Prázdný autobus číslo 331 se v půl deváté ráno přikodrcá k pražskému Kačerovu. Do hloučku čekajících Vietnamců jako když střelí. Bleskově obsadí všechny sedačky. Důchodkyně o dvou holích, která pomalu zdolávala schůdky, se bezradně rozhlíží po místu k sezení. Nikdo jí místo neuvolní, nikdo ze sedících nezvedne hlavu.
"Ani sednout mě nepustí," rozčiluje se seniorka. "Co smradu tady kvůli nim bylo. Ale my už tady nic nezmůžeme, nám už tady nic nepatří." Její plačtivý hlas přetrhne startování motoru. Dveře autobusu se s funěním zavřou a stroj se pomalu rozjíždí k tržnici Sapa, kde před dvěma týdny zuřil největší požár za posledních pětadvacet let.
Na zastávce Sídliště Písnice všichni Vietnamci vystoupí a zamíří do prosklené přízemní budovy nesoucí velká modrá písmena SAPA. Obří tržnici, vietnamským jídelnám, obchodům s exotickým ovocem a mořskými plody, ale také kasinům či zábavním podnikům s karaoke a vůbec tomu všemu se říká "Malá Hanoj".
ČTĚTE TAKÉ: Vietnamcům z vyhořelé tržnice pomůže sbírka
Na první pohled nejsou po požáru ani památky. Po pravé straně roste před očima nová budova, stejně pilně pracují i dělníci v restauraci Dong Dó. Po rozbitých cestách lemovaných odpadky jezdí Vietnamci v obřích autech, na kolech nebo mopedech. Mezi nimi se staveništěm proplétají nakupující se zbožím v černých pytlích.
Do tržnice Sapa, která oficiálně funguje jako velkoobchod, vedou dva vchody. Ke vstupu do "velkoobchodní části" dříve opravňovala pouze Makro kartička či živnostenský list, který se ukazoval na vrátnici. Dnes vrátný pouští mávnutím ruky. V této části se zboží až na výjimky neprodává po kusech. "Kusovky" se kupují v druhé, "maloobchodní části". Do té vede velká brána s nápisem TTM Sapa.
Stavíme, slavíme
"Když se podívám kolem, vidím jen zmar," stěžuje si pětašedesátiletý Lubomír Němec, pravidelný zákazník. Tvrdí, že ho k nakupování v Sapě nutí malý důchod. "Za těch patnáct let, co tady jsou, neinvestovali ani korunu do trávníku, fasády nebo nové elektroinstalace. Je s podivem, že tu nehoří častěji." Němec pozoruje zdejší dění se zájmem. "Tady v té budově vedle vrátnice sedí pár desítek Číňanů, kteří sem z Číny tahají celé kontejnery zboží. Právě jim shořel ten sklad plný oblečení. V dokladech deklarují džíny za deset korun, takže zaplatí nepatrné clo. Padělek se z těchhle džínů stane až na našem území našitím těch správných cedulek. Sem se pak sjíždějí trhovci z celé republiky."
ČTĚTE TAKÉ: Asijskou tržnici zbouráme, rozhodl statik
Zákazníky Malé Hanoje jsou z poloviny Vietnamci, z poloviny Češi. Otevřeno je sedm dní v týdnu 364 dní v roce od osmi ráno do osmi večer. Tržnice se zavírá jen na jedno odpoledne v únoru, kdy obchodníci slaví asijský Nový rok. "Tenhle den je snad ze všeho nejhorší. Všude je řev, zařezávají se kohouti a druhý den jsou v tržnici kaluže krve," popisuje Adéla Doubková, která žije na dohled od tržnice.
Zdejší vietnamská komunita ji ani netrápí, ani netěší: "Jsou stoprocentně paralelní společností, já do jejich života nezasahuji, oni do mého také ne. Pochopitelně si všímám toho, jak tady žijí a obchodují. Zdravotně pojištěn je tu a tam někdo a ostatním půjčuje kartu, lékaři je nerozeznají. Navíc má každý Vietnamec s trvalým pobytem nárok na příspěvky. Svoje příjmy buď podhodnocuje nebo uvádí jako nulové."
ČTĚTE TAKÉ: Požár pražské tržnice: byla to past na hasiče
Trhovce zajímá jen byznys. Jediná slova, která pro nás mají, jsou "přání?", "sleva", nebo "moc pěkný". Na nepříjemné otázky odpovídají: "Nechci, česky neumím."
Nudle za čtyřicet a omlácení kapříci
Do "maloobchodní části" vás zavede honosná, žlutá brána se dvěma kamennými lvy. Po pravé straně stojí v řadě sedm na vlas stejných kamenných obchůdků s exotickými pochutinami, živými mušlemi, kraby a rybami. Se skladováním potravin si vietnamští provozovatelé nelámou hlavu. Zboží nabízejí ve špinavých obchůdcích i v přepravkách vyložených na betonových pláccích před krámkem.
