OBRAZEM: V Česku přistála miliardová CASA C-295M

ale čte, a důkladně !

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 8 hlasů

Kdyby se nemontoval do L-159 motor, vyráběný na Thajwanu americkou firmou, který není používán v žádném jiném letadle a namísto toho se použil osvědčený motor z Povážské Bystrice, montovaný do L-59, byly by exportní možnosti L-159 ALCA bez problémů. Že se ale muselo AERO Vodochody dostat do amerického vlivu, došlo k likvidaci českého leteckého průmyslu a teď směňujeme L-159 ALCA za nedomrlé "transportní " krámy.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 41 hlasů

Myslím si zcela jednoznačně, že by se v době krize, době, kdy je stát zadlužený, nemá mandát volené vlády, škrtá matkám mateřskou, a všechno možné, v té době by se ROZHODNĚ nic podobného realizovat nemělo. Za chvíli budeme jak KLDR kdy polovina národa chcípe, nemá boty ale lítá se tam do kosmu....

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 23 hlasů

A co když se jistěj papaláši těmahle letadly,kdyby se něco stalo aby si odvezli sebou všechno nakradený,protože toho nakradli a nakradou ještě hodně a do normálníhio letadla by se ta fůra prachů nevešla ???

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 21 hlasů

tak teď ještě objednám pro Topola ten Air force one ,ať má čím lítat do Toskánska.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 30 hlasů

Ještě snad nějaký naivka věří, že nejsou prachy?! Jak na co a jak pro koho?! Ten brejlatej připoprcatělej Napoleon utrácí za hovadiny "jen to fičí"!!! Miliardy se točí jako v kafemlejku, a vše pro ty ostudu dělající a impotentní melodyboys. My všichni máme šetřit, a vydávají pro nás nějaké přiblblé "balíčky" a dále nás ta banda gangsterů okrádá! SKYLARKY, útočné pušky, nákladní auta atd. Nyní již lze jen očekávat, kdy objedná jaderné ponorky s jadernými raketami!!! Alespoň dvě, jednu na Vltavu a druhou do Labe. To bude úplatek! Kdo ještě věří těm žvástům a kecům, že máme šetřit, je nepolepšitelný idiot!!!

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 36 hlasů

Vážený pane redaktore, ujasněte si, co je to MEDEVAC ve vojenských podmínkách a nechte si od cesty humanitární bláboly!

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 24 hlasů

Letoun vhodný takřka výlučně na invazivní války. Aby si taky naši hoši mohli někde beztrestně zastřílet na živé cíle.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 52 hlasů

Vyhozené prach

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 28 hlasů

Tak to je teda bomba,na zdravotnictví nemají peníze - na důchody nemají peníze,dřou lidi z kůže a panečku nejdnou vyhazují miliardy za "veledůležité"kraviny.Bože chraň nás před těmito blbci kteří vládnou českým občanům v tomto podivném absurdistánu.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 54 hlasů

Tak který zmrdi si na tom přihodily provizi?

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 25 hlasů

Co ty nato, Janoto?

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 59 hlasů

Janota mlčí, protože asi svoje dostal.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 31 hlasů

Nemáte náhodou někdo číslo na Vlastu Parkanovou? :-))))))))) Našla sem pro ni novej námět ke zpívání. Spíš si ten námět našel tady tuhle srandu s nákupem vyhyklu. Zkuste si přečíst tohle : http://www.postavaprokazdeho.cz/users/kulturistika/text.asp?sysID=3648 TO HOVOŘÍ ZA VŠE!

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 31 hlasů

chybí tam jeden znak na konci. Že by to upravila tajná služba abychom to nezpívali? :D http://www.postavaprokazdeho.cz/users/kulturistika/text.asp?sysID=3648

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 38 hlasů

No tys ten link taky celý nevložil. Nebo si vážně někdo dává práci aby tady drbal do kritizujícíh odkazů... http://www.postavaprokazdeho.cz/users/ kulturistika/text.asp?sysID=3648

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 41 hlasů

jaký je rozdíl v okupaci? Rusko--- 1968.-----Česko----Afganistán---2010.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 56 hlasů

Dost velký ! My jich tu třeba měli půl milionu !

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 41 hlasů

Zruště armádu. Stojí peníze, je v ní korupce snad ještě větší než ve státní správě, dělá ostudu a jezdí okupovat cizí země.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 49 hlasů

Já bych řekl, že armáda je jen stádo cvičených trotlů určených k zabíjení. Voják je vycvičen k tomu aby zabíjel jiné lidi. Je to normální??? Není. Stojí to prachy a je z toho nablití.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 44 hlasů

A ti naši frajírci si navíc hrají na vraždící jednotky SS. Opravdu k zblití.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 35 hlasů

Ministři jak Barták, tak Janota dosazení do vlády ODS, nic jiného se ani čekat nedá. Na občany ČR se kašle, hlavně že bude Afganistán vybaven se vším všudy.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 52 hlasů

Gumy mají novou hračku?no na to peníze jsou,ale na mateřské ne!!!!!! ještě kolik bylo na provizích ?????????

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 63 hlasů

Hodně, hlavně v Aeru Vodochody si bývalý lampasák Síkora namastil kapsy. Podmazal vloni jak ODS Vidím a spol, tak ˇˇCSSD - Hulinsky melody boys, na kluky v KSČ taky zbylo......koho volit ? NO PŘECE MALÉ STRANY

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 30 hlasů

http://www.outsidermedia.cz/Sametova-ekonomika-1.aspx

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 24 hlasů

patrně, kdyby vězen svědomí a ,,chartista,, Jiří Wolf zveřejnil tenkrát o Chartě 77 to, co o ní zveřejnuje dnes např. na adrese www. Háčky a udice - řada lidí by měla na tyto protagonisty jiný názor! viz článek: Opilec Havel ....To chce zálohu.....

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 51 hlasů

patrně, kdyby vězen svědomí a ,,chartista,, Jiří Wolf zveřejnil tenkrát o Chartě 77 to, co o ní zveřejnuje dnes např. na adrese www. Háčky a udice - řada lidí by měla na tyto protagonisty jiný názor! viz článek: Opilec Havel ....To chce zálohu.....

