Nebuď zvědavý, budeš brzy starý! Velmi podobné odpovědi se dočkáte, když pošlete oficiální dotaz na Pražský hrad. A neodbude vás jen tak lecjaký úředník, ale sám hradní kancléř.
Přetahovaná o to, zda v prosinci před Štědrým dnem byla na Pražském hradě uzavřena tajná koaliční dohoda, dál pokračuje. Některé tazatele neodradilo ani vytrvalé hradní mlčení a ve snaze domoci se pravdy bombardují prezidenta dotazy dál. A Hrad začíná ztrácet nervy.
Ukazuje to třeba případ ing. Tomáše Moláčka z Prahy 6. Ten po rozporných výrocích politiků pátral po obsahu utajované dohody a žádal její text či alespoň záznam koaliční schůzky u prezidenta. Jeho první dotaz, zformulovaný přesně podle zákona o svobodném přístupu k informacím, Kancelář prezidenta republiky zamítla ještě loni na Silvestra.
Zvědavci a zvídavci
Moláček se ale nevzdal a proti verdiktu se odvolal. A dočkal se už odpovědi ostřejší. A zatímco poprvé s ním komunikoval prezidentův tajemník Ladislav Jakl, nyní v polovině ledna si ho už "podal" sám kancléř Jiří Weigl. Protože se tazatel odvolával na Listinu základních práv a svobod, podle níž je zaručeno právo na informace, poučil ho kancléř, že mu vlastně nejde o informace, ale je jen zvědavý.
"Uvedený zákon ani Listinu základních práv a svobod nelze chápat jako neomezené právo člověka na uspokojení osobní zvědavosti či zvídavosti," kárá kancléř Moláčka v oficiálním dokumentu. Weigl také vysvětluje, že si každý tazatel musí uvědomit, po kom informace žádá. "Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný," argumentuje kancléř.
Nakonec Weigl Moláčka upozornil, že proti tomuto rozhodnutí Hradu už není žádné odvolání, ale uklidnil ho, že za poskytnutí této "informace" si prezidentská kancelář nebude účtovat žádné náklady.
Zvědavost? Proč ne?
"Chápu to tak, že si prezident může tvrdit, co chce, schůzka byla - nebyla, dohoda byla - nebyla. Musí vám to v podhradí být všem jedno, protože já nenesu žádnou odpovědnost. A já jako občan jsem zvědavý, co je potajmu domlouvá na Hradě," ironizuje kancléřovu odpověď Moláček.
Za pravdu jeho motivaci přitom dává pět let starý rozsudek Nejvyššího správního soudu, který rovněž řešil žádost občana o informace, v tomto případě týkající se změny právní formy fotbalového klubu FC Hradec Králové tamním magistrátem.
V rozsudku nejvyšší správní instance se přitom vůbec nerozlišuje, k čemu občan informaci potřebuje, nebo zda je jen zvědavý. "Skutečnost, zda byl stěžovatel při podání žádosti o informace veden pouhou zvědavostí, zda hodlal uplatňovat svá občanská práva, či zda byl veden obchodním nebo jiným zájmem, nehraje při posouzení věci roli," uvádí jasně soud v rozsudku z roku 2006.
