17. listopad 1989
Před 22 lety: pivo za 2,50, Štěpán na party a obušky na Národní

S pořádnou kocovinou se museli ráno 17. listopadu 1989 probouzet českoslovenští fotbaloví reprezentanti. A co onen osudový den před 22 lety dělal zbytek národa?

Když večer 16. listopadu 1989 přistál na ruzyňském letišti "fotbalový tým snů", který v Lisabonu vybojoval postup na světový šampionát 1990 v Itálii, vítaly Skuhravého, Chovance, Moravčíka či Luhového špalíry fanoušků. A radost z postupu byla řádně zapita v pražských restauracích i na spontánních bytových večírcích.

Situační zpráva StB č. 177

"Českoslovenští fotbalisté si mohou koupit učebnici italštiny pro samouky – na mistrovství světa 1990 nebudou chybět," radoval se sportovní reportér Rudého práva ve vydání s datem 17. listopadu 1989. Což o to, sportovní redaktoři deníku ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) si mohli být jisti, že v Itálii chybět nebudou, horší to měli řadoví občané. Pokud by nepřišla revoluce, tak třeba signatáře petice Několik vět, kterých bylo v listopadu už přes třicet tisíc, by režim do Itálie určitě nepustil.

Soudruzi Husák, Jakeš, Adamec a Indra, tedy stranické a vládní špičky, dostali v pátek 17. listopadu brzy ráno na své pracovní stoly pravidelnou Denní situační zprávu Federálního ministerstva vnitra ČSSR. Tato měla číslo 177 a estébáci v ní soudruhům mimo jiné sdělovali: "Ze zájezdu organizovaného čs. cestovní kanceláří do Rakouska se nevrátili dva občané ČSSR." Kdoví, třeba to byli právě fotbaloví fanoušci, kteří nechtěli riskovat, že by je režim na šampionát nepustil. A že v pátek večer začne v Praze revoluce, to tušit nemohli.

Výdobytek revoluce: levnější pivo

Pokud nadšení fotbaloví fanoušci zamířili ve čtvrtek večer z letiště na celonoční "pařbu" k někomu, kdo měl zrovna volný kvartýr, a přitom měli hluboko do kapsy, nejspíše ve večerce nakoupili pár beden desítek. Za půllitr piva zaplatili jen 2,50 Kčs, desítky všech značek měly totiž jednotnou normovanou cenu, ať šlo o kozla, gambáč či starouše. "Hašek, Straka, Bílek," mohli pak vzývat nad lacinými lahváči svoje fotbalové bohy.

Opravdu to byla pivní láce? Omyl. Průměrná hrubá mzda letos v říjnu činila asi 23 500 korun, zatímco v roce 1989 to bylo 3172 korun. Před dvaceti lety tedy mohl "pan Průměrný" vypít za průměrnou měsíční mzdu 1268 lahvových desítek, dnešní "pan Průměrný" si jich může pořídit 2350 - čili skoro dvojnásobek (při ceně 10 Kčs za kvalitní lahvovou desítku). Když se však současník spokojí s Postřižinskou desítkou z řetězce Norma (3,90 za kus), může si za výplatu dopřát neuvěřitelných 6025 lahví piva. 

Argumenty pro zaryté komunisty

Podobné výpočty leckteré zaryté komunisty přivádějí k šílenství a hned argumentují, že dnešní průměrnou mzdu 23 500 korun přináší domů jen hrstka Čechů, zatímco prodavačka ve venkovské samoobsluze má hrubou mzdu sotva 13 tisíc korun. Tady je protiargument. V roce 1989 také málokdo vydělal oficiálně uváděný průměr 3172 korun. Ten vyšroubovala nahoru komunistická nomenklatura, horníci a hutníci, armádní důstojníci či ředitelé a náměstci státních velkopodniků. Učitelka s patnáctiletou praxí měla na konci režimu na výplatní pásce 1800 korun.

