Brutální čin
Za vraždu "bílého koně" si sourozenci odsedí patnáct let

21.07.2015 10:00

Sourozenci Kamil Rossi a Dušan Juříček si za vraždu s konečnou platností odpykají 15 let ve vězení. Jejich stížnosti odmítl Ústavní soud. V roce 2008 na Novojičínsku zavraždili takzvaného bílého koně. Podle obžaloby oběť ubili a tělo spálili na zahradě.

Zpět na článek

Nejdiskutovanější názory

Vložte nový příspěvek

Pro přidání vlastního názoru musíte být přihlášen.

Přihlášení | Registrace

Diskuzní příspěvky

Pokud by byla pravda to co se měly tito dva svědci údajně dovědět, jak je možné, že nebyly nalezeny ostatky údajného poškozeného na místě které svědci sami uváděly. A jak může soud tyto důkazy označovat za věrohodné. když to je právě soud, který zřejmě nevěřil části jejich výpovědi ve které uváděly, že měly být ostatky zakopány a stavěl si svou vlastní konstrukci, ve které se dovtípil, že byly ostatky beze zbytku zpopelněny.
Racionálně uvažující člověk se však dovtípí, že pokud svědci vypověděly, že měly být nějaké ostatky zakopány, pak je logické že by nemohly být zpopelněny.Pokud soud svědkům nevěřil v této části jejich výpovědi a ostatky nebyly na uvedeném místě nalezeny, jak věrohodné jsou jejich výpovědi ve zbytku tvrzení, že k nějaké vraždě došlo.
Sou vedl prokazování jen směre k vině mých synů a cokoli v jejich prospěch odmítal, překrucoval a tím si vytvářel své vlastní ničím nepodložené důkazy. To vyplývá z odmítání soudu vyhovět návrhu mých synů na předvolání svědkyně, která měla být svědky zastrašovaná, aby nevypovídala o skutečnostech, které svědky jednoznačně znevěrohodňují. Předseda kraj. soudu se měl mimo hlavní líčení pře právním zástupcem vyjádřit, že svědkyni nepředvolá, protože je zřejmé, že by vypovídala ve prospěch mých synů, O inkvizičním postupu krajského soudu tak nemůže být pochyb.

0 hlasů

Krajský soud dokonce uvedl, že oznámení bylo pravděpodobně motivováno majetkovým prospěchem, zároveň však uvedl, že svědci nemají důvod lhát. Věřila jsem, že vyšší soudy zasáhnou a dají mým synům možnost řádné obhajoby, místo toho ústavní soud jejich stížnosti odmítl a já jsem tak přestala věřit v právní stát.

Protože věřím v nevinu mých synů a věřím také výpovědi bratra údajně zavražděného, tedy, že existují svědci, kteří viděli Jiřího Günthera, vyzývám touto cestou všechny, kteří po roce 2009 viděli Jiřího Günthera původem ze Vsetína naživu a jsou ochotni vše dosvědčit před soudem, aby se přihlásili buď na tuto diskuzi nebo na email hledamjiriho@seznam.cz

0 hlasů

Jsem matkou obou odsouzených a chtěla bych přiblížit ty nejzásadnější skutečnosti v případu mých synů, kteří byli, dle mého názoru, odsouzeni neprávem. Jsem šokována postupem českých soudů, které rozhodly o vině mých synů, a to bez jediného důkazu, že onen poškozený skutečně zemřel. Rozhodnutí soudu provází jen podmiňovací způsob, tedy čeho se mohli mí synové dopustit a čeho se jen pravděpodobně dopustili. Policie nebyla schopna předložit jedinou stopu jako je DNA, otisk prstu či pachovou stopu, která by alespoň nasvědčovala, že by měl údajně zavražděný na údajném místě činu zemřít. Vždy jsem se domnívala, že není možné kohokoli odsoudit za vraždu, aniž by existovalo tělo údajného zavražděného. Obžaloba absenci těla přičítala tomu, že tělo mělo být spáleno a z toho důvodu nechala vypracovat znalecký posudek, ve kterém možnost zpopelnění těla chtěla prokázat. Z vypracovaného posudku však vyplývá, že zpopelnění za podmínek, jaké předestírá obžaloba, není možné, cituji: „je nerealizovatelné“. Znalec dokonce uvedl příklady mnoha hodinových požárů dřevěnic, po kterých zůstaly v požářišti celé lidské torza. Jsem tak přesvědčena, že pokud by k vraždě došlo, muselo by být tělo nalezeno na místě, které obžaloba uváděla. Na tomto místě však byla nalezena jen spodní čelist hlodavce, stavební suť a houby rostlinného původu. Přesto krajský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že znalec zpopelnění těla potvrdil.

