Na počátku kauzy Bohumila Kulínského bylo trestní oznámení. V červenci 2004 ho na policii podal Jiří Los. "Nic osobního v tom nebylo," tvrdí poté, co sbormistra poslal soud na pět a půl roku za mříže.
Zvrátit poslední verdikt může Nejvyšší soud, pokud shledá procesní pochybení. Ani žalobkyně, ani Kulínského obhájce zatím nepotvrdili, zda svého práva na dovolání využijí. Nic to však nezmění na tom, že Krajský soud v Hradci Králové teď bude rozhodovat, kdy a kde bývalý sbormistr nastoupí do vězení.
Celou kauzu jste odstartoval, jak jste spokojen s jejím koncem?
Je to výrok soudu a já nejsem soudce, abych rozhodoval o výši trestu. Provinění bylo, byl uložen trest a asi je to tak v pořádku.
ČTĚTE TAKÉ: Vrchní soud: Kulínský na 5,5 roku do vězení
Přesto, cítíte zadostiučinění? Před časem jste mi říkal, že se to týkalo vašich příbuzných, bylo to přece osobní...
Že bych měl pocit nějakého krvežíznivého zadostiučinění? O to mi nikdy nešlo. Spíš jde o pocit v rovině: spravedlnosti bylo učiněno za dost. Nic osobního v tom nebylo.
Kontaktoval vás v posledních čtyřech letech pan Kulínský?
Ne, nikdy. Ani ho osobně neznám.
Vrchní soud smetl ze stolu seznam polehčujících okolností včetně té, ve které nižší soud zohledňoval sbormistrovy "zásluhy o stát".
Když jsem si četl rozsudek krajského soudu, byla to pro mě značně úsměvná záležitost. Připomínalo mně to výroky z minulého režimu "aktivně pracoval v uličním výboru" či "sbíral starý papír". Myslím si, že jeho zásluhy o stát byly jak pozitivní, tak negativní. Špičková pozice s sebou nese i odpovědnost. Buďto jí člověk dostojí, nebo zklame.
Senát naopak nepotvrdil, že by dvěma bývalým sboristkám Kulínského chování způsobilo trvalou újmu.
Jako psycholog si myslím, že to není možné. K nějakému narušení normálního vývoje zcela jistě muselo dojít. Otázkou však zůstává, jakým způsobem to lze zkoumat a dokazovat. To je obecně problém u všech sporů. Něco jiného je to, co se stalo, a něco jiného je prokazatelná skutečnost.
Takže chápete závěr soudu, v němž uvádí, že nelze prokázat, zda poškození jejich psychiky má na svědomí výhradně Bohumil Kulínský?
V této rovině ano.
Součástí trestu je i desetiletý zákaz práce s mládeží. Je to dostatečně dlouhá doba?
V tuhle chvíli to neumím přesně posoudit. Rozhodně však musím uznat, že to, co si zažil do této chvíle, jako odstrašující trest už asi mohlo zapůsobit. Snad byl pan Kulínský upozorněn na to, že jisté věci nezůstanou bez povšimnutí.
Je možné, že si vnitřní pravidla sboru Bambini di Praga převedl Kulínský i do běžného života? Že mu nedošlo, že se pohybuje za hranou zákona?
Pravidla zavedená ve sboru určoval on, je za ně odpovědný a hraničila s trestní odpovědností, tak jak o tom rozhodl soud. Jak se ale cítil on, to já nemohu vědět.
Končí pro vás kauza Kulínský s rozhodnutím vrchního soudu?
Pro mě, stejně jako pro mou rodinu, skončila už před časem, dávno jsme se od toho odpoutali. Splnili jsme svou povinnost a ostatní bylo na soudu.
Foto: ČTK, Robert Zlatohlávek