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 45 hlasů

V anketě ČRo6 "Zlepšil se náš život po Listopadu 1989?" hlasovalo 53% posluchačů, že nikoliv a 47% posluchačů, že ano. Pro moderátorku rozhlasové diskuse o tomto tématu to bylo překvapivé. Očekávala pro sametový vývoj lepší skóre. Z ryze ekonomického hlediska je výsledek ankety podpořen fakty. Po přechodu na údajně lepší ekonomický systém vzrostl reálný hrubý národní produkt HNP (pozn.: nikoliv HDP, který navíc zahrnuje i zisky zahraničních podniků a příjmy cizích rezidentů) za dvacet let o pouhých 15%, tj. na 115%, vezmeme-li za základ hrubý národní produkt v roce 1989 rovný 100%. S jistou metodologickou nepřesností můžeme, na základě zvýšení HNP na 115%, říci že se reálné příjmy českých občanů zvýšily v průměru rovněž na 115%. (pozn.:Pokud bychom - přesněji - počítali zvýšení životní úrovně ze zvýšení reálné roční spotřeby obyvatelstva, vyjde nám stejný výsledek.) Vývoj české ekonomiky po sametové revoluci ukazuje graf, který současně znázorňuje i vývoj nejvyspělejších států EU, tzv. EU11 (do roku 1995 EU5). Z grafu je vidět, že česká ekonomika nekonverguje k nejvyspělejším státům EU, ale naopak se svojí ekonomickou úrovní od nejvyspělejších států EU za 20 let vzdálila přibližně o 22%. Stručné zhodnocení sametového vývoje Průměrné zvýšení celkových příjmů na 115% ale nevyjadřuje, jak se zvýšil příjem průměrného občana. U průměrných příjmů přibližně platí, že dvě třetiny občanů mají příjem nižší než průměrný. Příjem průměrného občana se nazývá medián příjmů a ten je cca o 20% nižší než průměrný příjem. Když tedy od současného průměrného příjmu 115% vzhledem k roku 1989 odečteme 20%, dostaneme 95%. To znamená, že reálný příjem průměrného občana poklesl o 5% oproti příjmu v roce 1989. A to přesně odpovídá výsledku ankety ČRo6. To je katastrofální výsledek sametové transformace, která údajně měla přinést efektivnější ekonomický systém. Všichni víme, co nám samet přinesl. Rozkrádání státního majetku, inflaci, nezaměstnanost, korupci, kriminalitu, armádu podvodníků nejrůznějšího druhu okrádající druhé občany, 250 tisíc exekucí na občany ročně, bezdomovce. Namísto pokračování ekonomické reformy z období socialismu ve směru odstranění centrálního omezování rozvoje podniků, odstranění tržních nerovnováh a zejména odstranění mzdových předpisů omezujících řádné zaplacení produktivní práce, byly všechny posametové reformy vždy změnou k horšímu. Tržní nerovnováhy nebyly odstraněny, ale prohloubeny. Například hlubokým podhodnocením naší koruny (kurzová nerovnováha) jsme se od začátku transformace stali eldorádem cizinců. Podstatnější však je, že makroekonomické udržování kurzového podhodnocení zákonitě vede k destrukci ekonomiky. Jedním z nástrojů zhoubné makroekonomické politiky bylo, že hned od začátku ekonomické deformy bylo vládou omezováno zvyšování mezd a to i tehdy, když v prvních letech transformace podniky na vyšší mzdy měly! Každý makroekonom ví, že přesně toto bylo jedním z prostředků k omezení koupěschopné poptávky. A právě uplatňování makroekonomických nástrojů, které omezují poptávku po domácím produktu, způsobilo dvě věci: levnou pracovní sílu a bankrot ekonomiky. Po šokovém snížení životní úrovně o 28% v roce 1991 nám sametoví ekonomičtí "experti" začali říkat, že naše ekonomika musí "jít na dno", aby se od tohoto dna mohla odrazit. Mnozí lidé tomu věřili. Proč bychom však měli jít na dno, nikdo neřekl - až na to notorické, že "teprve po dosažení dna se od něj můžeme odrazit a prosperovat". Jenže na dno může, resp. musí, jít pouze ta ekonomika, která je špatně řízena. A tak současně s posametovým ekonomickým propadem začaly naše podniky kolabovat. Ne však proto, že bychom (my, naše podniky, naši zaměstnanci, naši manažeři) "neuměli hospodařit v podmínkách tržní ekonomiky", jak nám sametoví ekonomičtí "experti" sugerovali. Příčinou všech sametových krizí byla a je destruktivní hospodářská a makroekonomická politika posametových vlád. Destruktivní makroekonomickou politikou byly mj. oficiálně deklarované čtyři "pilíře ekonomické reformy": rozpočtová, úvěrová, důchodová a měnová restrikce. Je snadné zlikvidovat ekonomiku, když je destruktivní makroekonomická politika pro normálního občana téměř "neviditelná" a její následky se dají svést na neschopnost lidí. Stačí se však podívat na Velkou Depresi v USA ve třicátých letech minulého století, kterou způsobila podobně restriktivní makroekonomická politika. Byli snad Američané neschopní, nebo "neuměli hospodařit v podmínkách tržní ekonomiky", když celá jejich ekonomika ve třicátých letech zbankrotovala? Zřejmým cílem všech tří posametových depresí české ekonomiky (včetně té současné) bylo a je, aby české podniky (z)krachovaly a mohly být pod záminkou neprosperity, ztrátovosti a bankrotového stavu levně prodány zahraničnímu kapitálu. V současné době již vláda ve velkém měřítku národní majetek nevyprodává, ale levný výprodej národního majetku je prováděn "tržní cestou". Bankrotují soukromé podniky, podnikatelé i zemědělci. Dokonce bankrotují i prostí občané, o které se naše vláda "postarala" tím, že uzákonila institut osobního bankrotu. Avšak někteří lidé jsou ještě dnes bohatí. Mají podniky, živnosti, pozemky, lesy, pole, nemovitosti, chaty. I toto bohatství musí být českému národu prostřednictvím krizí vyvlastněno. Ještě dnes jsou některé podniky v českém vlastnictví, byť sotva přežívají - například čeští zemědělci, anebo v současnosti je 40 tisíc českých podniků - levně na prodej. A právě prostřednictvím již třetí sametové krize, mají být občané zbaveni i těchto posledních zbytků národního bohatství. O tom, že ekonomická destrukce je cílem, svědčí i různá vládní nařízení. Hned po startu ekonomické transformace bylo vládou státním podnikům zakázáno exportovat nejen na východní trhy, ale i na trhy západní. Tj. naše vláda uvalila embargo na vlastní ekonomiku! Přitom vládě nevadilo, že po opuštění tradičních a přátelských trhů - v rámci „zavádění tržní ekonomiky", se na tyto trhy okamžitě vrhly podniky západních zemí s tržní ekonomikou! Nejen to. Po zprivatizování českých podniků zahraničním kapitálem již česká vláda těmto soukromým podnikům v exportu na východ nebránila. S toho je zřejmé, že české podniky, český stát a čeští občané neměli mít prospěch ze své vlastní produkce a ze svobodného obchodu se zahraničím. Jinak řečeno náš stát a naše ekonomika neměly po sametu prosperovat!! Například (o čem se neví) stát jednostranně zrušil všechny vývozní smlouvy automobilky Škoda Mladá Boleslav na západní trhy, kde byl o naši škodovku velký zájem. A přitom musel všem smluvním obchodním partnerům Škodovky zaplatit za vypovězení dodávek vysoké penále! A to jen proto, aby v uměle vytvořeném „nedostatku odbytu" se Škodovka dostala do platební neschopnosti a byla prodána za směšnou cenu Volkswagenu jakožto jejímu „zachránci". (pozn.: Při druhém navýšení kapitálu Volkswagenu ve Škodovce ze 35% na 70% použil Volkswagen akcie Škody Mladá Boleslav, které mu stát prodal po 1 koruně - slovy jedné koruně!!!) Makroekonomická restrikce, neboli snížení poptávky po národním produktu hluboko pod hodnotu vytvořeného produktu, resp. potenciálního produktu, byla a je dosud zásadní překážkou rozvoje české ekonomiky po sametu. Při makroekonomickém omezení poptávky platí, že vše co podniky vyprodukují navíc - nad makroekonomickými mechanismy přesně určovanou úroveň, jsou podnikové ztráty. Je to proto, že zboží vyrobené "nadplán" je neprodejné. Tak tomu bylo ve všech krizích, které po sametu vznikly. Tím byla ekonomika přiváděna do předluženosti - bankrotového stavu a zaměstnanci podniků vzhlíželi k zahraničním "strategickým partnerům" jako ke spáse, která jim zajistí práci. Stalo se. Byla jim zajištěna práce - otrocká. A to je důvod, proč je hrubý národní produkt tak malý. Tvoří jej totiž povětšinou jen levná práce našich holých rukou. Zisky, které umožňuje technologická vybavenost podniků, patří dnes převážně zahraničnímu kapitálu. A tento zisk podniků v zahraničním vlastnictví je 300 mld. Kč ročně! A to je jen zisk přiznaný v České republice. Jaké jsou další zisky při prodeji levné domácí produkce v zahraničí nelze zjistit. Zastánci posametového vývoje a vstupu zahraničního kapitálu namítnou, že zahraniční kapitál má dnes většinu nových technologií vlastních a tudíž, že mu kapitálové výnosy právem náleží. Na to je třeba odpovědět, že česká ekonomika byla v roce 1989 přeinvestovaná a byla schopna na základě minulých technologických investic rapidně zvýšit tvorbu spotřebních statků. Nejen to, odpisy hmotného kapitálu podniků slouží k nákupu technologií nových. Takže, kdyby česká ekonomika nebyla přivedena k bankrotu, technologie by se neustále obnovovaly a zlepšovaly. A vznikaly by i další nové investice, které by rovněž přinášely výnosy českým občanům. Ekonomika by rostla přinejmenším tempem 4,5%, kterého bylo dosaženo v roce 1989. Tehdy, v rámci tzv. přestavby, již došlo k částečnému zefektivnění řízení podniků. V důsledku přípravy na zavedení ekonomické demokracie v podnicích, kdy zaměstnanci měli mít možnost volit ředitele podniků a členy podnikových rad, došlo ke zvýšení růstu HNP. A při růstu 4,5%, který není nijak přemrštěný, by dnes dosahoval hrubý národní produkt v České republice úrovně 243%! Namísto toho tu máme mizerných 115%, což představuje průměrný růst za 20 let pouhých 0,7% ročně. Nejen to. Normální ekonomický růst je 6% meziročně. I takového růstu mohlo být dosaženo, jak na jaře roku 1990 potvrdil monetarista profesor Milton Friedman slovy: „Po odstranění totalitního omezování činnosti lidí není žádného důvodu, proč by v Československu nenastal rapidní ekonomický vzestup. Westalgie Ale i v zemích západní Evropy lidé westalgicky vzpomínají, na dobu před „Velkým sjednocováním Evropy". V původních zemích EU totiž po sametu rovněž nastal ekonomický útlum. Západ vyhrál studenou válku. Po sametových revolucích západní a nadnárodní kapitál politicky „obsadil" východoevropské země a nadiktoval jim hospodářskou politiku vedoucí ke krachu národních ekonomik a k ekonomickému obsazení dobytých území. (pozn.: Šlo o tzv. Washingtonský konsensus, který teprve před několika lety kritizoval nobelista prof. Joseph Stiglitz.). Pak již Západ nemusel s Východem soutěžit v životní úrovni, aby si udržel spokojenost vlastních obyvatel. Proto se i na Západě začaly „utahovat šrouby". Omezily se investice, protože západní kapitál potřeboval investovat na Východě. To vedlo k růstu nezaměstnanosti a k omezení růstu ekonomického potenciálu západoevropských zemí. (pozn.: Tyto zahraniční investice se u nás v prvních letech po sametu projevovaly zejména vysokým přebytkem dovozu nad vývozem, díky zprivatizování obchodní sítě zahraničním kapitálem. To rovněž značnou měrou přispělo k destrukci české ekonomiky.) Za 20 let se v EU11 (pozn. v grafu je pro roky 1988 až 1999 použit růst EU5) zvýšil hrubý domácí produkt o 38%, což představuje „mizerný" meziroční průměrný růst 1,6%. K tomu je třeba připodotknout, že růst 1,6% není jen „malý" růst, ale v podstatě parciální krize. Při „malém" růstu celkové produkce není plně využit ekonomický potenciál země. Produkce se při malém růstu nezvyšuje o tuto „malou" průměrnou hodnotu ve všech podnicích rovnoměrně, ale některé podniky rostou rychleji nebo normálně, zatímco jiné podniky nutně upadají a zanikají. Proto se po sametu v EU 11 zvýšila nezaměstnanost a to zvláště poté, co Evropa strčila hlavu do Maastrichtského chomoutu. Cílem je globalizace Po sametu se zcela neformálně rozjela globalizace. A opět si mnozí nevědomí občané říkají, že v rámci globalizace i oni budou „globální" - světoví. Je to opět velký omyl. Globalizace znamená úsilí nadnárodního kapitálu ovládnout ekonomicky celý svět. K tomu je třeba zničit politickou a ekonomickou suverenitu jednotlivých národních států a vytvořit velké nadnárodní politické celky, v nichž budou vládnout dosazení byrokraté. V případě Evropy se jim to již skoro podařilo. kukacka.jan@centrum.cz

