Odložení senioři pouštějí zdravotnictví žilou

České zdravotnictví sice dokáže léčit i nejhorší nemoci, ale v péči o staré pacienty často tápe. Senioři se tak vracejí na nemocniční lůžka. Přitom by stačilo, aby je někdo naučil, jak se o sebe postarat. Následek? Senioři zbytečně odčerpávají peníze zdravotních pojišťoven. Vyplývá to ze Zprávy o stavu českého zdravotnictví, kterou včera zveřejnil tým odborníků takzvaného Kulatého stolu.

Paní C, šestaosmdesátiletá spisovatelka, před časem začala mít zdravotní problémy: několikrát upadla, nebylo jí dobře, zůstala na lůžku. Proto se ocitla v nemocnici. Při vyšetřeních se ukázalo, že není nemocná, netrpěla žádnou akutní chorobou. Lékaři proto poslali paní C domů. Spisovatelka však po návratu z nemocnice i nadále málo pila, navíc jí kvůli nevyvážené stravě chyběly některé důležité živiny. Stará paní proto byla slabá a dál měla problémy se stabilitou.

Podle Ivy Holmerové, předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti, je případ paní C typický. Lékaři dokáži odstranit akutní problémy, k jejich kořenům však už nejdou.

Budou chybět peníze

"Problém je v tom, že systémy domácí, sociální a zdravotní péče o seniory nejsou vzájemně propojené," vysvětluje Ondřej Mátl, koordinátor projektu Kulatý stůl.

Tak se často stává, že na nemocničním lůžku končí lidé, kteří ho nepotřebují - mohli by být v domácím ošetření nebo na ošetřovacím lůžku v domově důchodců. Na první pohled je to pro seniory výhodné: zatímco za den pobytu v nemocnici platí 60 korun, v domovech důchodců je to průměrně asi 200 korun. Jenže péče v nemocnicích je několikanásobně dražší - tyto peníze "utíkají" ze zdravotního pojištění.

To, že mnozí pacienti "nahrazují" sociální péči pobytem v nemocnici, dokládají i údaje, které Kulatý stůl shromáždil. Například v Karlovarském kraji, kde senioři nad 75 let tráví relativně nejvíc času v nemocnici, využívají poměrně málo ošetřovatelská lůžka v domovech.

V budoucnu to může způsobit zdravotnictví finanční problémy. "Pokud dáte peníze z koláče určeného na zdravotnictví například do péče o seniory, pak se vám nemusí dostávat na jiná témata. A tím, že populace stárne, se dá očekávat, že se bude potřeba této péče zvyšovat," varuje Mátl.

Spolupráce a soběstační pacienti

Cílem českých lékařů a sociálních pracovníků by tedy mělo být, aby lidé byli co nejdéle soběstační. "V zahraničí je běžné, že když se člověk octne v komplikované situaci, navštíví ho jak sociální pracovník, tak praktický lékař, a společně se dohodnou, jak budou postupovat," vysvětluje Mátl.

Podle Ivy Holmerové by tuto spolupráci měla koordinovat geriatrická oddělení v nemocnicích. Ta by ošetřovala pacienty, se kterými si dnešní "běžná" oddělení neví rady, třeba lidi s demencí nebo s více chronickými chorobami. "Po válce vznikala oddělení pro děti, protože děti sice mají stejné nemoci jako dospělí, ale odlišné potřeby. Taková oddělení teď potřebujeme pro seniory," vysvětluje Holmerová.

Navíc by se měly rozvíjet sociální služby. "Potřebujeme kvalitní samostatné podporované bydlení seniorů, aby ti, kteří si třeba neumějí dojít na nákup nebo se bojí pádu, nemuseli skončit v ústavu," popisuje Holmerová.

Zpráva o stavu českého zdravotnictví jí dává za pravdu. "Jedinou 'levnější' alternativou je nemocné co nejrychleji léčit a vrátit do domácího prostředí a zároveň účinnou a integrovanou péčí všech sektorů bránit poklesu soběstačnosti a vzniku indikací k přijetí do ústavní péče," píše se ve zprávě.

Čeští senioři v nemocnicích

Mezinárodní srovnání dokazují, že senioři v Česku končí v nemocnici častěji než v ostatních evropských zemích. (České údaje v prvním grafu překonává Finsko, to ale uvádí dohromady lůžkovou péči ve zdravotnictví i v sociální péči.)

Ilustrační foto: Lucie Pařízková, Jan Zatorsky grafy: Zpráva o stavu českého zdravotnictví