ČTĚTE TAKÉ: Po požáru. Stoupající pára a nešťastní obchodníci
Předvánoční poptávka si vyžádala kapry, kteří leží s otlučenými ploutvemi na boku v nízké přepravce s vodou, do které vhání vzduch hadice. Ve vedlejší přepravce je naložená nasekaná bílá hmota připomínající tofu. Typicky česká zelenina se mísí s ovocem prapodivného tvaru, vše zalité českému nosu neznámou vůní.
Sapa hýří všemi barvami i vůněmi. Glutamát hojně přidávaný do asijských pokrmů láká hladovce do místních bister, rychlých občerstvení a restaurací. Jídlo nandávají holýma rukama, maso opalují plynovými bombami metr od stojanů s plyšovými hračkami. "Bála bych se tady cokoliv sníst, nemůžu si být jistá původem ani kvalitou potravin, natož hygienickými předpisy," kroutí hlavou pětatřicetiletá úřednice Karolína. Vietnamský obchodník myjící jídelní hůlky hadicí na betonovém plácku před restaurací její slova jen potvrzuje.
ČTĚTE TAKÉ: Požár tržnice trochu jinak: čaj za deset a zavřený servis
"Všem lidem, kteří tady nakupují, musí být jasné, že původ zboží je přinejmenším nejasný. K nákupům se nevydávají žádné doklady, ale tyhle miliardové daňové úniky zřejmě nikoho nezajímají. Nebo zajímají, ale zase nevědí, co s tím dělat," uvažuje Karolína. V Sapě pravidelně nakupuje oblečení pro své tři děti. Ačkoliv prý příliš dlouho nevydrží, poměr kvality ku ceně je pro ni stále příznivý.
"Proč píšete zrovna o Sapě? Takhle to vypadá ve všech vietnamských tržnicích podél západních hranic," rozhazuje rukama.
Vietnam town
V Česku žije přes padesát pět tisíc Vietnamců s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Po Slovácích a Ukrajincích tvoří třetí nejpočetnější skupinu cizinců v České republice. Celých třiadvacet tisíc Vietnamců je zapsáno jako živnostníci.
"O nemovitosti v blízkosti tržnice Sapa, především v Písnici a Libuši, je ze strany Vietnamců mimořádný zájem," říká Jan Zachystal z Eidos reality. "Standardem každého jednání o koupi je smlouvání o ceně z jejich strany," dodává. Podle cedulek se jmény na zvoncích libušských domů se z vietnamské menšiny stala polovina.
Petra Sedláková bydlí U staré sokolovny přes padesát let. Posledních patnáct let je prý žití na Libuši k pláči. "Jsem bezradná, protože nemám prostředky se odsud odstěhovat. Autobusy jsou plné těchto bezohledných lidí, silnice jsou plné vietnamských řidičů, kteří si neví rady s českým značením. Jak může člověk, který česky umí jen pár vět, udělat autoškolu?"
Její soused David Horáček o sobě hned prozrazuje, že je latentní rasista. "Nemám je moc rád, ale pořád je to menší zlo než Romové. Vietnamci si zatím drží svoje nekalý obchůdky a potyčky v tržnici. Až se ten hnus dostane ven, pak teprve budeme mít problém."
ČTĚTE TAKÉ: V tržnici zemřel muž. Útočník ho bodnul do prsou
Prodavačka Jana Matulková z místních potravin se vietnamské konkurence nebojí: "Nabízím kvalitní zboží a odlivu zákazníků jsem si nevšimla, naopak. Mám tu čisto a potraviny jsou čerstvé."
Co z nich máme? Nevíme
Každá městská část dostává přes finanční úřad část peněz, které tamní obchodníci odvedou na daních. Praha-Libuš by měla teoreticky z tržnice, která na jejím území sídlí, bohatnout. Úřednice z městské části svorně kroutí hlavou: "Finanční úřad nám posílá peníze jako balíček, nevíme, jak velká část je od vietnamských obchodníků, ani nemůžeme posoudit, zdali odpovídá jejich obratu."
ČTĚTE TAKÉ: Magistrát si posvítí na libušskou tržnici
Místní starosta Petr Mráz si už dlouho láme hlavu, jak zatočit s nepořádkem v Sapě. Po požáru, který podle něj značně ohrozil obyvatele širokého okolí, mu došla trpělivost: "V areálu vypukl požár během několika posledních let již potřetí. Příčiny byly vždy velmi podobné, zcela fatální nedodržování bezpečnostních předpisů zejména protipožární ochrany."
Nelíbí se mu, že kontroly hasičů jsou předem ohlášené, a obchodníci tak mají možnost se na ně připravit. Žádá proto hasiče o přepadové a namátkové kontroly. "Obáváme, že v případě dalšího požáru může dojít velmi snadno k ohrožení okolních objektů, které by vedlo až k evakuaci obyvatel," zoufá si Mráz.
Foto: Lucie Pařízková