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 53 hlasů

třeba jste napsal dobrý text, třeba ne, tady je zbytečný, ujišťuju vás, že to nikdo nečte, na to není čas. Kdybyste si sám nenaklikal, máte 0

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 15 hlasů

Soudtuhu Kukačko, když už nemůžeš obtěžovat svými kecy na Radiožurnálu, pouštíš se do plácání svých blábolů tady.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 23 hlasů

A ty soudruhu k tomu nemáš víc co dodat? Že by chudý duchem? Nebo přmo jedne z těchODSáckých zlodějíčků?

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 28 hlasů

http://outsidermedia.cz/Sametove-argumenty-a-ekonomie-1.aspx

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 19 hlasů

Na můj článek „sametová ekonomika“ vyšla na OM reakce (polemika) od autora pod nickem vlk (dále jen vlk) s názvem „Kukaččí vejce“. Vlk je „mistrem detailu“ a sametově „rozcupoval“ můj článek. Makroekonomii však evidentně nezná. Makroekonomii ale neznají ani mnozí makroekonomičtí experti vystupující v médiích. Anebo ji znají, ale tvrdou makroekonomickou pravdu před občany zamlčují. Já jsem uváděl makroekonomické skutečnosti v globální podobě, protože detaily by článek učinily nečitelným. Proto se čtenáři předem za obsáhlost této polemiky omlouvám. Může se však číst jako povídka. Profesor McEachern totiž říká: „Economists are telling stories.“ Můj článek svoje detailní podklady a fakta měl. Jinak bych jej nemohl psát. To na rozdíl od vlka, který popisuje spoustu detailů, ale když je shrneme, vidíme, že to jsou jen povrchní názory člověka nefundovaného v makroekonomii. Jde o skutečnosti, které si tehdy člověk mohl „ohmatat“ nebo „vidět na vlastní oči“. A spousta vlkových faktů tvořila „ekonomický folklór“ sametové ekonomické publicistiky, která odváděla pozornost na to, co viděl každý, a nepopisovala, co se děje „za zástěnou“, neboli „pohyby neviditelné ruky“ (trhu). A proto mohl samet tak lehce sameťákům procházet. Přesto jsem vlkovi za některé jeho dobré pasáže vděčný a znovu se omlouvám, že nemohu reagovat na všechno.. Když jsem vlkův článek četl, nestačil jsem se divit. Vlk potvrzuje hlavní teze mého článku. Jednak špatný ekonomický vývoj v ČR po sametu. Dále pak, jaksi nechtěně a možná i tvrdším způsobem než já, totiž, že posametový vývoj byl důsledkem ekonomického diktátu ze strany Západu. Jeho slova to totiž implikují: „Náš hospodářský systém byl ve válce s tím druhým systémem. Studené válce. O den později jsme se probudili do světa po té válce. Jako kapitulanti. Byť byla studená, byli jsme poraženi. Podobně jako Německo 9. 5. 1945. Se všemi důsledky.“ A poraženým zemím vítězové diktují svoje podmínky. Nebo ne? A proč by jinak vedli válku? Kvůli našim krásným očím? Ekonomické podmínky nadiktované naší zemi byly explicitně vyjádřené v podobě washingtonského konsensu. Jde o ekonomický diktát, který nutně (zákonitě) vede k zániku domácí ekonomiky. Tak to ovšem vlk nevidí. On vidí příčinu našeho ekonomického propadu pouze v tom, že jsme museli přijmout podmínky trhu, na který jsme se po sametu dostali, čímž jsme „jaksi samozřejmě“ ztratili všechny výhody z předchozího ekonomického uspořádání: „Náš hospodářský prostor se rozsypal a začaly okamžitě platit relace toho druhého světa. Jeho hodnotový systém, jeho systém výměny zboží, jeho systém financování, atd. Prostě my jsme přišli o všechny své ekonomické výhody. To byla a je objektivní pravda. Takže samozřejmě, že HDP musel okamžitě a hodně dolů! Poražený totiž vždycky přijde o všechny svoje výhody a inkasuje jen nevýhody. A že jich bylo nepočítaně.“ Takto „přirozeně“ to vidí vlk. Nicméně, jak na základě mé, tak i vlkovy interpretace se občan může zeptat. Stálo to za to? Celých těch 20 let utahování opasků, přerušené dvěma kraťoučkými konjunkturami - to jen abychom se nevzbouřili proti naordinované, ba dokonce (aby vlády předešly protestům) předem avizované cestě na dno, a bláhově se v každé konjunktuře začali domnívat, že jsme se již od slíbeného dna odrazili? Každý si jistě odpoví sám. Skutečností však je, že sametovou revolucí jsme nenabyli svobodu vyjádřenou možnostmi průměrného občana. Sametová revoluce nebyla pro nás výhra, ale naopak prohra. A to následné, co se po sametu událo, bylo jen plnění potupných „mírových podmínek“ nadiktovaných vítězem studené války - Západem. A to je skutečná podstata našeho posametového vývoje, která potvrzuje, že sametová revoluce byl podvod na lidech vyzpívaný i za pomoci Marty Kubišové na Václaváku: „Vláda věcí tvých se k tobě navrátí, ó lide, navrátí.“ V popisu našeho posametového vývoje se tedy zásadně lišíme. Vlk vidí náš posametový vývoj jako přirozenou katastrofu - po přechodu do jiného ekonomického světa. Zato já vidím neblahý ekonomický vývoj jako důsledek špatné politiky posametových vlád - nadiktované Západem. Kurz koruny Vlk se nevyspořádává s mým údajem - faktem, že podhodnocený vekslácký kurz koruny nám byl po sametu nadiktován, ale zato dlouhosáhle rozvádí, jak byl kurz stanovený po sametu vlastně tržní. Říká o něm „On ten kurs nebyl vycucaný z prstu . Byl v podstatě ‚převzat‘ od veksláků. A ti pro jeho nastavení nejspíš měli docela pádné důvody (pozn.- které rozvádí).“ Jenže, „tržním“ byl vekslácký kurz před sametem z jednoduchého důvodu, že sám stát valuty občanům za vekslácký kurz prodával - když měli povolení k vycestování do zahraničí. Pak je ale zřejmé, že když se čeští turisté z ciziny vrátili a zbyly jim valuty, že tyto nebudou prodávat levněji, než za cenu, za jakou je pořídili. Zato západním turistům stát vyměňoval valuty zhruba za polovinu veksláckého kurzu. A pak tedy spekulanti - veksláci tohoto rozdílu využívali. Nakupovali „na černo“ valuty od cizinců a z rozdílu cizineckého a tuzemského turistického kurzu profitovali. Byl to kšeft, a kdo chtěl „být in“ sháněl valuty nebo bony, aby si koupil tuzexové věci. Já jsem ale nikdy za vekslácký kurz valuty nekupoval. Vždy to bylo maximálně za kurz, který cizinci dostávali u nás v bance. Takže teď vlkovi odpovídám, že „když jsem si chtěl sehnat valuty na džíny v Tuzíku“, nebo na něco jiného, nekupoval jsem marky za 12 ani 14 korun vexláckého kurzu, ale za 5 až 6 korun. To dokonce jeden známý, když přijel do Čech, za žádnou cenu nechtěl marky měnit lépe než za 5 Kč. A přitom říkal: „Neblbněte, nedávejte mi víc. Já se tu za 5 Kč za marku mám jak prase v žitě a přeci vás nebudu okrádat!!