Senátor a místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier je v současné době jediným kandidátem nejsilnější parlamentní strany do přímých prezidentských voleb. Podle průzkumů přitom zatím bodují nestraníci. Syn prvního polistopadového ministra zahraničí však věří, že ve finále bude všechno jinak.
Co říkáte na krok ekonoma Jana Švejnara neúčastnit se vnitrostranických debat, které vedlo k jeho rozchodu s ČSSD?
Rozhodnutí jsem očekával. Ta váhavost pana profesora k tomu spěla. Nebylo možné, aby to takto trvalo dále, když se nebyl schopný sám za sebe rozhodnout, jestli vůbec chce kandidovat.
Nebylo by lepší, kdybyste měl vnitrostranického protikandidáta?
Nepovažuji to ze svého pohledu za zásadní.
Mluví se například o místopředsedech ČSSD Zdeňku Škromachovi, Marii Benešové či o šéfovi Senátu Milanu Štěchovi.
Nevím, jak se o nich mluví. Zatím jsem nezaznamenal, že by byl navržen jakýkoli jiný kandidát.
Podle nejnovějšího průzkumu agentury Median je na třetím místě bývalý předseda ČSSD a premiér Miloš Zeman. Považujete ho za hlavního rivala v rámci souboje o levicové a středové voliče?
Nikoli. Já možná začnu brát seriózněji průzkumy, když je třeba vydá STEM nebo CVVM. Toto já vážně neberu.
Podle různých agentur by do druhého kola prošli bývalý předseda vlády Jan Fischer a právě Švejnar.
Průzkumy budou mít smysl, až je budou jednak dělat relevantní agentury, jednak až budou známi konkrétní kandidáti. Zatím jsou výsledky velmi deformovány tím, že některé strany uvádějí více možných kandidátů a tím se i jejich podpora dělí. Takže zatím podle mne průzkumy příliš o ničem nevypovídají. Možná z nich lze orientačně usuzovat na náladu ve společnosti. Ale tři čtvrtě roku před volbami nelze dělat závěry.
Dlouhodobě se nicméně ukazuje, že lidé více věří nestranickým kandidátům. Není vaše stranictví handicap?
Naopak. Myslím si, že přímá volba je z povahy věci stranickou volbou. Ten, kdo je jasně vyhraněn, má větší šance. Domnívám se, že se budou smazávat rozdíly, které se teď ukazují v průzkumech mezi takzvaně nestranickými a jasně definovanými kandidáty. Nestrannost může být chápána i jako nedostatečné názorové vyhranění, a to nemůže ve finále kampaně nijak pomoci.
Vítěz francouzských voleb François Hollande se chce vzdát třetiny svého platu. Nemáte v plánu slíbit něco podobného?
To bych asi ani nemohl, protože u nás je plat prezidenta stanoven zákonem. To znamená, je to parlament, kdo rozhoduje o výši platu ústavních činitelů, nikoli prezident.
Ale mohl byste příslušnou částku třeba dát na dobročinné účely.
To se doopravdy ptáte na něco, o čem jsem ještě zdaleka neuvažoval. Ale myslím, že každý, kdo je v politice, přispívá na určité veřejně prospěšné projekty. To bych považoval skoro za samozřejmost.
