Spory o zdravotní stav
Ombudsman se zastal handicapované, jíž úřad nedal parkovací místo

Úřady mají při povolování vyhrazeného parkování hledět na skutečný zdravotní stav postiženého, ne na důvod, proč má průkazku zdravotně postiženého. Ve zprávě za loňské čtvrté čtvrtletí to uvedl ombudsman Pavel Varvařovský. Obrátila se na něj žena, které úřad vyhrazené parkovací místo nepřiznal, protože průkaz handicapované měla jako hluchoslepá. Nehleděl přitom na to, že trpěla artrózou a chodila o francouzských holích.

Úřad podle Varvařovského povoloval žadateli vyhrazené parkovací místo, jen pokud trpěl pohybovým zdravotním postižením. Žena sice už dříve získala výhody jako zdravotně postižená kvůli hluchoslepotě, při žádosti o vyhrazené parkování předala ale úředníkům i lékařkou zprávu potvrzující, že trpí artrózou. Kvůli bolestem v obou kolenou chodila výhradně o berlích. "Úřad nicméně z lékařské zprávy dovodil, že žadatelka je schopna chůze bez cizí pomoci," uvedl ve zprávě Varvařovský. Podle něj tak úřad ženu nepřímo diskriminoval.

Antidiskriminační zákon podle něj považuje člověka za zdravotně postiženého podle jeho současného zdravotního stavu, ne podle úředního rozhodnutí. Při povolování vyhrazeného parkovacího místa tak mají úředníci hledět na skutečný zdravotní stav žadatele, pokud mají fakta k dispozici.

V obdobném loňském případu dal Varvařovský naopak za pravdu úřadu, který vyhrazené parkování nepřiznal. Žádala o něj nevidomá žena. Uvedla, že se bojí, aby na frekventované silnici po cestě od auta k domu nezpůsobila dopravní nehodu. Podle úřadu však ženu stejně musí domů vozit někdo z její rodiny či blízkých a ten může zastavit na místě, kde se jí to hodí. Může využít svého označení jako vozu přepravujícího zdravotně postiženého.

Úřad dál uvedl, že v místě ženina bydliště je asi 100 parkovacích míst na 250 bytů, tudíž nejméně 200 parkovacích míst tam chybí. "Proto je třeba každé užívání parkovacího místa jiným než běžným způsobem pečlivě zvažovat," argumentoval úřad.