“ Jenže, pak přišel samet a tento vexlácký kurz nám, přesně dle „washingtonského konsensu“, Západ nadiktoval. Přitom (až s odstupem času) se naši politici dokonce vychloubali, že návrhy Západu na kurz 35 Kč za dolar „usmlouvali“ na nějakých 28 Kč za dolar. Jednalo se vlastně o pevně stanovený kurz koše dvou měn dolaru a marky, v němž se kurz obou měn měnil podle vzájemné změny obou kurzů. A ještě tu byl jeden důvod pro „fungování“ veksláckého kurzu. Stát, protože potřeboval investovat, uvaloval na zbytné zboží „luxusní daň“ kolem 180%. V důsledku toho bylo u nás „luxusní zboží“ drahé a proto mohli veksláci inkasovat tuto daň pro sebe z rozdílu turistického kurzu pro cizince a turistického kurzu pro domorodce. Přemrštěné daně na některé zboží byla jedna ze socialistických deformací, která deformovala tuzemské cenové relace. Tuto deformaci bylo možno a nutno odstranit - tím by zmizel i vekslácký kurz. A k tomu je nutno říci, že v roce 1991 již došlo k částečné, leč dosti podstatné, úpravě daní a přesto byl vekslácký kurz neodpovědně nastolen, ač pro to nebyl skutečný důvod. Vekslácký kurz mohl být nadiktován proto, že obyčejní občané vlastně nepocítili žádnou změnu oproti předsametovým kurzovým poměrům. A tak lidé, jako je vlk, tento nadiktovaný kurz považovali za normální. Nemohl by být nadiktován, kdyby předtím došlo k úpravě cen zavedením stejných daní jako na západě. Pak by lidé devizy za vekslácký kurz nenakupovali. Pak by, pokud by to bylo učiněno za socialismu, muselo dojít i ke změnám kurzu. Pak by pravděpodobně nebyly 4 kurzy - turistický pro občany, turistický pro cizince, obchodní kurz a oficiální kurz - ale kurz jeden. Pak by nám nikdo nemohl vekslácký kurz nadiktovat. Kdyby se občanům vládním zásahem valuty prodražily, křičeli by a to vláda a její sponzoři nemohli potřebovat. Tu si troufnu vyslovit domněnku, že samet byl připravován dlouho před 17. listopadem i z některých ekonomických kruhů předlistopadového státu, když za socialismu se v zásadě turistický kurz neměnil, přestože na Západě se od doby jeho prvního stanovení (co si pamatuji) zvýšily ceny nejméně desetinásobně. Anebo šlo „jen“ o byrokratickou zkostnatělost socialistické ekonomiky, která nejen v kurzové oblasti, ale ve všem, potřebovala zásadní reformy. Jenže reformy se mají dělat proto, aby se stav zlepšil, a nikoliv zhoršil, jako po „ekonomické reformě“ z roku 1991. Skutečnost, že byl stanoven podhodnocený kurz koruny, a ten podlomil naši ekonomiku, nevyvrátí ani skutečnost, kterou operuje vlk, že totiž marka se po sjednocení Německa měnila jedna k jedné - „nepodhodnoceně“ a bývalá enderácká ekonomika se rovněž/přesto zhroutila. V bývalé NDR totiž došlo k druhému extrému k „nadhodnocení kurzu“. Jde o dvě různé strany téže mince - makroekonomické kurzové nerovnováhy, navíc uměle vyvolané a uměle udržované. A každá makroekonomická nerovnováha má vždy destruktivní dopady, pokud je uměle udržovaná, a pokud ekonomice není dovoleno na základě tržních mechanismů přirozenou cestou nerovnováhu odstranit.. Ono by ani prvotní špatné stanovení kurzu po přechodu na tržní ekonomiku nemuselo mít katastrofální dopad, pokud by kurz byl vystaven tržnímu režimu. Nadhodnocený kurz by devalvoval (při přebytku poptávky po devizách nad nabídkou) a podhodnocený kurz by revalvoval (při přebytku nabídky deviz nad poptávkou po devizách). V bývalé NDR však k tržní úpravě kurzu dojít nemohlo, protože východoněmecká marka byla zrušena. V České republice ke změně kurzu (přestože již došlo k částečné úpravě cen a daní - podle principu, který jsem výše uvedl) také dojít nemohlo, protože šlo o washingtonský diktát, a existující nerovnováha na trhu deviz byla vyrovnávána Českou národní bankou, která nakupovala přebytek deviz, o něž pro jejich drahotu nebyl na trhu zájem. Jen v roce 1993 nakoupila ČNB, aby udržela vekslácký kurz, 3,7 mld. USD za 111 mld. tehdejších Kč. To představuje v dnešních cenách (v listopadu 2009) přesně 222 mld. Kč. A navíc - těchto 3,7 mld. USD má dnes cenu 66,6 mld. Kč (při kurzu 18 Kč/USD. Takže čistá ztráta z devizových rezerv - jen těch nakoupených v roce 1993 - je dnes 155 mld. Kč. A vlk říká, že vekslácký kurz 28 Kč/USD byl stanoven proto, „aby devizy nebyly okamžitě promrhány“. Takže devizy nebyly promrhány, protože nákupy za předražené devizy byly předražené, ale za to vysoký kurz předražených deviz ničil české dovozce a hlavně podniky, které se bez subdodávek ze zahraničí nemohly obejít. To je asi pro vlka v pořádku. Tím to ale nekončí. Tyto devizy nenakupovala ČNB jen tak „z ničeho“. Na jejich „sterilizaci“ totiž musela ČNB stáhnout peníze z české ekonomiky, které se pak nedostávaly českým ekonomickým subjektům, zejména na investiční úvěry. A pouze investiční restrukturalizace některých podniků mohly vést k jejich konkurenceschopnosti na nových trzích. Právě nedostatek peněz - korun - pro české ekonomické subjekty (ale zato jejich přehršle a levně pro cizince) byl důvodem „podkapitalizace“ národní ekonomiky (nedostatku peněz v ekonomice). Nedostatek peněz pro českou ekonomiku z důvodu jejich odčerpání cizinci se promítl ve vysokých úrocích z úvěrů. České ekonomické subjekty tak „platily“ drahotu uměle nadhodnocených nakoupených deviz vysokými úroky z úvěrů! I proto došlo „přirozeně“ k úvěrové restrikci (vedle dalších administrativních opatření), tak jak byla programová jako jeden z bodů washingtonského konsensu. A právě to byl další z důvodů, který činil naše podniky ztrátovými a postupně nekonkurenceschopnými vůči zahraničí. V zahraničí totiž podniky za úvěry platily zhruba pětkrát nižší úroky! A tomuto vlk říká „zavedení tržních vztahů ve financování podniků“! Cituji: „V roce 1991 došlo také k zavedení tržních vztahů ve financování podniků. Už nečerpaly úvěry od SBČS za sazbu 1,2% p.a., ale od Komerční banky za sazbu 20%.“ Vlk to vidí jako normál. Ve skutečnosti však jde o zákonitý dopad netržního kurzu koruny na úrokové sazby. Obojí podkopávalo českou ekonomiku takovým způsobem, že se v konečném důsledku dostala do bankrotového stavu. Poptávková restrikce Ani výše uvedenými dopady netržního kurzu na českou ekonomiku však „blahodárné“ působení veksláckého kurzu neskončilo. Tím, že se vysokými úroky omezily úvěry na investice, klesla tvorba investic. Došlo k „samozřejmému“ ekonomickému propadu v sektoru investic. Propad investic činil v roce 1991 28%. Jenže výpadek investic má mnohonásobný dopad na poptávku ve spotřebním sektoru. Tady doporučuji vlkovi, aby si něco nastudoval z makroekonomie o multiplikátoru. Tím tedy došlo k nedostatku poptávky po zboží, které bylo na trhu a do ztrát začaly přicházet i podniky ve spotřebním sektoru. A pokud by chtěl vlk v diskusi oponovat, že nedostatek úvěrů nebyl, že byl naopak „bankovní socialismus“, kdy banky dávaly nezodpovědně příliš mnoho úvěrů, je třeba dodat, že na podnikové ztráty úvěry byly. To však byl jeden z dalších mechanismů, „díky“ němuž ekonomika nezkolabovala okamžitě, ale „úspěšně se (jako dnes náš stát) zadlužovala. Potom totiž docházelo k jednoduché privatizaci, která byla hlavním cílem sametu, kapitalizací dluhů. Navíc vláda potřebovala ztrátovou ekonomiku v prvních letech