I tak si ale člověk s třináctitisícovým platem dneska koupí o poznání více než zmiňovaná učitelka za soudruha Jakeše. S platem 1800 korun se dalo v roce 1989 koupit pouhých 60 kilogramů kuchaných kuřat (při tehdejší pevné ceně 30 korun za kilogram kuřete). Dnes si prodavačka se mzdou 13 tisíc korun koupí 260 kuřat (při ceně 50 korun za kilogram). 

Proroctví soudruha Pitry

V pražském Karolinu se v pátek 17. listopadu dopoledne konalo slavnostní shromáždění k Mezinárodnímu dni studentstva. "Žijeme v převratné době," prorocky na shromáždění prohlásil František Pitra, člen ÚV KSČ a předseda české vlády. V dalších větách se však už jen osudově mýlil: "Jsme svědky hlubokého procesu obrody socialismu."

V Praze v pátek 17. listopadu jednala generální rada komunistické Světové odborové federace, která ostře napadla sovětský perestrojkový tisk za jeho kritiku sovětských odborů. Ve Valašském Meziříčí se setkalo třicet mladých recitátorů na Moravském festivalu poesie a zasoutěžili si o zájezd do Sovětského svazu. Do bratislavského Slovnaftu zavítal Le Kha Linh, náměstek předsedy Lidové rady vietnamského Ho Či Minova Města (něco jako místostarosta).

Brzy odpoledne se docela dobře bavil i Miroslav Štěpán, pražský tajemník KSČ, jenž se večer spolupodílel na řízení krvavého zásahu vůči studentům na Národní třídě v Praze. Předtím si však stačil vychutnat spoustu arabských pochoutek na recepci palestinského velvyslanectví v Praze, kterou pořádal vyslanec Samih Abdul Fattah při příležitosti prvního výročí vyhlášení palestinského státu. Recepce se za předsednictvo ÚV KSČ zúčastnil i Jozef Lenárt, později v roce 1996 obžalovaný z vlastizrady v souvislosti se sovětskou okupací ze srpna 1968.

Elpíčko s Hložkem za 340 korun

Magnetofonová kazeta BASF stála před dvaceti lety 80 až 120 korun (dnešních až 960 korun), gramodesky držely cenu podobnou dnešním novinkám na CD; elpíčko Stanislava Hložka Krok sun krok přišlo na 44 korun (asi 340 korun).

Dvoudílná novinka literárního vědce Vladimíra Macury Slovník světových literárních děl (bez jediné ilustrace) ale stála nekřesťanských 162 korun (1215 Kč).

Zato roubená chalupa uprostřed Chráněné krajinné oblasti Beskydy byla k dostání za 30 tisíc korun (dnešních asi 420 tisíc korun), menší domek na vesnici za 50 tisíc, vilka za 150-300 tisíc a na 300 tisíc vyšla i svépomocná novostavba rodinného domku. Postavit byt v paneláku (60 m²) stálo komunistický režim v roce 1989 průměrně 223 955 korun. Za nájem pak stát žádal 595 korun měsíčně, ovšem nové byty se zásadně neprodávaly do soukromých rukou (to bylo možné jen postupnými splátkami u bytů družstevních).

Žije se nám tedy dvaadvacet let od revoluce hůře, nebo lépe? Asi jak kde, jak komu. Dnešní "pan Průměrný" dokonce občas odjede na dovolenou do Řecka a na vánoční nákupy do Norimberku. Na rozdíl od roku 1989 si ale hlavně může užívat úžasných občanských svobod. Že o ně často nestojí, je jiná věc.

Když v tuhém mrazu tály ledy

Ráno 17. listopadu 1989 pořádně mrzlo. Rekord padl v jihomoravském Protivanově, kde meteorologové naměřili minus 20 stupňů Celsia a v Dukovanech minus čtrnáct. Večer se pak v centru Prahy odehrály scény, ze kterých zase mrazilo v zádech. Drastický zásah proti studentům ovšem zároveň ohlásil dosud největší "tání ledů" po únoru 1948, pokud šlo o návrat demokracie do českých zemí.