Proč nás pořád někdo okrádá? Protože jim to dovolíme. V USA, Británii či Nizozemsku musí člověk, který podezřele rychle zbohatne, doložit, jak k vile na Madeiře nebo k novému porsche přišel.
Člověku už to začíná splývat v jednu velkou beznaděj. Maminka odvolaného ředitele Dopravního podniku hlavního města Prahy Martina Dvořáka kupuje dům na ostrově v Atlantiku za čtyřicet milionů korun - a není jasné, kde na to vzala. Maminka exministra průmyslu nakoupila cenné papíry v Karibiku za 16 "mega" - a Martin Kocourek neumí vysvětlit, odkud ty peníze jsou.
Tyhle kauzy si ještě pamatujeme. Koho dnes ale ještě zajímá, že třeba více než osmdesátiletý tatínek bývalého starosty Prahy 1 Filipa Dvořáka si - jak se ukázalo předloni - pořídil tři byty v Praze a dva ve Špindlerově Mlýně za 33 milionů a komunální politik k tomu odmítl novinářům cokoli říct?
Kdo si dnes vzpomene na vysokého úředníka ministerstva zahraničí Karla Srbu, jemuž policie musela vrátit třicet milionů korun v hotovosti, které našla v jeho autě? Srba, před více než před rokem předčasně propuštěný z vězení, kam šel za přípravu vraždy novinářky, totiž tvrdil, že peníze objevil předtím doma v krabici od bot, kam je ukládal jeho spořivý otec.
Je možné, že někdo z výše jmenovaných měl skutečně jen poctivé, šikovné nebo do krve šetřící rodiče. Problém je, že dnes jim to asi nikdo neuvěří. Kolem těch náhlých zbohatnutí je příliš mnoho mlhy, vykrucování nebo naopak bohorovného mlčení na jedné straně a frustrace a naštvanosti na straně druhé, veřejné. "Necítíte to sociální napětí? Ti chudí jednou přijdou a zapálí bohatým domy," bojí se miliardář Andrej Babiš.
Nikoho to nenapadlo
Pokud někdo v Česku podezřele zbohatne, postaví si vilu nebo kupuje drahá auta, i když je jasné, že z legálních příjmů to být nemohlo, nemusí se o svůj majetek příliš obávat. Aby mu na něj mohl stát sáhnout, musela by policie prokázat, že zbohatl v důsledku trestnému činu, a dokázat mu i úmysl.
Ve Spojených státech, Británii, Belgii, Nizozemsku a od roku 2005 i ve Francii je to přesně naopak. Padne-li na někoho podezření, že za své náhlé bohatství vděčí nějaké špinavosti, musí doložit, kde si na svůj luxus vydělal. Jinak o majetek přijde.
Jakmile se před (zejména "pravicovými") českými politiky jen zmíníte o tom, že by to mohlo podobně fungovat i u nás, padají hned věty o možném podkopávání demokracie a nastolení diktatury udavačství. Na smeč těmto strachům loni nahrála ČSSD, když navrhla zdanit 76 procenty paušálně všechny multimilionáře, kteří nedokážou původ svého majetku doložit. Tahle monstrózní akce je však z mnoha důvodů předem odsouzena k nezdaru, a vědí to určitě i sami poslanci sociální demokracie.
Přitom by stačilo přijít s tím, co už úspěšně funguje jinde. Jenže zákon, který by přenesl důkazní břemeno v kauzách praní špinavých peněz z policie na podezřelé, se celých 22 let od "sametu" ještě nikdo neodvážil navrhnout. Asi je tu pádná obava ze zavedení diktatury amerického, britského nebo nizozemského typu.
