Ačkoli křivka nezaměstnanosti mladých lidí začíná pomalu klesat, situace čerstvých absolventů je stále nezáviděníhodná. Zaměstnavatelé je totiž nechtějí. Proč? Moc toho neumějí a vybírají si špatné obory. Většina firem přesto silně volá po propojení praxe se školami. Tomu ovšem české školství není vždy nakloněno.
"Z našich průzkumů vyplývá, že tři čtvrtiny firem, které nabízejí práci absolventům, jednoznačně preferují ty studenty, kteří mají relevantní oborovou praxi, to znamená půl roku a více. Opravdu je to veliká výhoda," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Tomáš Ervin Dombrovský z poradenské společnosti z oblasti lidských zdrojů LMC.
Neschopnost uspět hned po škole na trhu práce netrápí ovšem všechny studenty stejně. Statisticky nejmenší potíže mají ti z technických škol, například konstruktéři nebo IT specialisté. Právě tam funguje navíc i časté propojení s privátní sférou a praxi si řada studentů může odbýt už i během svého studia. To pak budoucí zaměstnavatelé ocení.
Bez praxe? Je nám líto
Zhruba tři čtvrtiny firem, které nabízejí absolventské pozice, raději zaměstnají absolventa, který má alespoň půl roku praxi v oboru, vyplývá ze zjištění LMC. Problém je ovšem nedostatek nabídky částečných úvazků nebo flexibilních forem práce, které by studentům umožnily skloubit práci se studiem na vysoké škole. "Drtivá většina studentů není schopna si odpovídající práci najít tak, aby to byla práce v oboru a aby to byli schopni skloubit na nějaký částečný úvazek se studiem," popisuje Dombrovský. Podle něj jen velmi malá část studentů, kteří mají o relevantní práci při studiu zájem, je schopna si praxi najít. Nárazové brigády a studentské přivýdělky totiž vykazovat nelze.
"Celkem třiaosmdesát procent firem uvedlo, že by chtěly větší zapojení odborníků z firem do výuky a firemní praxi by zase přenesly do školství. Je to nepropojené. Běžný svět je od akademické sféry odtržený," vysvětluje Dombrovský. Studenti se totiž ve škole něco skutečně praktického nedozvědí. "Často jsou velmi dobře teoreticky vybaveni, ale zato v praxi nejsou příliš schopní. Proto firmy chtějí, aby se více zapojovali do výuky například v rámci speciálních programů, seminářů, které jim praxi lépe přiblíží," dodává.
Co je levné, to je drahé
Zaučený student se firmám vyplatí. Když už společnost otevře pozici vhodnou pro absolventy, předem počítá s tím, že do nového nezkušeného nováčka bude muset investovat. "Čerstvý absolvent má výhodu, že je o něco levnější," říká Dombrovský. Část firem se přesto podle něj brání absolventské pozice otvírat, protože se jim i nižší mzdové náklady zvyšují v podobě jeho zaškolení a času, kdy si nový zaměstnanec zvyká na chod firmy. "Ty investice, které s ním mají spojené, jsou skutečně vysoké. Nezdá se to," uvedl personalista.
Nabýt zkušenosti s chodem podniku pak ovšem naráží na systému školství v Česku. Problém pak leží nejen na státu, ale i školách samotných. "Obecně to příliš nepodporuje česká legislativa a částečně je to blok na straně škol, které si v uvozovkách nechtějí nechat sáhnout na svou svrchovanost a samostatnost a nechtějí se příliš otevírat," vysvětlil Dombrovský.
Paradoxem je, že právě v oborech, kde je po absolventech poptávka, tedy těch technických, propojení na byznys funguje. Dokazuje to i mluvčí vítkovických strojíren Eva Kijonková. "Běžné rekvalifikační kurzy pro nás nic neřeší. Když potřebujeme špičkové obráběče, špičkové svářeče, tak nám žádný rekvalifikační kurz takové lidi nedá. To musí být skutečně člověk, který je vyučený a ještě dále studuje v tom oboru. Není to tak, že bychom si mohli nabrat lidi odkudkoli, rekvalifikovat je a šup s nimi do provozu," konstatuje.
Strojírny dlouhodobě volají po dobrých absolventech, a to od vyučených po vysokoškoláky. Ty, co u nich navíc prošli praxí, si rádi nechávají jako zaměstnance. "Zůstávají u nás. Zejména ti z vítkovické střední průmyslovky, což je naše firemní škola. Takže zejména tito absolventi mají šanci najít budoucí zaměstnání u nás. Pokud se osvědčí, tak se snažíme, aby jich u nás ve skupině zůstalo co nejvíc," řekla on-line deníku TÝDEN.CZ Kijonková.
Dlouhá cesta k úspěchu
I tak ale musejí jejich čerství zaměstnanci projít poměrně dlouhou cestou adaptačních programů. "Během půl roku až dvanácti měsíců dostanou zácvikový plán. V podstatě procházejí firmou tak, aby získali kompetence a hlavně osobní dovednosti, které se samozřejmě ve škole nemohou naučit, aby po tomto procesu byli něco platní," řekla mluvčí.
Vliv soukromých firem na školství se ovšem nezdá některým pedagogům. Například Ondřej Hník z Univerzity Karlovy v Praze, který se na výuku specializuje, se naopak většímu propojení privátního byznysu do školství brání. "Řada soukromých firem se snaží nejen se školami spolupracovat, ale i infiltrovat do řízení školy. Ta škola se potom chová jako firma a to je ze zásady z povahy věci špatně," vysvětluje, i když uznává nutnost dostatečné praxe. "Soukromý sektor se nabourává do sektoru státního, aby z něho těžil," dodal pro on-line deník TÝDEN.CZ s tím, že každá spolupráce škol a podniků má svoji zdravou mez. "Neměly by se směšovat ty dva světy, kdy ve světě firem jde o to generovat zisk. S tím škola nemá mít z principu nic společného," myslí si Hník.
Nepoučitelní
Tradičně nejhorší pozici při hledání práce po skončení školy mají absolventi humanitních i ekonomických oborů, kterých je na trhu práce příliš. Poptávka studentů je však přesto velmi silná. "Většina studentů raději sáhne po tom, co je jim bližší, co mají raději. Řídí se okamžitou motivací. Když si vybírají obor na vysoké škole, nemyslí na to, co budou za deset let dělat. Většina z nich chce studovat to, co ho bude bavit," vysvětluje Dombrovský.
Na lámání chleba však jednou dojde, v případě studentů méně aplikovatelných oborů s nižší nabídkou pracovních míst dost výrazně. Na jedno místo totiž připadá až desetinásobek uchazečů oproti například technickým profesím, kde absolventi naopak chybějí, jak dokazují i některé velké firmy.
