Nepojištěný horal
Naše práce je drahá, hájí záchranář "spoluúčast" hazardérů

Před několika dny hledala slovenská záchrannná služba v Tatrách českého turistu. Sice jej našla, ale horal nebyl pojištěný, a tak za zásah zaplatí 300 tisíc korun. Před třemi lety v Tatrách zemřel jiný Čech. Účet pro pozůstalé? Taktéž statisíce. Jak často hledají záchranáři zbloudilé nepojištěné turisty a kolik z nich je Čechů? On-line deníku TÝDEN.CZ o tom povídal šéf horských záchranářů Jozef Janiga.

Jak často se stává, že pátráte po nepojištěném zahraničním turistovi?

Tyto zásahy tvoří zhruba 14 procent všech zásahů.

Je mezi nimi vysoké procento Čechů?

To procento je adekvátní k návštěvnosti turistů, kteří sem z České republiky jezdí, protože Češi jsou třetím národem, který nejčastěji navštěvuje Slovensko.

Čím je, myslíte, způsobeno, že se Češi nepojistí? Mají třeba pocit, že vlastně nejedou do zahraničí?

To bych se raději zeptal já českých občanů, proč se nepojistí.

Jakou mají čeští turisté pověst? Nejsou více nezodpovědní než ostatní turisté?

Podle mého názoru a statistik tomu tak není. Samozřejmě, čeští návštěvníci jsou více sledováni médii a možná právě z toho pramení názor, že by Češi mohli být více nedisciplinovaní. Myslím, že je to mýtus vyrobený bulvárním tiskem. Čísla neukazují žádné extrémní vybočení.  

Jak náročná bývají pátrání?

Záchranáři samozřejmě stále riskují svoje zdraví a život, i když těch obtížných záchranných akcí na hraně v těžkém terénu není až tolik. Je třeba si uvědomit, že lavinové záchranné akce patří mezi ty nejnáročnější právě z toho důvodu, že je tam stále přítomné lavinové nebezpečí. Většinou jde u těchto akcí o čas, který je pro postiženého velmi nepříznivý; statistiky říkají, že šance na přežití toho, kterého se nepodaří zachránit do devadesáti minut, jsou potom už velmi nízké.

Podle čeho je vyčíslitelná částka, kterou musí nepojištěný turista zaplatit?

Částka vychází z ceníku horské záchranné služby a ten reflektuje náklady spojené s tímto výkonem, tedy mzdové prostředky, prostředky materiálního a technického vybavení, kilometrovné vozů a letové minuty nasazení letové techniky.

Je běžné, že za akci může postižený zaplatit částku v řádech několik set tisíc, jako se to stalo při posledním případu?

Minuta záchranné akce závisí na její povaze - zda tam bude jeden člověk, nebo dvacet lidí, zda bude nasazená technika - auto, vrtulník. Minuta nebo hodina je vždy jiná. Zhruba 75 procent zásahů se pohybuje v rozmezí dvou set až dvou set padesáti eur. Potom je tam zhruba 20 procent zásahů, kde je suma v rozmezí 600 až 800 eur, a pak je tam takových pět procent, kdy může suma vyskočit až na takto vysokou hodnotu. To se ale týká jen extrémních případů záchranných lavinových akcí, kdy bývá nasazena letecká technika, jejíž provoz je opravdu hodně drahý.

Jakým způsobem se po lidech peníze vymáhají?

Velmi jednoduše. Na základě vykonaných činností je vyčíslena suma, postiženému se pošle faktura a následně se postupuje podle zákona.

Už jste někdy platbu některým turistům z nějakého důvodu odpustili?

Horská záchranná služba nemá kompetenci, aby mohla odpustit, protože se jedná o pohledávku státu, k čemuž my nejsme oprávněni.