Výbor OSN doporučil Česku zavedení kvót pro vstup žen do politiky. Je jich v ní žalostně málo. Slovo kvóty působí na Čechy a Češky jak rudý hadr na býka, ale přitom nám, takřečeným liberálům, třeba vůbec nevadí, že necháváme kvočnovatět ženy-matky.
"V politice je ženských málo."
Povzdechnutí, které se u nás opakuje do úmoru. Je hezké, že nás to trápí, ale trochu s tím hýbnout už bolí.
Kvóty! Brrrr... zní to direktivně, úřednicky, nepřirozeně. Ale nejde o nic jiného, než dosažení právě jakési "přirozenosti". Už od mateřské školky (někteří od jeslí) jsme v institucích namíchání plus minus půl na půl, proč se tomu zubynehty bráníme v politice (byť třeba v jiném poměru)?
Praxe z jiných koutů Evropy ukazuje, že tyto "nepřirozené" zásahy dokážou oženštění politiky nastartovat. A leckde to dál jede samospádem. Praxe totiž ukázala, že prolínání ženských a mužských principů v politice funguje a že je oboustraně výhodná.
Sama mezi muži
V anketě on-line deníku TÝDEN.CZ hlasovalo 75 procent čtenářů proti kvótám. "Hlavní jsou znalosti a zkušenosti," míní. O tom žádná. Ale opravdu si myslíme, že ženy na volitelných pozicích na kandidátkách většiny českých stran (výjimkou jsou třeba Zelení a Věci veřejné) chybí proto, že by měly méně znalostí a méně zkušeností než jejich mužští kolegové?
Jádro pudla je nejspíš jinde. A není to jen tím, že by muži k sobě ženy "nepustili“, což je nejslyšitelnější názor. Klacky pod nohy si totiž hážeme také my samy. Dámy, ruku na srdce, když se ocitnete jako jediná v pánské společnosti, není to vlastně příjemné? Ženy, které si své pozice vlastním úsilím a bez kvót vydobily, k sobě nahoru další "sokyně" často pouštějí se skřípěním zubů. Ale kdo především ženám podráží nohy, a to platí obecně pro pracovní uplatnění, je sám stát a společnost. Hlavně ženám-matkám.
Škrábání na himalájskou stěnu
Statistiky OECD ukazují, že v Česku "koeficient" využití pracovní potence žen s dětmi jde proti bezdětnému stavu prudce dolů. Žádná jiná vyspělá země tolik neplýtvá schopnostmi žen, jak nedávno zprávu OECD "přeložil" časopis Respekt. S narozením dětí polovina žen zmizí dlouhodobě z trhu práce. A zpět na své pozice se škrábe těžce jak na vertikální himalájskou stěnu, navíc bez jištění – nabídka předškolní péče o děti a podpora alternativních pracovních úvazků je totiž ubohá.
Přes volnomyšlenkářství a liberálnost, kterou česká společnost hlásá v mnoha směrech (od ekonomiky po sex), jsme tradicí prolezlé konzervy, které stále roli žen-matek vidí především v "popelení" kolem dětí, skoro do předškolního věku.
Ano, jsou mnohé ženy, které mateřství cítí jako své hlavní a možná i jediné poslání. Respekt. Ale těm z nás, kterým to nestačí, by měla společnost hodit lano, abychom mohly být víc než "jen" skvělé mámy. Vyplatí se to. I finančně, jak nedávno propočítal vládní NERV.
Neviditelné máslo v ledničce
A proč by mělo v politice být více žen? Nejde jen o onu magickou "kultivaci politického prostředí", kterou mají ženy svou (pozor generalizace) nižší agresivitou, lačností po moci či nižším sklonem k nekonečnému řečnění přinést (mj. Kristýna Kočí svým slovníkem vizitku kultivované ženskosti zrovna neudělala), důležitější než forma a styl jsou témata, rozhodování o veřejných financích a zákonných normách.
Muži politici, ač se snaží sebevíc a některým jde snad skutečně o ono pověstné veřejné blaho, mnohé problémy prostě nevidí. Stejně jako máslo "ukryté" v "neviditelných" místech ledničky.
