Odcházející Wagnerová: Ústavní soud se nesmí bát kritiky

Ústavní soud musí zůstat nezávislý a nesmí se bát kritiky, kterou mohou vyvolat jeho rozhodnutí. V poslední den svého funkčního období to řekla místopředsedkyně soudu Eliška Wagnerová. O svých plánech do budoucna ještě nemá jasno. Připustila však, že jednou z možností je návrat do advokacie.

Míra kritiky je podle Wagnerové určitým hodnocením práce Ústavního soudu. "Pokud není žádná kritika ze strany politiků, tak se něco děje špatně. Pokud se ta kritika dostaví, tak si myslím, že Ústavní soud pracuje dobře," řekla soudkyně. Její odchod je začátkem personální proměny Ústavního soudu. Letos končí ještě další dva soudci, příští rok sedm. Zatím není jasné, kdo Wagnerovou nahradí.

Žádné konkrétní plány třiašedesátiletá Wagnerová zatím nemá. "Trošku se chci rozhlížet v jedné advokátní kanceláři po tom, jak se dělá dnes moderní advokacie. Chci to poznat zevnitř. Kdyby si člověk už nevěděl rady, jak se svým časem, tak bych mohla třeba naskočit do advokátního stavu," uvedla Wagnerová, jež kdysi v advokacii působila. Připustila však, že návrat by byl svízelný. Jako advokátka by často přicházela k soudům, které ostře kritizovala za chyby. Úvahy o politickém angažmá označila za spekulace.

Wagnerová dlouhodobě patřila k nejaktivnějším soudcům Ústavního soudu. Stěžovatelé u ní měli procentuálně největší šanci na vyhovění. Někteří odborníci ji za to obdivovali, jiní kritizovali za nedostatek zdrženlivosti a takzvaný soudní aktivismus.

Bilance: za deset let činnosti 1800 případů

Jako soudkyně zpravodajka je Wagnerová podepsána pod mnoha významnými, diskutovanými a občas i kritizovanými nálezy Ústavního soudu. V poslední době například stanovila, že i dění uvnitř politických stran lze podrobit soudnímu přezkumu, iniciovala zpřísnění podmínek pro povolování prohlídek nebytových prostor a prosadila zrušení preventivního uchovávání údajů o internetové a telefonické komunikaci. Její pohled na Listinu základních práv a svobod je obsažen v tisícistránkovém komentáři, v jehož autorském kolektivu působila.

Celkem měla Wagnerová za deset let činnosti ústavní soudkyně na stole bezmála 1800 případů. Vyhověla více než 240 stížnostem a návrhům. Zůstalo po ní 15 nevyřízených stížností, což je oproti jiným soudcům, kteří v minulosti soud opouštěli, velmi nízký počet. Velký význam Wagnerová podle svých slov přiznávala nejen mediálně sledovanému přezkoumávání zákonů, ale také individuálním stížnostem běžných lidí. "Byly pro mě stejně závažné, a mnohdy závažnější, protože jsem za tím vždycky cítila ten konkrétní lidský osud," řekla Wagnerová.

Těsně před svým odchodem z funkce rozdala Wagnerová řadu rozhovorů. V jednom z nich například označila vládní reformní zákony za "šílené a asociální". Premiér Petr Nečas (ODS) v reakci na to uvedl, že den odchodu Wagnerové z Ústavního soudu bude "v kontextu tohoto výroku velkým svátkem české demokracie".

Prezident Václav Klaus Wagnerovou pro nové funkční období nenavrhl. Wagnerová ale v minulosti uvedla, že opakování funkčních období ústavních soudců nepokládá za vhodné. Soudci by se prý mohli - byť třeba podvědomě - podbízet při rozhodování politikům, aby si "vysloužili" opakované jmenování. Klaus na místo Wagnerové prosazoval předsedu Městského soudu v Praze Jana Sváčka. Senátoři jeho kandidaturu neschválili. Druhým navrženým kandidátem je bývalý poslanec ČSSD a činovník Justiční akademie Zdeněk Koudelka.