provozovat, neboť kdyby podniky neměly na zaplacení mezd prostřednictvím ztrátových úvěrů, resp. úvěrů na pokrytí ztrát, měli bychom tu desetiprocentní nezaměstnanost již v roce 1993, která by sametovou vládu smetla. Lidé by ve svých podnicích vzali vládu věcí svých do svých rukou. Dnes ani taková nezaměstnanost s lidmi nehne, protože již není národního majetku, který by mohli ku svému prospěchu spravovat. Kdyby lidé začali protestovat, stávkovat, zahraniční kapitál odejde do klidnější země. Na poptávkové restrikci měla rovněž „lví podíl“ rozpočtová restrikce jako další z bodů washingtonského konsensu. V roce 1991 poklesly rozpočtové výdaje vlády (jen ty, které uvádí ČSÚ) o 13 procent ve stálých cenách! Toto snížení vládních výdajů (vedle poklesu tvorby produktu veřejného sektoru) mělo stejný multiplikační dopad na poptávku ve spotřebním sektoru (na trhu zboží) jako výše popisované snížení investičních výdajů. Jen v roce 1991 došlo k reálnému snížení spotřební poptávky o 22%! A to výrobu zboží - český spotřební průmysl - víceméně zahubilo. Rozpad RVHP Vlk vidí důvod ekonomického propadu pouze ve ztrátě východních trhů a výše uvedené makroekonomické omezení domácí poptávky, nejsa makroekonom, nevidí. Ale i v zahraničním obchodu to bylo „poněkud jinak“. Proto není pravda, co píše vlk, že „se rozpadl trh RVHP a naše zboží se tudíž stalo z 85% neprodejným“. Největší příčinou neprodejnosti našeho zboží bylo omezení domácí poptávky. Pokud jde o zahraniční trh, tak ten se nerozpadl, ale „byl rozpadnut“, když tuším ministr Dlouhý na schůzi RVHP v Budapešti navrhl jeho zrušení, a všichni ostatní zástupci sametových kolaborantských vlád s tím souhlasili. Jenže rozpad této obchodní organizace by nakonec nemusel vadit, kdyby podniky mohly na území postsocialistických zemí svobodně obchodovat. Svobodný obchod však byl přímo zakázán. V tehdejším tisku byla ztráta východních trhů, resp. zákaz vyvážet na Východ zdůvodňována tím, že tyto země nemohly platit ve směnitelných měnách. Jenže, ono bylo vše zřejmě jinak. Uvedu příběh, který jsem se doslechl z Tesly Hloubětín, kde jsem před sametem pracoval. Ta měla pro Rusko vyrobené vysílače a připravené na vagonování. Ale Rusové neodebírali. Ředitel se dotazoval na ministerstvech, ale odpověď nedostal. Zajel tedy do Moskvy na ministerstvo, kde mu ukázali dopis z nějakého českého ministerstva (myslím, že z ministerstva financí), kde bylo napsáno, že Česká republika nebude do Ruska dodávat. Ředitel tedy napravil „chybu“ s tím, že dodávka je připravená. Pak Rusové zboží odvezli a zaplatili. Jenže ne ve všech podnicích byli ředitelé takto aktivní, zvláště když dostali od vlády hlavní úkol (namísto řádného řízení podniků) svoje podniky prodat - privatizovat. A to vše opět dle washingtonského konsensu! Přitom byli ředitelé přímo pohádkově placení oproti socialismu bez ohledu na hospodářské výsledky. To managenenty podniků spíše demotivovalo od ziskového řízení podniků, a naopak spíše motivovalo spekulantsky podniky přivést ke ztrátovosti, při níž byla cena podniku pro zahraniční kapitál nepatrná. Že při privatizaci docházelo se strany potenciálních kupců ke korupci, je nasnadě. Tak takovouhle „ekonomiku“ jsme po sametu zavedli. A Václav Klaus tomuto jevu říkal „privatizační agonie“. Přitom privatizace byla z ekonomického hlediska nesmyslná (alespoň ve způsobu, kterým byla prováděna). Privatizace (špatná) je jednou z hlavních příčin deficitu státního rozpočtu a narůstání vládního dluhu. Mzdová restrikce Vlk, cituji, „...jen uděšené zíral na moje tvrzení, že bylo v prvních letech direktivně omezováno zvyšování mezd, i když bylo možné.“ No, pravděpodobně v těch letech ani nečetl noviny, kde sametoví ekonomové se jeden přes druhého předháněli s vychvalováním této důchodové restrikce, která rovněž měla svůj podíl na omezení domácí poptávky. Oponuje likvidační padesátiprocentní daní a dvacetiprocentními úroky na úvěry, TOZ apod. Je třeba si ale uvědomit, že před rokem 1991 měly podniky odvody ze zisku 65% a v roce 1991 padasátiprocentní odvod ze zisku. To pro podniky bylo snížení daně o 15 procent, a tedy „peníze do vlastní kapsy“. Nejen to. Stát, spolu s liberalizací cen, odstranil více než stoprocentní daně z obratu a zavedl čtyři daňová pásma, z nichž nejvyšší bylo 32%. To znamená, že některé podniky tedy mohly mít peníze na to, aby přidaly svým zaměstnancům více, než dovolovala vládní nařízení (nebo to byl zákon?). A pokud vlk mluví, že podniky na vyšší mzdy neměly. Souhlasím. Ale to bylo až později, kdy se po prvotním propadu poptávky v důsledku rozpočtové, úvěrové a důchodové restrikce smrskla domácí výroba a poptávka na minimum, kdy se podniky dostaly do ztrát a do ztrátových vysoce úročených úvěrů. Teprve potom nastalo období, v němž podniky na zvyšování mezd mnoho peněz neměly. Neměly peníze na nic a čekaly jen na „spásu“ v podobě zahraničního kapitálu. Vlk samozřejmě, neznaje ani tato fakta, říká: „A vláda prý dělala tu destrukci, aby mohla české firmy vyprodat do zahraničí…Ani se mi nechce věřit, že tohle někdo může myslet vážně.“ Tak nevím, kdo tu ekonomickou politiku dělal. Nebyla to náhodou vláda? A jestli to dělala schválně? Nevím. Vím ale, že vše směřovalo k tomu, aby česká ekonomika přešla do cizích rukou. Jestli to bylo schválně, nebo jen z neznalosti, nechám na čtenáři. Rapidní růst To, co vlk uvedl na začátku, mi zbylo na konec. Jde o křivku čtyřapůlprocentního možného ekonomického růstu, nebýt sametu, kdy dnes náš národní produkt mohl být minimálně o 150% větší oproti socialismu. Vlk doslova píše: „Ta třetí křivka je naprosto nesmyslná. Jak by rostl národní produkt, kdyby… Dokonalý nesmysl. Jak z pera nějakého šíleného, pologramotného bolševického plánovače tak z roku 1952. Dokonalé odtržení od reality. Klasické světlé zítřky, samá pozitiva a sociální jistoty. Řečeno s klasikem. Rád bych se pana Kukačky zeptal – ten pravidelný růst o 4,5% by se byl uskutečnil kdy, kdyby nebylo došlo k převratu a rozpadu tzv. socialistického tábora, nebo k němu mohlo dojít i po Listopadu?“ K tomu jen tolik, že 4,5% růst nastal již v roce 1989, kdy v rámci perestrojky docházelo k uplatnění některých prvků ekonomické demokracie. Zkrátka, nomenklaturní ředitelé se začali obávat, že by nemuseli být zaměstnanci do svých křesel zvoleni, a proto začali také trochu pracovat. A pracovat začali všichni (alespoň, co já jsem viděl). To se projevilo na onom růstu. K tomu bych jen dodal slova nobelisty profesora Miltona Friedmana z května 1991, která si Vlk může přečíst v Reportérovi: „Po odstranění totalitního omezování činnosti lidí, není žádného důvodu, proč by v Československu nenastal rapidní ekonomický růst.“ Nazve vlk tohoto PANA EKONOMA šíleným, pologramotným bolševickým plánovačem tak z roku 1952? Howgh jan.kukacka@centrum.cz

