Lidská práva
Joch by chtěl výbor pro práva rodičů, aby se měli lépe

Plán změnit názor premiérova poradce Romana Jocha na fungování svého úřadu vyšel Michaelu Kocábovi jen zčásti. Den strávený po boku vládního zmocněnce pro lidská práva přesvědčil Jocha o prospěšnosti některých agend, ale jiné by naopak sloučil nebo rovnou zrušil. A jeden výbor by založil - na obranu práv rodičů.

Od devíti ráno do pěti odpoledne seděl ve středu poradce premiéra Nečase pro lidská práva Roman Joch v kanceláři Michaela Kocába. Jako na běžícím pásu se tam střídaly jednotlivé rady a výbory a prezentovaly výsledky své práce. "Bylo to velice věcné, názorné a užitečné," pochvaluje si Joch osm hodin na úřadu vládního zmocněnce pro lidská práva v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Změnil den na úřadě váš názor na jeho fungování?
O prospěšnosti některých rad jsem po dnešku naprosto přesvědčen. Zda zachovat samotný úřad, to ještě stojí za zvážení. Můj osobní odhad je, že bude zachován. A já teď nemám záměr jednoznačně radit jeho zrušení.

Dostali jste se během dne s panem Kocábem do názorového střetu?
S panem Kocábem ne. Vím, že v některých věcech máme odlišné názory, ale nejsou to zásadní věci. V několika případech však došlo na diskusi o tom, co je podstata lidských práv, co je podstata rovnosti, a to především když jsme se bavili o radě pro rovnost mužů a žen.

Překvapilo vás něco, ať už pozitivně, nebo negativně?
Možná to, jak je jednoznačně vidět, že některé vládní rady jsou naprosto potřebné a jak dobrou práci dělají.

Které rady?
Mohl bych jich zmínit několik, ale zmíním jenom jednu - vládní výbor pro zdravotně postižené. U jiných výborů jsem měl zase dojem, že by šly sloučit do jednoho, protože jejich agenda je velice podobná a bylo by to další úsporné opatření. A to se týká i rad. V jiných případech se zase domnívám, že jejich agenda by měla být naopak rozšířena. Například neexistuje nic jako výbor pro práva rodičů a to by tam mělo být.

A co naopak zrušení některého výboru nebo rady?
Ano, i to stojí za zvážení. Tady bych hlavně viděl potřebu důrazu na lidská práva, která se netýkají menšin, ale všech. Třeba právě ten výbor pro práva rodičů. S panem zmocněncem jsme se dohodli ještě na jednom setkání, kde se budeme zabývat právě ideovým zaměřením úřadu do budoucna. Dneska to bylo čistě praktické.

Jakým směrem by se tedy měl úřad vládního zmocněnce pro lidská práva ubírat?
Dosud se úřad zaměřoval na práva menšin. Myslím, že ta agenda by se měla přesunout na práva všech a v tomto ohledu považuji práva rodičů za velice důležitá. Zástupci rodičovských organizací a další odborníci by se měli zamyslet nad tím, co můžeme udělat pro to, aby se rodiče v této zemi měli lépe.

Copak se mají špatně?
Považuji za nešťastné, když se stát snaží příliš interferovat do fungování rodiny a předepisovat rodičům, jak mají vychovávat své děti. To je námitka proti aktivitám předchůdkyně pana Kocába Džamily Stehlíkové, která chtěla zakázat rodičům fackovat své děti. Myslím, že to má být přesně opačně, že si stát má položit otázku, jak může rodiny a roli rodičů posílit.

Jak by to mělo vypadat?
Víte, mně ta nešťastná iniciativa paní Stehlíkové připomíná omyl socialismu. Komunisté správně upozornili, že problém chudoby je zásadní problém. V identifikaci problému se tedy komunismus nemýlil. Šeredně se ale mýlil v návrhu na jeho odstranění - zrušit soukromé vlastnictví. My bychom se měli postarat naopak právě o to, aby všichni měli, vlastnili. A stejný omyl udělala paní Stehlíková, když viděla, že někteří rodiče své děti týrají. To je problém. Ale řešení toho problému není zakázat i mírné fyzické tresty všem rodičům, ale pomoci rodičům jejich autoritu vůči dětem posílit.

Jakým způsobem?
Nemám konkrétní návrh, jak na to, spíše jde o to, aby stát autoritu rodičů uměle nesnižoval.