Soudy by měly hledat v prvé řadě spravedlnost, neklást takový důraz na doslovný výklad zákonů. Učí se to ale jen pomalu, říká předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Když se vás zeptám jako cajzla a fachmana na právo, máte ánunk, co je mlén nebo šutr (soud), kdo jsou mlékaři nebo švestky (policisté)? Rozumíte tomu, pochytil jste za skoro dvanáct let brněnský hantec?
Z těch slov znám jen slovo cajzl, synonymum pro nás, kteří nejsme z Brna, pro Pražáky.
Jak si čistokrevný Pražák zvykne v Brně?
Přesídlení do Brna, byť jenom přes týden, přineslo po všech stránkách pozitiva. Nikoli nepodstatná je i velikost. Když jsem v Praze zastával funkci ministra spravedlnosti se sídlem ve Vyšehradské ulici a předsedy Legislativní rady vlády ve Strakově akademii na druhém břehu řeky, přesunovat se několikrát denně i na tuto relativně krátkou vzdálenost zabralo třeba několik hodin. Byl to ztracený čas. Tento problém v Brně neexistuje.
Pro právníka je navíc Brno hlavní město české justice.
Umístění sídla Ústavního soudu i ostatních justičních institucí mimo Prahu bylo velmi moudrým a užitečným krokem. Jistá fyzická separace soudní moci od zákonodárné a výkonné jenom prospívá. Přece jenom soustavný kontakt představitelů všech tří mocí by mohl být pro některé slabší povahy svůdný. Proto považuji za správné, že se přejal německý vzor a moci jsou odděleny nejen ústavně, ale i geograficky. Řekl bych, že to může mít i protikorupční efekt - myslím politickou korupci.
Obyvatelé Brna vyčítají Pražanům, že je přehlížejí. Změní se cajzlovi způsob uvažování, když se do Brna přestěhuje?
My všichni, kteří působíme v Brně, se naopak začínáme s jistou mírou despektu dívat na kolegy i politiky, kteří působí v Praze.
Jak se liší Ústavní soud za Havla, Klause a ten současný?
V normální demokratické zemi mají v ústavním soudu většinu akademici. Tehdy prakticky nebyl po ruce profesor, který by nebyl do poslední chvíle v KSČ. I Václav Klaus musel překonat stejné dilema, a proto častěji hledal mezi advokáty. Nyní začíná standardní éra akademiků, někdy, obrazně řečeno, mám pocit, že se věnují teoretickým úvahám stylu "štěpení kozího chlupu podél", zatímco my potřebujeme soudit.
* Nemá už Ústavní soud příliš mnoho pravomocí?
* Proč soudci tolik nenávidí nový občanský zákoník?
* Čím to je, že občané nemají v instituce důvěru a obracejí se na soudy?
* Proč se lidé nechtějí angažovat v politice?
* Nevytrácí se z Evropy svoboda ve jménu vyšší bezpečnosti a jistoty?
Více čtěte v novém čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 2. února 2015.
-54cd1f8ca228e_543x36.png "Více čtěte v časopisu TÝDEN."){kind=small}
