V Česku se krade a uplácí. Tak lze stručně shrnout výzkum zaměřený na hospodářskou kriminalitu, který si celosvětově nechali udělat auditoři z PricewaterhouseCoopers. Oslovené tuzemské firmy vyšla hospodářská kriminalita v posledních dvou letech průměrně na 46 milionů korun.
Průzkumu, který pro mezinárodní auditorskou společnost PricewaterhouseCoopers (PWC) provedla sociologická agentura TNS Emnid, se zúčastnilo 5400 firem z celého světa. Nejčastěji za ně hovořili generální ředitelé či finanční vedoucí. PWC dělá šetření každé dva roky, letos se konalo počtvrté. Českou republiku reprezentovalo sedmdesát devět společností vybraných náhodně z tisíce největších firem.
Jedním z mála pozitivních zjištění je, že od roku 2005 mírně klesl počet podniků, které se staly obětí podvodu (respektive to přiznaly), a to ze 63 procent 61 na procent. Za podvod PWC považuje jak korupci či zpronevěru, tak porušování autorských práv nebo zkreslování finančních informací.
Korupce neklesá
Nejčastějším typem hospodářské kriminality je majetková zpronevěra, s níž se setkalo na 40 procent dotázaných společností. Více jak čtvrtina jich odhalila korupci, téměř pětina uvedla porušování práv duševního vlastnictví.
Ačkoli korupce postihla 27 procent respondentů, což je pokles o šestnáct procent oproti roku 2005, moc důvodů k optimismu prý není. „Je pravděpodobné, že firmy korupci jen neodhalily. Že by uplácení reálně ubylo, se mi moc nezdá," tlumí nadšení Sirshar Qureshi z české pobočky PWC. Paradoxní je, že 79 procent dotázaných v posledních dvou letech nepodniklo žádnou revizi svých protikorupčních opatření.
Co se týče odhadu, jakou přímou škodu s sebou hospodářská kriminalita nesla, jsou čísla výmluvná: za uplynulé dva roky to bylo průměrně 34 milionů, tedy asi 17 milionů na společnost za rok.
Téměř polovina respondentů dále uvedla, že přišli o zakázku, protože nebyli ochotni uplácet. Samozřejmostí jsou také nepřímé náklady na řešení problémů: ztráta času managementu, poškození jména či narušení obchodních vztahů. Tohle všechno stálo oslovené firmy v průměru dalších šest milionů ročně.
Dohromady se dvouletý balík nákladů spojených s hospodářskou kriminalitou vyšplhal k průměrným 46 milionům v jedné firmě.
Berou všichni
Sociologové se ptali také na to, kdo je nejčastějším škůdcem, jak vypadá profil takového „firemního zločince". A výsledek? Obvykle to je muž, spíše středoškolsky vzdělaný, jehož pohání hlavně chamtivost, případně nákladný životní styl. Svou roli hraje v Česku také stále nízká loajalita k zaměstnavateli a špatné vnitrofiremní systémy kontroly.
Hospodářská kriminalita se samozřejmě nevyhýbá ani vysoce postaveným pracovníkům. Ačkoli úplatky a zpronevěry jsou kvantitativně častější u řadových zaměstnanců, pro firmu bývají nejtragičtější případy, kdy se „škodit" rozhodnou manažeři. Jelikož mívají dobré informace a nezřídka i pravomoci důsledně zahlazovat stopy, jejich přečiny bývají nejdražší a nejvýznamnější.
Postupy, jak podvodům předcházet, se hledají těžko. Společnost PWC (podobně jako další členové takzvané velké auditorské čtyřky) by samozřejmě uvítala, aby si ji firmy najímaly a nechávaly si od ní radit, jak s korupcí bojovat. To si však může dovolit jen málokdo. Obecně se dá říct, že jako velmi účinný bojovník se ukazují anonymní telefonické linky. V Česku je provozuje 44 procent firem, přičemž celosvětový průměr je 42 procent. Důležité prý jsou také přísnější kontroly, větší důraz na bezpečnost informací či zavedení etického kodexu.
Pokud už někde zaměstnance, jenž se dopustil nějakého podvodu, odhalí, nejčastěji na něj podají trestní oznámení (téměř polovina případů), případně občanskoprávní žalobu, nebo ho propustí. Dvanáct procent firem ovšem uvádí, že nepodnikly žádné kroky, ačkoli měly ve svých řadách třeba korupčníka. „Jsou zkrátka firmy, které záměrně nevyhlašují nulovou toleranci korupci a podvodům. Asi k tomu mají své důvody," vysvětluje Sirshar Qureshi.
Foto: profimedia
