Nekorektní korekce
Politici, jak je neznáte

I VAMPÝR NĚKDY UHNE (Mirek Topolánek) "Fischer, ten je Žid, není gay, a uhne ještě dřív než Slamečka. To souvisí s jeho charakterem." Tento slavný výrok z letošního jara spustil ve světové politice horečné hledání "Toho, kdo nikdy neuhne". Obama uhýbá vždy, protože je černoch, Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy také, protože jsou eurohujeři, rovněž Topolánkův (ODS) nejlepší kamarád Silvio Berlusconi zahne, kdykoli ho někdo naláká na bunga bunga. Jediným rovným zůstal Topolánek, ač se mezitím stačil proměnit v politickou mrtvolu. Ale nepodceňujme ho: i s dřevěným kůlem v srdci se možná probudí. Tedy pokud do té doby neuhne.

ČEKÁNÍ NA MILÁŠKA (Bohuslav Sobotka) Glumem, neblahou postavou z Tolkienova Pána prstenů, nazývají Bohuslava Sobotku jen zástupci zbývajících asi dvaceti křídel, která se dnes v ČSSD řežou hlava nehlava. Pánbůh suď, co je k tomu vede, neboť vnější podoba tu samozřejmě není veskrze žádná. Mohla by za tím snad být paralela, že stejně jako Glum zabil kvůli zlatému Miláškovi svého kamaráda Déagola, Sobotka po jarních volbách podrazil Paroubka. Anebo je to proto, že se oba tito Glumové nejraději skrývají hluboko v jeskyních? O Sobotkovi se v Lidovém domě každopádně vypráví, že ho už několikrát sekretářka zamkla v kanceláři, protože vůbec nevěděla, že tam je. Ale nekřivděme Glumovi, kdo ví, jaká historická role ho ještě čeká v Puklině osudu.

OD SMAŽÁKU KE ŠPENÁTU (Zdeněk Škromach) Když letos agentura No Factum hledala politika, který nejvíce odpovídá národní povaze Čechů, s velkou převahou vyhrál Zdeněk Škromach (ČSSD). Prostě malý velký český člověk. Trochu socialista, trochu komunista, bodrý odborář, který vypadá všelijak, jen ne zbídačeně, milovník smažáku, hranolků a tatarky, které ovšem zalévá kvalitním moravským vínem. Na podzim pod heslem Těžká váha do Senátu kandidoval do horní komory, i když to původně ani sám neplánoval. "Už se neohnu ke tkaničkám, musím přejít na špenát," napsal v létě na Facebook. A protože názvem této zeleniny se v kuloárech označuje Senát, nebylo úniku.

KRAKEN V MATRIXU (David Rath) Svět, ve kterém žije David Rath (ČSSD), je tak záhadný, že záhadnější může být snad už jedině svět bez Davida Ratha. Kdo je vlastně doktor Rath? Kolikrát jen už byl střelen do hrudi a zase vstal a naučil se uhýbat kulkám! Přesto se nezdá, že by právě on byl oním Vyvoleným, jehož příchod předpověděla Vědma a který má přivést lidstvu svobodu. Spíše to vypadá, že právě on je tou umělou inteligencí, která lidem kolem sebe injektuje do mozku virtuální realitu. A doktor Rath ví, že zpátky do reálného zničeného světa roku 2010 se už vlastně ani nikomu moc nechce, když on nám ordinuje svůj krásný sen o roce 1980.

ELVIS ŽIJE! (Jiří Paroubek) Ne ne, takoví muži, jakým byl Král, neodcházejí tak snadno a už vůbec ne tak banálně. Stejně jako nikdo soudný nemohl nikdy uvěřit historce o předávkování drogami v koupelně v Memphisu, mohlo brát vážně maximálně pár bloudů tklivý povolební brífink, na němž se božský Roko čili Džordžíno kvapně rozloučil a zmizel z vrcholné politiky. Krále Elvise ani krále Paroubka (ČSSD) od té chvíle nikdo na vlastní oči nespatřil (rozhovor v tomto vydání TÝDNE byl veden prostřednictvím spiritistického média), ale ti dva spolu určitě kdesi sedí a něco kují: první tiše brnká na kytaru a ten druhý mu do toho vypráví historky z hotelu Kempinski. A nám ostatním nezbývá než smutně vzpomínat v hotelu zlomených srdcí (Heartbreak Hotel).