U krajského soudu vypovídal i bratr údajného zavražděného, který uvedl, že mu jeho bratranec řekl, kde se má jeho bratr nacházet a na otázku soudce, zda byl s bratrem v kontaktu poté, co ho viděl naposledy, uvedl, že někteří kamarádi ze Vsetína říkali, že ho viděli. Jinými slovy ho měli vidět po jeho údajné vraždě, což zcela vyvrací obžalobu. Když však mí synové na výpověď svědka poukazovali, předseda soudu uvedl, že nechápe, proč na tuto výpověď poukazují až v průběhu líčení, když si pan předseda asi neuvědomil, že všechny tyto informace uvedl svědek až u tohoto soudu, čili dříve by jen ztěží na tuto výpověď mohli poukázat. Výpověď tohoto svědka a její hodnocení se v rozhodnutí soudu vůbec neobjevila a skutečnost, že existují svědci, kteří prokazují, že jsou mí synové nevinní, zůstala naprosto bez povšimnutí. Tato skutečnost nechala chladným i vrchní soud, který místo toho, aby předvolal svědky, kteří měli vidět údajně zavražděného naživu, jen uvedl, že nebyl zpochybněn závěr krajského soudu, že ke smrti poškozeného došlo, když svědci, o kterých hovořil bratr poškozeného, před soudem nevypovídali. Mí synové tak byli podle krajského soudu odsouzeni na základě dvou svědeckých výpovědí svědků, kteří jak uvedli, žádnou vraždu neviděli, ale jen se o ni měli dozvědět. Soud už ale neměl potřebu zjišťovat, jestli to, co se měli dozvědět, se skutečně stalo. Soudy nereagovaly ani na to, že se oba mí synové se svědky dlouhodobě soudili před občanskoprávním soudem a trestné činy, které se, dle mého názoru, svědci na mých synech dopustili, policie dokola odmítá řešit. Jistě že. Pokud by byli tito svědci za tyto trestné činy odsouzeni, nebyli by již tito svědci pro soudy věrohodní a mí synové by tak nemohli být odsouzeni. Abych přiblížila, čeho se měli svědci dopustit, tak necelý měsíc před tím, než oznámili trestný čin vraždy, měli bez vědomí a svolení jednoho z mých synů prodat jeho automobil Jaguár a peníze z prodeje použít na nákup vozu BMW, který si však registrovali na svou osobu a peníze z prodeje již nikdy nevyplatili. K prodeji a falšování podpisu na prodejní smlouvě se dokonce doznali, přesto policie vše odložila, prý z důvodu nepřehledných majetkových poměrů, ovšem jak více prokázat, že se jednalo o majetek mého syna, když předložil kupní smlouvu, doklad o zaplacení a zápis v TP, a to vše psáno na jeho osobu. V den zatčení mých synů se tito svědci měli zmocnit kreditní karty mého syna, všech hesel opravňujících přístup k internetovému bankovnictví a začali převádět peníze mého syna na svůj účet. Dále se zmocnili internetového obchodu turbodmychadla.com, jež založil jeden z mých synů, který je veden i jako majitel této internetové domény a po změně telefonních čísel a majitele firmy začali tyto stránky bez svolení užívat a doslova naskočili do sedla rozjetého podnikání. Na toto vše předseda krajského soudu uvedl, že je přeci normální, aby za situace, kdy byli mí synové zatčeni, se o tuto firmu někdo dále staral. Bylo by, pane předsedo, kdyby k tomu dal můj syn svolení. O věrohodnosti těchto svědků si tak může každý udělat svůj vlastní názor.

Svědci, o kterých je řeč, je můj třetí syn Tomáš Rossi a jeho žena Markéta Rossi. Já však Tomáše Rossi nepovažuji za svého syna, a to už od roku 2008, kdy podal na své bratry žalobu k občanskému soudu, který však s Markétou Rossi prohráli. Považuji ho za lháře, který před tím, než se zmocnil majetku mých synů, byl v hledáčku exekutorů, ve své domácnosti měl rozpadlý nábytek, jezdil v rozpadlém krámu z devadesátých let a nyní si užívá majetku a schopností druhých.

0 hlasů




Časopis Týden

Předplaťte si časopis Týden

V čísle 06/2024 najdete >




Týden

Sedmička

Interview

Instinkt

TV Barrandov

Kino Barrandov