Návrh ministerstva práce a sociálních věcí, který definuje lidi v bytové nouzi, připraví desetitisíce nejchudších o pomoc státu, tvrdí ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. "Jde o lidi, kteří jsou na té nejspodnější části sociálního žebříčku, jsou naprosto chudí, nejsou schopni fungovat v rámci současného systému," řekl Šimáček v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.
Poslední dobou se hodně mluví o ubytovnách pro sociálně slabé lidi. Proč jsou podle vás špatné?
Jsou to místa absolutní segregace, bydlí tam lidé, kteří nemají šanci jít jinam. Představte si jednu místnost pro celou rodinu, pět šest lidí, kteří za ni platí dvacet tisíc korun měsíčně i více, přísný ubytovací řád, fronty na jeden vařič na patře, pořadníky na sprchy, zamřížované vchody, zákaz vstupu pro návštěvy nebo jen na občanku ve vymezených hodinách, případně vás tam nepustí vůbec. Navíc do mnoha mají omezený vstup i sociální pracovníci, mnohdy je tam majitelé nechtějí, tak je vyhazují.
Poměrně výrazně se proti přestěhování do ubytoven postavili například obyvatelé tří bytových domů v ostravském Přednádraží. O co tam konkrétně jde?
Do loňska bydleli v nájemním bydlení, i když hodně podstandardním. V okamžiku, kdy rozhodnutím stavebního odboru jejich domy byly určeny k demolici nebo nákladné opravě, jim městská část nabídla jako vhodné alternativní bydlení ubytovnu v Cihelní ulici. To je rozsáhlý komplex ubytoven, na jediném místě několik desítek různě chátrajících objektů. Mají různé majitele s nepřehlednými majetkovými vztahy. Každopádně je na tomto území "uzavřeno" v naprosto příšerných podmínkách několik stovek až tisíc lidí.
Ale proč se obyvatelé Přednádraží přestěhování brání, když jsou jejich budovy napůl rozpadlé?
Podle mého je to pochopitelné. Prostor v Cihelní by se dal s malou nadsázkou označit za takový malý koncentrační tábor. Jsou to hodně silná slova, ale pro ty lidi v podstatě neexistuje cesta ven. Navíc je z jedné strany dálnice, z druhé strany rumiště, ze třetí strany frekventovaná komunikace. Do toho území je přístup zvnějšku v podstatě vyloučen. Ti lidé jsou tam zavření a nemohou odejít, protože jim nikdo jiný bydlení nenabídne. Mnozí z nich jsou předlužení, často vůči majitelům, jsou na nich závislí.
Situaci lidí v obdobné situaci by do budoucna měl řešit návrh na zavedení sociálního bydlení, který nyní dokončuje ministerstvo pro místní rozvoj. Vy jste se nedávno zúčastnil nějaké jeho prezentace. Předložilo tam ministerstvo nějaké konkrétní návrhy?
Nepředstavilo, protože to jednání bylo k analytické části. Ale ministerstvo práce a sociálních věcí tam prezentovalo jinou zajímavou věc, totiž svůj návrh definice osob v bytové nouzi. My to hodně kritizujeme, protože definice na to jde nejjednodušší metodou, posuzuje pouze příjmovou situaci člověka. Posuzuje se při ní, jestli člověk má dostatečné příjmy, mezi které se počítají i sociální dávky, aby si zajistil bydlení. Pokud je nemá, tak je takzvaně v bytové nouzi a bude mu poskytnuta nějaká pomoc - i když ještě není jasné jaká.
A proč to kritizujete?
Mělo by se na to jít přes celkovou sociální situaci člověka, nikoliv pouze přes příjmovou stránku. Je běžné, že lidé dnes neseženou bydlení, především Romové, ale i samoživitelé, zadlužení lidé. Nejméně sto tisíc lidí je bez šance zajistit si aspoň základní bydlení, přičemž trh to neřeší, ten jen vygeneroval ubytovny, které vysávají státní peníze. Z definice bytové nouze je vyřazena celá řada osob, které by pomoc potřebovaly. Například v bytové nouzi nejste, když jste vyřazen z evidence úřadu práce nebo se aktivně nesnažíte nalézt zaměstnání. To zní logicky, ale uvědomte si, že se to týká obrovského množství lidí, kteří živoří v bezdomoví nebo v ubytovnách, nepobírají dávky, kvůli obrovskému předlužení nebo exekucím jsou v podstatě nezaměstnatelní nebo byli z nějakého důvodu vyřazeni z evidence úřadu práce. A mnohdy jsou to ti nejpotřebnější, lidé, kteří by chtěli svou situaci měnit, ale nevědí jak, nedokážou to nebo už je to nad jejich síly. Dále v bytové nouzi není ten, kdo o bydlení přišel takzvaně vlastním přičiněním. Ale jak to posoudíte? Jsou lidé v Přednádraží v bytové nouzi vlastním přičiněním, nebo ne?