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 46 hlasů

třeba jste napsal dobrý text, třeba ne, tady je zbytečný, ujišťuju vás, že to nikdo nečte, na to není čas

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 20 hlasů

Kukačko, ty jsi vážně vůl.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 28 hlasů

ještě koupit 2 business jety ????? A pro koho? A za co? A za kolik?Není lepší si pronajmout na ten let letadlo od soukromníka? A co tak pravidelná linka ?

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 61 hlasů

pro havla a bartaka, aby mohli pohodle letat do izraele na politicke skoleni a rozdavani odznacku

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 40 hlasů

Charita žebrá vláda rozhazuje. Jen lidem vymývají mozky.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 53 hlasů

Mame velkou radost ze nase zoldacka armada smradu o 10letadlech a 5 pandurech co neprosli STK si za nasich 3.5 mld Kc koupila 4 nohe hracky pro transport zoldaku a materialu na mize v cizich valkach, aby se Bartak s Fischerem zavdecili USA a IZRAELI. Tento vzkaz pro danove poplatniky je jasny - PLATIT DANE BY MEL BYT TRESTNY CIN!

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 56 hlasů

Říkám si, jestli prostředky vydané na Vaše vzdělávání nemohly být využity nějak užitečněji.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 21 hlasů

Je elektřina oheň? Začátkem padesátých let jsem dočasně ochořel nemocí středního věku: dělával jsem filozofující přednášky o vědě – jak věda uspokojuje zvídavost, jak poskytuje nový pohled na svět, jak dává lidstvu schopnost dělat to i ono, jak mu dává moc –, a když si připomeneme nedávný vývoj atomové bomby, je tu najednou problém, jestli je dobře, aby člověk takovou moc měl. Uvažoval jsem i o vztahu mezi vědou a náboženstvím a někdy tou dobou jsem byl pozván do New Yorku na konferenci, která se měla zabývávat „etikou rovnosti“. Jedna konference – pro starší účastníky – se už konala, někde na Long Islandu, a onoho roku se rozhodli přizvat nějaké mladší lidi a zabývat se závěrečnými materiály vypracovanými, předchozí konferencí. Než se účastníci sjeli v New Yorku, rozeslali všem seznam „knih, jejichž obsah by vás mohl zajímat, a prosíme vás, zašlete nám libovolné knihy, které chcete, aby si ostatní přečetli; dáme je do knihovny, aby byly k dispozici“. Takže mi přišel nádherný seznam knih. Projdu první stranu až dolů a jsem na rozpacích: nečetl jsem z těch knížek ani jedinou – asi pro ně nejsem ten správný typ. Dívám se na druhou stranu: ani tady jsem nečetl jediný titul. Prošel jsem celý seznam a zjistil, že jsem z těch knih nepřečetl vůbec nic. Zřejmě jsem idiot a analfabet! Byly tam báječné tituly, jako Thomas Jefferson: O svobodě, nebo něco takového, a bylo tam pár autorů, které jsem četl. Bylo tam po jedné knize od Heisenberga, Schredingera a Einsteina, ale bylo to cosi jako Einstein: Z mých pozdějších let a Schredinger: Co je život – jiné věci, než jsem četl já. Začínal jsem mít dojem, že tahle konference je mimo moje pole působnosti, že není pro mě. Leda bych tam jenom tiše seděl a poslouchal. Jdu na první, velké úvodní zasedání. Nějaký chlapík má slovo a vysvětluje nám, že se máme zabývat dvěma problémy. První z nich je trochu mlhavý – něco o etice a rovnosti, ale nechápu, v čem ten problém přesně spočívá. A druhý problém je: „Svým jednáním budeme demonstrovat, jak lze vést dialog mezi lidmi různých profesí.“ Byl tam právník v oboru mezinárodního práva, historik, jezuita, rabín, vědec (já) a tak dále. Dobrá, moje logická mysl hned uvažuje: druhému problému nemusíme věnovat žádnou pozornost, protože když se to povede. tak se to povede; a když ne, tak ne – nebudeme muset dokazovat a rozebírat, že je možné vést dialog, pokud k žádnému dialogu nedojde. Takže primární je ten první problém, který jsem nepochopil. Chystal jsem se zdvihnout ruku a říct: „Mohl byste laskavě definovat ten problém lépe?“ Ale pak jsem si pomyslel: Ne, jsem ignorant raději budu poslouchat. Neměl bych hned zkraje vyvolat nepříjemnosti. Sekce, do níž jsem patřil, měla projednávat „etiku rovnosti ve vzdělání“. Během zasedání naší sekce jezuita pořád vykládal o „fragmentaci vědění“. Říkal: „Skutečný problém etiky rovnosti při vzdělávání je fragmentace vědění.“ Tenhle jezuita se zhlédl ve třináctém století, kdy katolická církev ovládala veškeré vzdělávání a celý svět byl jednoduchý. Existoval Bůh a všechno z něho vzniklo; všechno bylo utříděno. Jenže dneska není tak jednoduché všemu rozumět. Takže vědění je roztříštěné. Měl jsem pocit, že „fragmentace vědění“ nemá s „věcí“ nic společného, ale „věc“ se nikdy pořádně nedefinovala, takže jsem to nijak nemohl dokázat. Nakonec jsem se zeptal: „Který etický problém je spojený s roztříštěností vědění?“ Odpověděl jenom velice mlhavě a já řekl: „Tomu nerozumím.“ Všichni ostatní tvrdili, že tomu rozuměli, a všichni se mi to snažili vysvětlovat, ale vysvětlit to nedokázali! Takže mi zbytek naší sekce uložil, abych napsal, proč si myslím, že roztříštěnost vědění není etický problém. Vrátil jsem se do pokoje na svobodárně a napsal, pečlivě a jak nejlépe jsem svedl, co podle mého názoru by předmětem „etiky rovnosti ve vzdělání“ mohlo být. Na pár příkladech jsem ukázal, jakého druhu by měly být problémy, kterými bychom se podle mě měli zabývat. Například vzděláváním roste diferenciace lidí. Jestliže má někdo pro něco talent, snažíte se jeho schopnosti rozvíjet, což vede k odlišení neboli k nerovnosti. Takže když vzdělání zvětšuje nerovnost, je vůbec etické? Po několika dalších příkladech jsem pokračoval tvrzením, že „fragmentace znalostí“ představuje sice překážku, protože složitost světa činí obtížným se věcem naučit, ale ve světle toho, čeho se podle mé definice náš předmět týká, si nedokážu představit, jak by fragmentace znalostí měla co společného s čímkoliv, co se byť i jen blíží tomu, co by víceméně mohla být etika rovnosti ve vzdělání. Druhý den jsem přinesl svoje dílo na zasedání a předsedající řekl: „Ano, pan Feynman vznáší pár velice zajímavých otázek, kterými bychom se měli zabývat, a schováme si je na eventuální pozdější diskusi.