KLAUSOVKA A ŽBRLUCH! (Miroslava Němcová) Návod na výrobu úspěšné české političky: vezmi neokoukanou ženu z venkova, nejlépe vystudovanou zahradnici, radní ze Žďáru nebo tak něco. Udělej z ní fanatickou fanynku Václava Klause, která obstojí i v sarajevské krizi a pak bude asi tak dvacet let nenápadnou místopředsedkyní ODS se zanedbatelným vlivem. Vraž do toho krizi ve straně, zařízlého Topolánka, čistého Nečase, celopartajní společenskou hru na mravní obrodu a pro jistotu ještě kořen mandragory a rozdrcený dračí zub. No a pak už jamalalicha, papršála, patláma, patláma a žbrluch! Pokud se proti vám nespikli géniové zodiakální nebo osmapadesátá vyšší inteligence, nemělo by to mít chybu.

SPOLEČNĚ CHYCENI, SPOLEČNĚ POVĚŠENI (Karel Schwarzenberg, Petr Nečas) Doktor Henry Jones a jeho syn Junior vulgo Indiana jsou podobně bizarní dobrodružnou dvojicí jako šéfové dvou českých pravicových stran. Schwarzenberg (TOP 09) více než politika připomíná roztržitého skotského profesora středověké literatury a Nečas (ODS) má stejně jako Indiana Jones panický strach z jedovatých hadů, zejména pak z Miroslava Kalouska. Archou úmluvy, svatým grálem či křišťálovou lebkou jsou jim pravicové reformy, tedy relikvie, které u nás také ještě nikdy nikdo neviděl (a možná ani neuvidí). To jen vyděšení odboráři si za nocí u ohně na dvoře Lidového domu vyprávějí strašidelné legendy, jak s dvojicí Jonesů přichází do Čech poslední křížová výprava.

TŘETÍ PODÁNÍ Z HRADU (Václav Klaus) Doby, kdy v Praze vyhrávala volby nejen Klausova tenisová raketa, ale i jeho teniska či dokonce nátepníček, jsou dávno pryč. Passé je i sportovní terminologie, už dlouho je v Praze v kursu názvosloví psychiatrické (Pavel Bém), internistické (Boris Ššastný) a nejnověji gynekologické (Bohuslav Svoboda). Václav Klaus měl jinak chudičký rok. Žádná Lisabonská smlouva, také globální oteplovači jsou v defenzivě a psát recenzi na Havlovo filmové Odcházení ještě před premiérou dost dobře nejde. Proto ta nelíčená radost z úspěšné syntézy v pražské laboratoři.

TAK TROCHU ZVLÁŠTNÍ ŘEHOLNICE (Kateřina Klasnová) Když se Kačenka v říjnu 1977 narodila, nad kolébkou jí stály minimálně dvě sudičky. První ji zvala kamsi vzhůru, k transcendentnu, o té druhé můžeme jen spekulovat (ale raději až po dvaadvacáté hodině). A tak se jala studovat religionistiku na Teologické fakultě Univerzity Karlovy, i když se leckomu může zdát, že do tohoto světa patří stejně málo jako mladá neposlušná jeptiška Marie Zuzana Simoninová do kláštera Longchamp v románu Denise Diderota. Dnes si nepřehlédnutelná politička (Věci veřejné) z lákadel světského světa dopřává jen fotografování hanbatých kalendářů a jízdu v maserati, zbožnost dohání četbou své oblíbené knihy knih.

VOLNÝ PÁD MÍSTO KONTUŠOVKY (Miroslav Kalousek) Už tři měsíce mi zdravotní stav nedovoluje kalit, hájí se před parlamentní vyšetřovací komisí Miroslav Kalousek (TOP 09), o němž si David Rath bůhvíproč myslí, že je násoska. Pravda je samozřejmě jiná, ministr financí totiž už dávno ve své krvi dobrovolně vyměnil alkohol za adrenalin vyplavovaný při seskocích padákem. Ve svém úřadě se prakticky nevyskytuje (ono už tam také není co spravovat) a celé dny tráví v luftě, přičemž po dle důvěrných informací má doma dostatečnou zásobu kvalitních padáků na několik set let. Kalousek už v minulosti rozložil Čtyřkoalici a KDU-ČSL, takže se nechme překvapit, kam dopadne příště.

