I když se kvalita zdravotní péče v českých nemocnicích stále zlepšuje, mnozí pacienti nejsou spokojeni. Chybí jim komunikace s personálem a často se také necítí pohodlně. Vyplývá to z výzkumů agentury STEM/MARK.
Osmapadesátiletý Zdeněk Kubeš (jméno bylo na přání pacienta změněno) onemocněl před dvěma lety zánětem střevních výchlipek. Na léčení v motolské nemocnici ale nevzpomíná rád. "Když přišli lékaři na vizitu, stěžoval jsem si na bolesti. Vůbec se se mnou nebavili, jen se před celým pokojem zeptali: Plyny odcházejí? Stolice odchází? Řekl jsem, že ne, tak mi oznámili, že se zatím bolesti nezbavím, a odešli," popisuje Kubeš.
Podobnou zkušenost mají i tisíce dalších pacientů, kteří si ve výzkumech spokojenosti s péčí stěžují na nedostatečnou citovou oporu ze strany personálu. Naopak s léčbou samotnou bývají spokojeni.
Podrobné výsledky nemocnic | ||
parametr | ministerské nemocnice | středočeské nemocnice |
celkem | 79,9 | 82,2 (79,4*) |
zapojení rodiny | 83,6 | 92,3 |
koordinace a integrace péče | 83,1 | 82,5 |
přijetí do nemocnice | 82,5 | 85,1 |
respekt, ohled, úcta | 82,3 | 83,2 |
informace | 81,9 | 82,9 |
tělesné pohodlí | 76,9 | 76 (75,7*) |
propuštění a pokračování péče | 74,9 | 89,6 |
citová opora | 74,7 | 76,7 (72,8*) |
* údaj za rok 2006 | ||
Plzeň i Ostrava: stejné problémy
Problémy s komunikací cítí pacienti ve všech sledovaných nemocnicích, "citová opora" od nich dostává setrvale nejnižší hodnocení. Například v nemocnici v Litomyšli je v tomto směru spokojeno jen 73 procent pacientů, v plzeňské fakultní nemocnici 76 procent, v ostravské necelých 77 procent.
"Máme tu kvalitní přístroje i nové léčebné metody, část lékařů však neumí mluvit s pacienty. Je to tradiční problém, ve školách se na komunikační dovednosti příliš nedbalo," upozorňuje autor výzkumů Tomáš Raiter.
Výsledky středočeských nemocnic ale ukazují, že když zdravotníci znají pocity svých pacientů, mohou jim vyjít vstříc. Protože v roce 2006 byla citová opora největší slabinou hodnocení, vedení nemocnic se pokusila komunikaci s pacienty zlepšit. Nemusí přitom jít o převratné změny, jak dokládá praxe benešovské nemocnice Rudolfa a Stefanie. "Snažíme se pacienty brát za ruku," popsal praxi náměstek ředitele Roman Mrva.
Výsledky se dostavily. V roce 2007 bylo s citovou oporou spokojených o čtyři procenta pacientů víc. "I když se může zdát, že je to jen malý posun, jedná se o výrazné a statisticky spolehlivé zlepšení," vysvětluje Raiter.
Kritická osmdesátka
Druhou velkou slabinou českých nemocnic je prostředí - pacienti by si přáli, aby nemocnice byly čisté, útulné a pohodlné. Příliš se to ale nedaří, parametr „tělesné pohodlí" je tradičně mezi nejslabšími: ve středních Čechách a Plzni je poslední, v nemocnicích ministerstva druhý od konce. „Snažíme se prostředí v nemocnicích vylepšovat. Když ale začnou rekonstrukce, může to být pro pacienty na čas dokonce horší," omlouvá špatné hodnocení mluvčí středočeského kraje Martin Kupka.
I když se spokojenost tří čtvrtin pacientů může zdát vysoká, je to málo. "Za dobrý standard zdravotní péče se považuje hodnota 80 procent," vysvětluje Tomáš Raiter. Pokud má nemocnice v některém parametru horší výsledek, znamená to, že by se měla zlepšit.
Foto: Jan Schejbal