“ Naprosto jim uniklo, o co mi jde. Snažil jsem se vymezit problém a pak ukázat, že „fragmentace vědění“ s tím nemá vůbec co dělat. A že se na té konferenci nikdo nikam nedostal, bylo právě proto, že si jasně nedefinovali předmět „etiky rovnosti ve vzdělání“, a proto nikdo pořádně nevěděl, o čem by se mělo hovořit. Byl tam taky jeden sociolog, který předem vypracoval jakési pojednání, a my všichni jsme si ho měli přečíst. Začal jsem ten zatracený pamflet číst a byl jsem z toho blázen: nemohl jsem v něm najít hlavu ani patu! Usoudil jsem, že to musí být tím, že jsem nepřečetl žádnou knihu z toho seznamu. Měl jsem nepříjemný pocit, že to je nad moje schopnosti, až jsem si nakonec řekl: Tak a konec, teď přečtu jednu větu pomalu, abych přišel na to, co může, k čertu, znamenat. Vybral jsem namátkou jednu větu a velice pozorně ji čtu. Nepamatuju si ji doslova, ale víceméně zněla takhle: „Individuální člen sociální komunity často získává informace prostřednictvím vizuálních symbolických kanálů.“ Četl jsem si to pořád dokola a přeložil to. Víte, co to znamená? „Lidi čtou.“ Pak jsem přešel k další větě a zjistil, že ji dokážu přeložit taky. Pak už to bylo jako mlácení prázdné slámy: „Občas lidi čtou; občas poslouchají rádio,“ a tak dále, ale bylo to napsáno tak komplikovaně, že jsem tomu zpočátku nemohl porozumět; a když jsem to konečně dešifroval, nic v tom nebylo. Ze všeho, co se na konferenci událo, mě potěšila a pobavila jediná věc. Každé slovo, které kdokoliv řekl během plenárního zasedání, bylo tak důležité, že měli stenotypistu, a ten zaznamenával každou hloupost. Někdy během druhého dne ke mně stenotypista přišel a řekl: „Jaké máte zaměstnání? Vy určitě nejste profesor!“ „Já jsem profesor,“ řekl jsem. „Čeho?“ „Fyziky – přírodní vědy.“ „Ach tak! To je asi ten důvod!“ řekl. „Důvod čeho?“ Řekl: „Víte, jsem stenotypista a zapisuju všechno, co se tady řekne. Když mluví ti ostatní, zapíšu, co řeknou, ale nerozumím tomu, co povídají. Ale pokaždé, když vy vstanete a zeptáte se nebo něco řeknete, chápu přesně, oč vám jde – na co se ptáte nebo co říkáte – tak jsem usoudil, že nemůžete být profesor!“ Někdy během konference byla slavnostní večeře a kdosi, kdo vedl nějaký náboženský institut, velice příjemný a velice židovsky vypadající muž, měl projev. Byla to dobrá řeč a on byl velice dobrý řečník, takže jakkoliv to teď, když o tom vyprávím, vypadá bláznivě, tenkrát zněla jeho hlavní myšlenka zcela přirozeně a pravdivě. Hovořil o velkých rozdílech v bohatství různých zemí, které vyvolávají závist, ta vede ke konfliktu, a teď, když máme atomové zbraně, stačí jedna válka a jsme všichni ztraceni. Z toho plyne, že jediným východiskem je usilovat o mír tím, že se postaráme, aby rozdíly v bohatství jednotlivých zemí nebyly tak velké. A protože my ve Spojených státech jsme bohatí, měli bychom se skoro všeho vzdát ve prospěch ostatních zemí, aby měli všichni stejně. Každý mu naslouchal a všichni jsme byli plni pocitů sebeobětování a říkali jsme si, že tohle bychom měli udělat. Ale cestou domů se mi vrátil rozum. Druhého dne jeden z členů naší sekce řekl: „Myslím, že ten včerejší projev byl tak pěkný, že bychom ho měli odhlasovat jako poselství naší konference.“ Rozhovořil jsem se o tom, že myšlenka o rovnoměrném rozdělení všeho je založena na teorii, že na světě je pouze určité množství věcí, a především že jsme je nějakým způsobem chudším zemím vzali, a proto bychom jim je měli vrátit. Ale tato teorie nebere v úvahu pravé důvody, proč vznikly rozdíly mezi jednotlivými zeměmi – například vznik nových technologií na výrobu potravin, vývoj strojních zařízení na výrobu potravin a další věci a skutečnost, že tohle všechno vyžaduje koncentraci kapitálu. Důležité nejsou věci samy, ale schopnost je vyrábět. Dnes si uvědomuju, že ti lidé neměli co dělat s vědou a nechápali to. Nechápali techniku; nechápali svou dobu. Byl jsem z té konference tak rozčilený, že mě jedno známé děvče v New Yorku muselo chlácholit. „Podívej se,“ řekla, „celý se třeseš! Máš nervy úplně v háji! Vykašli se na to a neber to tak vážně! Dívej se na to trochu s odstupem.“ Tak jsem se nad tou konferencí zamyslel, nad tím, jak je uhozená, a už to nebylo tak zlé. Ale kdyby mě někdo požádal, abych se něčeho podobného znova zúčastnil, vyhnul bych se tomu na sto honů – nikdy víc! Ne! Za žádnou cenu! A dodnes na podobné podniky dostávám pozvání… Když nastal čas, abychom na konci konferenci vyhodnotili, všichni ostatní povídali, kolik si toho odnášejí, jak byla úspěšná a tak dále. Když se zeptali mě, řekl jsem: „Tahle konference byla horší než Rorsehachův test: máte nesmyslnou inkoustovou skvrnu, ostatní se vás zeptají, co myslíte, že vidíte, ale když jim to povíte, začnou se s vámi hádat.“ Ještě horší bylo, že se po skončení konference chystali uspořádat další zasedání, ale tentokráte s účastí veřejnosti. Předsedající naší sekce měl tu drzost tvrdit, že jelikož jsme toho tolik vypracovali, nezbude čas na veřejnou diskusi, a tak jenom sdělíme veřejnosti, co jsme vypracovali. Nevěřil jsem svým uším: měl jsem za to, že jsme nevypracovali ani mrť. Nakonec, když jsme se zabývali otázkou, zda jsme nalezli cestu k dialogu mezi lidmi různých profesí – což byl náš druhý základní „problém“ –, řekl jsem, že jsem si všiml něčeho zajímavého. Každý z nás hovořil o tom, co sám ze svého hlediska považuje za „etiku rovnosti“, a nevěnoval žádnou pozornost hlediskům těch ostatních. Například historik přišel s tím, že cestou k pochopení etických problémů je dívat se historicky, jak vznikaly a jak se vyvíjely; mezinárodní právník zastával názor, že je třeba se dívat, jak lidé fakticky jednají v různých situacích a jak docházejí k dohodám; jezuita se nepřetržitě odvolával na „fragmentaci vědění“ a já, jako vědec, jsem navrhoval, že bychom měli izolovat problém způsobem analogickým Galileově technice experimentování; a tak dále. „Takže podle mého názoru,“ řekl jsem, „mezi námi vůbec žádný dialog nevznikl. Nevzniklo nic, leda chaos.“ Samozřejmě že mě napadali ze všech stran. „Nemyslíte, že z chaosu může povstat pořádek?“ „No, dobře, z obecného hlediska, nebo…“ Nebylo mi jasné, co si počít s otázkami typu: „Může řád vzniknout z chaosu?