REVOLUCE A JEJICH DĚTI (Radek John) Když se šel francouzský jakobín Jean-Paul Marat 13. července 1793 v Paříži naložit do vany, aby si koupelí léčil lupénku, také si zřejmě myslel, jak všechno drží pevně v rukou. Jenže kdo si zahrává s revolučními tribunály, ustavuje Výbory pro veřejné blaho nebo hrozí všem politickým dinosaurům porážkou na jatkách, sám se často nestačí divit. Takže kdo ví, co čeká Johna (Věci veřejné). Marata propíchla ve vaně půvabná roajalistka Charlotta Cordayová, jeho pokračovatel Maximilien Robespierre byl zase veřejně popraven na pařížském náměstí Revoluce. Nemalujme hned čerta na zeď, ale půvabných odhodlaných žen je mezi véčkařkami dost a ideová konference i sjezd Věcí veřejných se proklatě blíží.

PRAVDA A AVALÓKITÉŠVARA ZVÍTĚZÍ (Václav Havel) Zpráva o tom, že 15. dalajlamou bude právě Václav Gjamccho Havel, proletěla minulý týden všemi světovými médii včetně týdeníku Respekt a agentury Nová Čína. Ani Jiří Pehe ale dosud nedokázal odpovědět na otázku, jak je možné, že patnáctka byla nezvykle vybrána ještě za života čtrnáctky, Tändzina Gjamccha, a také proč v rozporu s tradicí nepadla volba na dítě, nýbrž životem otřískaného bódhisattvu Havla. Sám exprezident pro to vysvětlení má: předčasné převtělení starého dalajlamy prý zavinilo přílišné odosobnění společnosti. Což je pocit, který on zažívá každé ráno, když jde do Lidlu pro rohlíky. Tändzin Gjamccho nicméně vzkázal, že jemu se v Dharamsale v malém obchůdku, kde se za pultem střídají šerpa a lama, stává úplně totéž.

KONTROLNÍ OTÁZKA, SOUDRUZI (Vojtěch Filip) "Vemte si, soudruzi, takovej samopal vzor 24. Kontrolní otázka: jestlipak víte, soudruzi, jakou má takovej samopal kadenci? OE Ta-ta-ta-ta-ta-ta-ta!!!" Předseda českých komunistů je milým důkazem, jak se románové či filmové postavy mohou zhmotnit i v úplně jiné době, než do jaké je spisovatel či režisér poslali. Leckoho by asi překvapilo, kdyby jen tak na ulici potkal Dona Quijota, upíra Drákulu nebo rudého náčelníka Vinnetoua. Ale že v parlamentním bufetu nebo před sídlem ÚV KSČM v pražské ulici Politických vězňů lze běžně potkat poručíka Troníka, kapitána Ořecha nebo majora Halušku, řečeného Terazky, nás kupodivu nechává úplně v klidu.

Z ABL NA OSTROV ELBA (Vít Bárta) "Nic mi neimponovalo, měl jsem sklon k hádkám a rvačkám, nebál jsem se nikoho. Jednoho jsem bil, druhého jsem škrábal a všichni se mne báli," vzpomínal na své dětství Napoleon Bonaparte. Celý Vít Bárta (Věci veřejné)! Rozdíl mezi nimi je jen v tom, že zatímco charismatický Korsičan vystudoval vojenskou školu École militaire v Paříži, český Napoleonek absolvoval Policejní akademii v Praze a doktorský titul získal na Akadémii policajného zboru v Bratislavě. Ministr dopravy, který teď, po ztrátě řidičáku, může jezdit jen koňmo, také nikoho nepřesvědčí, že název jeho bezpečnostní agentury ABL není jen opačně přepsanou podobou slova Elba. Ale klid, ostrovního vyhnanství se Vít Bonaparte zatím bát nemusí, i když svoje první malé Waterloo OE podzimní volby OE už má za sebou.