Ministr financí Miroslav Kalousek je frajer. Všude vůkol zuří krize, centrální bankéři skáčou z oken, ale v Česku se daří snižovat rozpočtový schodek. Kalousek prostě umí! Tedy přesněji: umí to z lidí vyždímat.
Bitva o státní rozpočet a daně na příští rok zdaleka není dobojovaná, ale ministr Kalousek se už chlubí dvěma variantami – úspornou a ještě úspornější. "Přiznám se, že této variantě fandím," říká o té druhé. Zatímco volnější varianta znamená schodek rozpočtu 105 miliard, Kalouskova favorizovaná jen 95 miliard.
Jak to jen chce ten kouzelník dokázat? Jednoduše – vyždímat to z lidí tím nejprimitivnějším způsobem: zvýšením daní, nota bene daně z přidané hodnoty. Ta by tak už napřesrok vylétla na úroveň jediné sazby 19 procent. Mohl vůbec Kalousek zvolit jednodušší způsob, jak se dostat k nové hromadě peněz? Snad jedině kdyby razantně zvýšil spotřební daň, tedy zdražil cigára, chlast a benzin. Anebo kdyby vypsal novou speciální a paušální daň na hlavu. Anebo snad kdyby mu na jeho zahradu v Bechyni dopadl obří zlatý meteorit.
Šetřím z vašich rohlíků
Ale vážně. Kalouskova snaha šetřit je chvályhodná, stejně jako jeho odvaha čelit různým nátlakovým skupinám v čele s odboráři. Správné také je, že jako lev brání korporátní, podnikovou daň, protože pokud něco rozpumpuje uvadlou českou ekonomiku, zvýší daňové výnosy a zaměstnanost, bude to jen a pouze vyšší výkon firem, nikoli medové řeči socialistů o sociální spravedlnosti.
Problém je, že si ministr financí trestuhodně ulehčuje práci a potřebné peníze chce ždímat z těch nejvíc bezbranných - za každý rohlík a každou cihlu, kterou si koupí. Je to jednodušší a rychlejší, než kdyby se více podíval do vlastních útrob, tedy útrob státního stroje. Tam by přitom zlatých meteoritů našel dost a dost.
Ponechme teď stranou utopie, že by mohl razantně utnout korupci a s ní i celou sféru šedé ekonomiky. Ale i prostým řezáním chapadel vládní chobotnice by se dostal ke slušnému pokladu, který by pak nemusel po šestácích vybírat na dražších rohlících. Chce to jen chtít.
Zeptejte se Macha
A kdyby snad tato rada připadala ministru Kalouskovi příliš obecná, nabízím mu konkrétnější recept, nikoli z mé vlastní hlavy. Liberální ekonom Petr Mach otiskoval několik let ve svém časopise Laissez Faire seriál s názvem Úřad na zrušení. Úřady často velmi bizarních názvů tu představovaly (neuvěřitelné) počty svých zaměstnanců, (nabobtnalý) rozpočet i svůj obvykle velmi diskutabilní, často až škodlivý efekt.
Národní ústav lidové kultury, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Evropské spotřebitelské centrum, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Český normalizační institut, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, Úřad pro ochranu osobních údajů, Agentura pro podporu podnikání a investic, Státní rostlinolékařská správa, Garanční fond obchodníků s cennými papíry, Výzkumný ústav živočišné výroby, Česká energetická agentura, Vinařský fond...
Pane ministře, neptejte se ředitelů všech těchto úřadů, proč jsou nepostradatelní. Vezměte do ruky nůž – a řežte!
