SOS vesničky, které jsou značkou pro dobročinnost, mají i odvrácenou tvář: pěstounka Mária Smelá čtyři roky prokazovala u soudu, že dostala neoprávněně výpověď. Vleklý spor sice nakonec vyhrála, ale rozsudek neukončil její šikanování.
Fasády desítky domků na kopci nad Karlovými vary v SOS vesničce Doubí září novotou. Nová plastová okna, nové okapy. Jen jedna vilka se vymyká. Při hromadné rekonstrukci se na ni zapomnělo. Nejspíše úmyslně zapomnělo. Bydlí v ní sedmačtyřicetiletá Mária Smelá, která v současnosti vychovává patnáctiletého Vaška a sedmiletého Tomáše (starší děti už vesničku opustily a některé založily vlastní rodinu).
"Odvážila se vedení SOS vesničky zažalovat, tak jí zatopili," říká její právní zástupce Karel Jelínek.
Vyprávět příběh paní Smelé není snadné. Po letech zákopové války v soudních síních se racionální argumenty vytratily, z aktérů této historie mnohem více promlouvají osobní antipatie a emoce.
Čtyři roky ve výpovědi
Smelá do dětské vesničky na západě Čech přišla před patnácti lety ze Slovenska, postupně dala rodinné zázemí sedmi dětem, jejichž biologičtí rodiče selhali. Za obětavou péči o děti, z nichž dvě byly handicapované, dokonce dostala z rakouské centrály SOS vesniček čestný diplom.
Co jsou SOS vesničky |
| První SOS vesničky vznikly v Rakousku po druhé světové válce a sloužily převážně válečným sirotkům. Do Československa dorazila myšlenka organizované pěstounské péče v kolektivu malé vesničky koncem 60. let. První SOS vesnička vznikla na počátku 70. let u Karlových Varů. Postupně přibyly vesničky ve Chvalčově v podhůří Hostýnských hor a v Brně-Medlánkách. V současnosti žije ve třech českých SOS vesničkách přes sto dětí, o něž se stará 25 náhradních matek. V roce 2009 by se měl počet matek navýšit na 30 a do týmu se nově zapojí jeden manželský pár. Třetinu prostředků čerpají SOS vesničky ze své mateřské organizace SOS Kinderdorf International, zhruba čtvrtinu rozpočtu zajišťuje stát; zbytek tvoří příspěvky sponzorů. |
Idyla skončila před čtyřmi lety, kdy se ve vesničce Doubí postavilo třináct pěstounek proti tehdejšímu vedení. Vadilo jim, že organizaci řídí "direktivně, systémem příkazů a zákazů", jak si stěžovaly signatářky otevřeného dopisu.
Smělý veřejný odpor měl pro pěstounku Smelou dohru v podobě výpovědi. Důvod k ní však zavdala sama organizace, když pěstounce nedala doporučení na zápis do registru pěstounů. Paní Smelá tak přestala být pro vesničku perspektivní pěstounkou.
"Měla jsem na krku tři děti, nevěděla jsem, co bude dál, neměla jsem s nimi kam jít," vzpomíná na neradostné období.
Soud se vlekl dlouhé čtyři roky. Právníci sdružení se neustále odvolávali. Tečku za soudním sporem nakonec udělal letos na jaře Nejvyšší soud, který prohlásil výpověď za neplatnou.
Výhra u soudu nic nezměnila
"Žalobkyně své povinnosti pěstounky neporušuje a má zájem pečovat o další děti, k čemuž je podle zjištění jiných orgánů plně způsobilá," píše se v rozsudku. "Jednání žalovaného se jeví být v rozporu s jeho posláním a odporuje dobrým mravům."
Jenže výhra u soudu v praxi mnoho věcí nezměnila. "Mária byla několik let prakticky bez příjmů, peníze si musela půjčovat," tvrdí její advokát. Jako památka na období jí zůstaly dluhy.
"Paní Smelé byla zpětně doplacena ušlá odměna pěstouna," považuje věc za vyřízenou mluvčí dobročinné organizace Jan Folda. Jenže povinné gesto sotva smaže všechny resty. Organizace totiž Smelé od chvíle, kdy jí dala výpověď, přestala přispívat na provoz domku, ač to patří k jejím základním povinnostem vůči pěstounům.
Foto: Jan Schejbal