A jsou?
Samozřejmě že většina z nich ne. Platili nájem, ale i přesto ty domy zchátraly, neinvestovalo se do nich. A úředník bez znalosti věci ve správním řízení může přesto říct, že za stav domů mohou oni. My přitom víme, že v Přednádraží starousedlé rodiny domy naopak opravovaly, investovaly do nich vlastní prostředky, svépomocí opravovaly, co bylo možné. A někdo jiný naopak organizovaně ve stejný čas přijížděl v noci s náklaďáky, odvážel stavební materiál a ničil střechy, aby do těch domů zatékalo a brzy se staly neobyvatelnými. Takže tam proti sobě jede někdo, kdo ty domy úmyslně ničí - nevíme, na čí popud a z čího zájmu -, a ty rodiny, které to opravují. A podle tohoto návrhu nejsou v bytové nouzi.
Kolik lidí by se tak podle návrhu ministerstva nevešlo do definice osob v bytové nouzi, které mají mít nárok na podporu státu při hledání bydlení?
To se těžko odhaduje. V ubytovnách žije nejméně šedesát tisíc lidí. V sociálně vyloučených lokalitách je pak zhruba osmdesát tisíc lidí. Částečně se to samozřejmě překrývá, ale dohromady jde o nějakých sto nebo sto dvacet tisíc lidí. A pak jsou tam samozřejmě i lidé, kteří žijí jako bezdomovci. Těch mohou být také tisíce až desetitisíce. A k tomu nedokážu odhadnout, kolika lidem nyní hrozí, že o bydlení bezprostředně přijdou. Takže se bavíme o sto padesáti, možná až dvou stech tisících lidí. Každopádně jde o lidi, kteří jsou na té nejspodnější části sociálního žebříčku, jsou naprosto chudí, nejsou schopni fungovat v rámci současného systému. A bytová nouze, jak je kvalifikována, pravděpodobně tyto lidi vyloučí a zachytí pouze ty nad nimi - některé důchodce, samoživitele. Což je samozřejmě dobře, ale je potřeba pomoci i těm ostatním.
Já se ještě vrátím k tomu ministerstvu pro místní rozvoj. Takže nevíte, jak tedy podle jeho návrhu bude vypadat to sociální bydlení?
To opravdu nevíme. Ministerstvo nám zatím představilo komplexní analýzu, ve které ale chybějí data o tom, kolik je v česku volných obecních bytů, kolik jich nebylo zprivatizováno a kolik se jich může použít pro sociální bydlení. Jediný další dokument, který od ministerstva máme, je další analýza, která navrhuje jako řešení právě ubytovny. Navrhuje je dokonce jako možnost, kde by lidé mohli dlouhodobě žít.
A to je podle vás špatně? Proč?
Kromě toho, co jsem už uvedl, ubytovny nepředstavují pro ubytovaného žádnou jistotu. Jsou tam krátkodobé smlouvy s možností okamžité výpovědi, dalším problémem je, že koncentrují sociálně slabé na jedno místo, ten problém se sevře na určité území, ti lidé tam okamžitě získají od svého okolí nálepku nepřizpůsobivých a neplatičů, budou mít problémy získat zaměstnání nebo najít normální byt. Děti budou mít problémy ve škole, budou znát jen svět ubytovny a nic, co je za ním. Jak se z toho mají samy dostat?
Ale ministerstvo popřelo, že by tuto cestu nakonec zvolilo. Máte nějaké indicie, že ji nakonec použije?
Zatím to vyplývá z vyjádření, které zástupci ministerstva dávají na různých diskusích.
Jakou cestu byste doporučili pro řešení sociálního bydlení vy?
Musejí tam být tři základní prvky. Tím prvním jsou sociální dávky, kde musí dojít oproti současnému stavu k úpravě tak, aby jich nemohli zneužívat různí pseudopodnikatelé z ubytoven. Druhou částí jsou sociální služby, které musejí být k dispozici každému, kdo je potřebuje, a pomáhat lidem, aby bydlení neztráceli nebo ho dokázali najít. To bude vždy levnější pro všechny - stát, obce, každého občana této země. No a tím třetím prvkem je dát obcím za povinnost, aby sociální byty nějakým způsobem zajistily, samozřejmě se státní podporou. Nemusejí je zrovna vlastnit, ale mohou se třeba dohodnout s neziskovými organizacemi, soukromníky. Prostě nějaká část bytového fondu ve městech by měla sloužit jako sociální bydlení.
