Rozséval jsem válku a nenávist, píše Američan, který zmasakroval nevinné Afghánce
10. ČERVNA 2015
Pod rouškou tmy vyklouzl ze základny a se zbraní v ruce zamířil k nedaleké vesnici, aby zabíjel. Oné březnové noci seržant Robert Bales zmasakroval šestnáct nevinných Afghánců včetně devíti dětí. „Moji mysl pohltila válka. Rozséval jsem nenávist a sklízel násilí,“ píše na doživotí odsouzený Bales v dopise, jímž marně žádal o zmírnění trestu. Plné znění listu publikoval server The News Tribune; přinášíme jeho překlad.
12. března 2012 - datum, na které armáda Spojených států nikdy nezapomene. V tu noc se její seržant, tehdy devětatřicetiletý Robert Bales, vyplížil ze základny v jihoafghánské provincii Kandahár a se zbraněmi v ruce, armádní oblečení skryté pod tradičním afghánským oděvem, zamířil pěšky do nedaleké vesnice Alkozaj.
Americký voják chodil od domu k domu a vraždil. Děti, ženy, starce.
Tam postřílel čtyři její obyvatele a šest jiných vážně zranil. Poté se opět vydalna cestu a přes stanoviště své jednotky zamířil do 2,5 kilometrů vzdáleného Nádžibanu, kde zavraždil dalších dvanáct lidí. Těla některých z nich se pak pokusil spálit. „Udělal jsem správnou věc,“ svěřil se svým spolubojovníkům, když se potřísněný krví svých obětí vrátil zpět na základnu, kde složil zbraně a vzdal se nadřízeným důstojníkům. O rok a půl později, na konci srpna 2013, nad ním vojenský soud ve Washingtonu vynesl ortel doživotí.
Takzvaný kandahárský masakr, v němž přišlo o život celkem šestnáct afghánských civilistů včetně devíti dětí, je jedním ze zásadních momentů vojenského angažmá USA v Afghánistánu. Jedná se o nejhorší (známý) zločin, který americký voják v zemi spáchal, a jako takový představuje nepříjemnou skvrnu na štítu nejen amerických ozbrojených sil, ale také zahraniční politiky Spojených států.
Afghánská vláda označila Američanův čin za úkladnou vraždu a dožadovala se Balesova vydání do rukou státní justice a následného veřejného soudu. Washington se za smrt nevinných Afghánců sice omluvil, ale požadavek afghánských úřadů odmítl a trval na uplatnění amerického vojenského práva. Stál si také za tím, že vraždil pouze Bales, přestože afghánský tým vyšetřovatelů s odvoláním na svědectví místních naznačil, že pachatelem mohla být celá skupina amerických vojáků. Tato verze událostí však zatím nebyla oficiálně potvrzena.
Zbabělý zločin
Robert Bales se během soudního procesu doznal a prohlásil, že svého zločinu, který označil za „zbabělý“, lituje. U soudu však také zaznělo, že Balesova lítost je účelová, a vojenští prokurátoři rovněž zmínili záznam telefonátu obviněného s manželkou, během něhož se oba při rozhovoru o šestnáctinásobné vraždě smějí.
Vojáci zabili zraněného zajatce. Střel toho idiota, povzbuzovali se.
Dosud také není jasné, co přesně Balese k masakru přimělo. Spekulovalo se o kombinaci mnoha faktorů, od zneužívání omamných látek a steroidů přes osobní a finanční problémy ke zdravotním komplikacím v podobě následků zranění hlavy a posttraumatické stresové poruchy vyvolané nasazením v Iráku a Afghánistánu. Psychické problémy však nebyly u Balese stoprocentně prokázány, připomněla v souvislosti s procesem americká média.
Justice poslala Balese za mříže na doživotí, bez možnosti propuštění. Odsouzenec se její rozhodnutí přesto pokusil zvrátit. V dopise, který na konci roku 2014 adresoval plukovníku-generálovi Stephenovi Lanzovi, vrchnímu veliteli I. sboru amerických pozemních sil, prosí otec dvou dětí o zmínění trestu, aby se mohl postarat o svou rodinu. S odvoláním na svůj údajný posttraumatický stresový syndrom se rovněž nabízí jako dobrovolník, který by mohl pomáhat podobně postiženým vojákům.
Roste ve vás nenávist
Bales svůj list začíná i uzavírá pátráním po příčinách svého zločinu, těch se však s jistotou nedobírá. „Během dvou let ve vězení jsem pochopil, že „proč“ neexistuje, existuje jen bolest,“ píše na samém závěru. Přiznává ovšem, že ctižádost, jíž se na počátku své vojenské kariéry vyznačoval, se pod vlivem traumatických zkušeností z iráckého a později afghánského bojiště měnila ve stále hlubší paranoiu.
Američtí vojáci močili na mrtvé talibance.
Stihomam Balese prý vedl k tomu, že Afghánce přestal vnímat jako lidi a všichni se pro něj stali nepřítelem. To, zda spolupracovali s táliby, nebo se jednalo o nevinné a s radikály nijak nespojené civilisty, pro něj ztratilo význam. „Zatvrdil jsem se vůči nim a přestal je považovat za lidi, všichni to byli nepřátelé. (...) Roste ve vás nenávist – nejen k povstalcům, ale ke každému, kdo není Američan. Moji mysl pohltila válka. Převážnou část těch deseti let jsem rozséval nenávist a válku a sklízel násilí. Po dvou letech ve vězení si uvědomuji, že to, co jsem považoval za normální, vůbec normální není. Byl jsem součástí války a konal jsem zlo.“
(…) Pane, vím, že jsem spáchal mnoho špatných věcí, a ať už ve vězení nebo na pohovce, ty obličeje mě budou strašit navěky. Modlím se za duše (Afghánců, které jsem zabil). .......
2 hlasy
Nejdiskutovanější názory
Deadman´s Hand (16 hlasů) 15.06.2015 15:03
Michal Kesudis možná mohl volit slova jinak, je opravdu malinko...
Honza Hloupý (13 hlasů) 15.06.2015 14:55
"Podle soudního znalce bylo jeho vyjádření společensky nepřijatelné"...
Jan Daniel (10 hlasů) 15.06.2015 15:30
Schvalovat smrt je odporné, nicméně soudit někoho za názor je...
Hogo Fogo (9 hlasů) 15.06.2015 15:28
To jsme tady už měli. Za haydrichiády. Kdo schvaloval atentát, byl...
Jan Skalský (8 hlasů) 15.06.2015 15:24
Viděl jsem v ČT reportáž o našich vojácích Afghánistánu: Jeden z nich...