyla tak zjevná.
Shrňme si faktické výsledky poslední koaliční války. Co získala ODS? Vytlačila véčkaře z všemocného vnitra, což byl pro Nečasovu partaj od loňského léta neuralgický bod. Za to dostaly Věci veřejné jen prázdnou trafiku pro Karolínu Peake. Z vlády zmizel jak velký hráč Vít Bárta, tak jeho škraboška Radek John. Vládní VV se tak staly sotva polovičními, naopak ministři Vondra, Fuksa či Kalousek v kabinetu zůstávají.
A co proti tomu získaly Věci veřejné? "Máme zase čtyři ministry ve vládě," oslavují véčkaři komicky fakt, který přitom trval až do chvíle, než Bárta s Johnem sami z kabinetu odešli. Jinak dostali jen pár drobků ze stolu v podobě detailů v dodatku koaliční smlouvy.
Premiér a jeho ODS by mohli slavit - kdyby ovšem za vítězství a tříměsíční přestřelky nezaplatili ztrátou elementární důvěry občanů ve vládu.
Claudio Nečas a Hera Johnová
Johnova partaj doplatila na to, že ji vedou političtí nováčci. Premiér Nečas sice udělal v průběhu krize řadu kopanců a zejména vyštvání Johna z prázdné funkce vicepremiéra pro korupci bylo úplně zbytečné, ale partii s véčkařskými amatéry nakonec vždy obrátil ve svůj prospěch.
Věci veřejné vršily chybu za chybou: dobrovolné opuštění vnitra, demise Bárty, demise Johna, časově ohraničená hrozba odchodu z koalice. Protřelí šíbři z ODS a TOP 09 pak jen chyb využili a zatlačili véčkaře do kouta. Nebyl to tak velký problém: po korupčních kauzách a při preferencích, jimiž VV aktuálně disponují, by pro ně byly předčasné volby smrtící.
Krize se tak po třech měsících vrátila zpátky na začátek. Věci veřejné dost ztratily a následnými manévry si už nic víc nevyvzdorovaly. Když konečně pochopily, že jakékoli další štěkání je marné, stáhly ocas a zalezly zpátky do vládní boudy.
Prostě zhruba v duchu již zmíněné Shakespearovy frašky Mnoho povyku pro nic. Claudio a Hera všechny úklady a lsti nakonec překonají, padnou si znovu do náruče a žijí spolu šťastně až do smrti. Máme ale neblahé tušení, že náhle obnovená koaliční láska bude mít trvání o poznání kratší.