“ Ano, ne, co z toho? Na té konferenci byla spousta hlupáků – nafoukaných hlupáků – a nafoukaní hlupáci mi jdou šíleně na nervy. Proti obyčejným hlupákům nic nemám; můžete s nimi mluvit a snažit se jim pomáhat. Ale domýšliví hlupáci, kteří svou hloupost dovedně zakrývají všemožným šarlatánstvím, aby na lidi udělali dojem, jací jsou úžasní – TY NEMOHU VYSTÁT! Obyčejný hlupák není podvodník; proti počestnému hlupákovi nic nemám. Ale nečestný hlupák je příšerný! A to mě potkalo na téhle konferenci: hromada nafoukaných hlupáků. Hrozně mě to rozčililo, a protože se nehodlám nechat takhle rozčilit znova, víckrát už se nezúčastním mezioborových konferencí. Během konference jsem přebýval v židovském teologickém semináři, kde studovali mladí rabíni – myslím, že ortodoxní. Jelikož pocházím ze židovského prostředí, něco z toho, co mně řekli o talmudu, jsem už věděl, i když jsem ho dosud neviděl. Talmud je velice zajímavý. Má stránky velkého formátu a originální text je ve čtverečku v rohu každé stránky. Kolem dokola toho čtverce jsou do tvaru jakéhosi L komentáře napsané různými lidmi. Talmud se vyvíjel a všechno bylo znova a znova studováno; velice důkladně, středověkou logikou. Myslím, že komentáře byly zastaveny kolem třináctého, čtrnáctého nebo patnáctého století; neexistuje žádný moderní komentář. Talmud je báječná kniha, úžasná, veliká směsice věcí, odpovědí na triviální i obtížné otázky. Tak například za problémy učitelů a vyučování následuje zase pár jednoduchostí – a tak dále. Studenti mi řekli, že talmud nebyl nikdy přeložen, fakt, který mi připadal podivný, jelikož je to tak hodnotná kniha. Jednou za mnou přišli dva nebo tři mladí rabíni a řekli: „Uvědomujeme si, že v moderním světě nemůžeme vystudovat a nevědět nic o vědě, takže bychom vám rádi položili pár otázek.“ Samozřejmě, existuje tisíce míst, kde se lze dozvědět o vědě, a Columbijská univerzita byla hned vedle, ale chtěl jsem vědět, jakého typu budou otázky, které je zajímají. Řekli: „Tak například – je elektřina oheň?“ „Ne,“ řekl jsem, „ale… proč se ptáte?“ Řekli: „V talmudu se říká, že v sobotu nemáme rozdělávat oheň, takže nám jde o to: můžeme v sobotu používat elektrické spotřebiče?“ Byl jsem otřesen. Vůbec se nezajímali o vědu! Věda ovlivňovala jejich život jen jedním způsobem – aby jim pomohla lépe interpretovat talmud. Nezajímali se o svět, o přírodní jevy; zajímali se pouze o zodpovězení pár otázek, které vyplynuly z talmudu. A pak jednoho dne – musela to být sobota – chci jet nahoru výtahem a poblíž výtahu stojí nějaký chlapík. Výtah přijel, vejdu dovnitř a on jde dovnitř se mnou. Povídám: „Do kterého?“ a ruku mám připravenou stisknout tlačítko. „Ne, ne,“ říká. „Já jsem tady, abych za vás stiskl tlačítko.“ „Cože?“ „Ano! Zdejší mládenci nesmí o sobotách mačkat tlačítka, takže to musím dělat za ně. Víte, já nejsem Žid, takže mně to nevadí, když mačkám tlačítka.“ Tedy tohle mě opravdu naštvalo a rozhodl jsem se, že pomocí logické diskuse chytím studenty do pasti. Znám onen druh hnidopišské logiky, který je třeba použít, a říkal jsem si: „Bude legrace.“ Plánoval jsem to takhle. Začnu dotazem: „Je židovské stanovisko takové, že ho může přijmout každý člověk? Protože jestli není, pak určitě nepředstavuje nic, co je skutečně cenné pro lidstvo… bla, bla, bla.“ A oni tedy budou muset říct: „Ano, židovské stanovisko je dobré pro každého.“ Pak bych je popostrčil dál otázkou: „Je etické, aby jeden člověk najal druhého člověka k činnosti, která je neetická pro něho samého? Najali byste někoho například, aby za vás loupil?“ A velice opatrně a velice pomalu je tlačím do slepé uličky – až je mám v pasti! A víte, jak to dopadlo? Jsou to budoucí rabíni, není-liž pravda? Uměli v tomhle chodit desetkrát líp než já! Jak zblýskli, že bych je mohl dostat do úzkých, vykroutili se z toho a z tamtoho – už se nepamatuju jak – a byli z pasti venku. Myslel jsem si, že jsem přišel s něčím novým – túdle! Rozebírali to v talmudu celá staletí! Takže se mnou vyběhli, ani jsem si neškrtl – a byli volní. Taky jsem se pokoušel budoucí rabíny ujistit, že elektrické jiskry, které je trápily, když tiskli tlačítka výtahu, nejsou oheň. Řekl jsem: „Elektřina není oheň. Není to chemický proces jako hoření.“ „Opravdu?“ řekli. „Ovšem mezi atomy v ohni elektřina je.“ „Aha,“ řekli. „A také je v každém jiném jevu, který se na světě vyskytuje.“ Dokonce jsem navrhl praktický postup, jak jiskry zlikvidovat. „Jestli vás zrovna tohle trápí, můžete dát paralelně k vypínači kondenzátor, pak se elektřina zapne a vypne úplně bez jiskření – kdekoliv.“ Ale z nějakého důvodu se jim tahle myšlenka také nezamlouvala. Byl jsem skutečně zklamán. Byli tady, pomalu se chystali do života – jenom s cílem lépe interpretovat talmud. Představte si to! Studují v dnešní moderní době, aby vkročili do společnosti a něco konali – stali se rabíny –, a věda je zajímá jen proto, že jejich starobylé, malicherné a středověké problémy se mírně zamotaly nějakými novými jevy. Jednou z otázek, o nichž jsem s budoucími rabíny podrobněji diskutoval, bylo, proč se pro vědecké obory, jako je například teoretická fyzika, rozhoduje větší počet židovských studentů, než odpovídá jejich poměru k počtu obyvatel. Rabíni soudili, že důvodem je respekt ke vzdělání, který má u Židů dlouhou historii: váží si rabínů, kteří jsou vlastně učiteli, a váží si vzdělání. Židé si tuto tradici nepřetržitě předávají v rodinách, takže kluk, který je dobrým studentem, je stejně dobrý, ne-li lepší, než kdyby byl dobrý fotbalista. Ještě téhož odpoledne jsem si uvědomil, jak pravdivé to je. Jeden ze studentů mě pozval k sobě domů a představoval mě matce, která se právě vrátila z Washingtonu. Spráskla ruce a nadšeně řekla: „Dnešek se mi dokonale vydařil: setkala jsem se s generálem a s profesorem!“ Uvědomil jsem si, že není mnoho lidí, kteří si myslí, že je stejně důležité a stejně milé setkat se s profesorem jako setkat se s generálem. Takže myslím, že na tom, co řekli, něco je.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 24 hlasů

třeba jste napsal dobrý text, třeba ne, tady je zbytečný, ujišťuju vás, že to nikdo nečte, na to není čas

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 14 hlasů

jiste , vidim to dnes a denne kolem. tento stat respektive vzdeloprdelisticky rezim nepotrebuje vzdelane obcany. potrebuje ovcany, hrubou pracovni silu, otroky co neremcaji a makaji co nejlevneji. Kazdy kdo vidi dal je pro vas riziko.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 30 hlasů

Další miliardy ze zadluženého českého rozpočtu pro podporu války v Afghánistánu ! Socky, musíte si utáhnout opasky !

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 50 hlasů

a pak, že nato válčení nemáme.20.let jen zbídačování a loupení

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 44 hlasů

Cákryš to musela být "provize", to se myslím Barták nadřel s darovanou ygelitkou.

Hlasuj - toto je kvalitní názor - 64 hlasů