Skenery jsou srovnatelné s hodinou letu přes oceán

Jen máloco vzbudilo v posledních týdnech tak bouřlivou diskuzi jako právě letištní skenery. Kvůli teroristům o nich uvažují všechna evropská letiště. Skenery ovšem v sobě nesou mnohá úskalí. Skener jedním snímkem svlékne pasažéra téměř dohana. Otazníky pak zůstávají i nad možnými zdravotními riziky.

Obavy ještě zesílily poté, kdy v televizi vystoupila odbornice na radiové záření v Česku Dana Drábová. "Skenování by se měly vyhnout těhotné ženy a děti do patnácti let," řekla. Letiště by současně měla vést statistiky, kolikrát kdo skenerem prošel. On-line deník TÝDEN.CZ se proto na rizika zeptal odborníka z České společnosti fyziků v medicíně Libora Judase.

ČTĚTE TAKÉ: Brusel zastavuje virtuální striptýz na letištích 
                       Na letištích v Německu žádné svlékání do naha

Mohou být letištní skenery skutečně zdraví škodlivé?
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Vždy záleží na typu přístroje a záření.

Jaký typ záření tedy vychází z letištních skenerů?
Letištní skenery jsou rentgenové. Můžeme je rozlišit na dvě skupiny. Existují přístroje, které mohou zobrazit předměty ukryté pod oděvem, ale nezobrazí vnitřek tělních dutin. Vytvářejí obraz tak, že se rentgenové paprsky odrazí od zkoumaného objektu, v tomto případě od cestujícího. A pak na přístroje, které vidí i pod povrch těla. Mohou tedy odhalit i předměty ukryté uvnitř těla. Obraz vytvoří tak, že rentgenové paprsky cestujícím "projdou".

Jak velké záření oba typy vydávají? Dalo by se to přirovnat k něčemu, co lidé používají v běžném životě?
Přístroje první skupiny pracují s naprosto zanedbatelným množstvím rentgenového záření. Pokud bychom měli tuto radiační zátěž s něčím srovnat, pak odpovídá například dávce, kterou cestující v letadle obdrží z kosmického záření za půl minuty letu za ocenán. Cestující v letadle není při tomto letu chráněn deseti až patnácti kilometry vzduchu, které máme obvykle nad hlavou, ale jen tloušťkou stěny letadla.

U druhého přístroje je typická radiační zátěž v řádu jednotek mikroSievertu. Použijeme-li stejné porovnání jako v předchozím případě, pak dávka z tohoto skeneru přibližně odpovídá dávce z kosmického záření za hodinu letu.

Můžeme to srovnat s rentgenem u lékaře? V minulosti se přece už jednou od zbytečného rentgenování ustoupilo. Kvůli zdravotním rizikům se přestaly dělat plošné screeningy kvůli tuberkulóze...
V případě letištního skeneru obdrží cestující dávku mnohem nižší. Lékař totiž potřebuje získat skutečně velmi detailní obraz s vysokým rozlišením detailů, často zlomky milimetru.

Pokud pak jde o screening kvůli tuberkulóze, nesmíme zapomenout, že v té době se stálo před stínítkem a dávky byly stokrát vyšší než dnes. Od screeningů se navíc upustilo nejen kvůli záření, ale hlavně kvůli tomu, že tuberkulóza prakticky vymizela. Mohli bychom se tak ptát na cokoliv. Například na to, jestli každý rok skutečně zbytečně vystavovat záření desítky žen při screeningu rakoviny prsu.

Jak často by tedy lidé museli cestovat, aby to poškodilo jejich zdraví?
To je velmi těžké říct. Neexistují totiž žádné statistiky, které by srovnávaly zdraví lidí, kteří malému záření vystaveni byli, a lidí neozářených. Navíc určitou dávku kosmického záření dostane během života přirozeně každý z nás, kdo chodí po povrchu země. Za miliony let, kdy na zemi žijeme, jsme ale na tyto podmínky adaptovaní.

ČTĚTE TAKÉ: Pro muslimy zvláštní lety nebo svěrací kazajky... 
                        Izraelci při letištní kontrole cílí na psychologii

A  pokud jde o lidi, kteří skenery obsluhují a vystavení jsou prakticky neustále?Obsluha přístroje je vystavena zhruba dávce srovnatelné s mezikontinentálním letem o hodinu delším.

Povolil byste tedy letištní skenery?
Jestli skenery budou, to je věc mezi dovozcem, případně distributorem, a Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. U něj se musí žádat o posouzení a pak o povolení. Úřad při svém rozhodování posoudí, jestli jsou splněny základní principy radiační ochrany, a to jak pro cestující, tak pro obsluhu přístroje.

Ilustrační foto: ČTK/AP