Vysoké školy budou muset od září neslyšícím studentům zajistit během přednášek tlumočníky do znakové řeči. Zatímco veřejným školám jejich služby uhradí stát, soukromé ho budou muset zaplatit ze svého.
Dvacet let trvalo ministerstvu školství, aby napravilo chybu v zákoně o komunikačních systémech neslyšících. Podle něj mají studenti vysokých škol nárok na tlumočníka do znakové řeči. Po celou dobu však nebyl k dispozici předpis, který by stanovil, za jakých podmínek ho mohou uplatnit. Stávalo se tudíž, že si neslyšící museli tlumočení platit sami.
Od nového školního roku budou mít právo na to, aby jim škola poskytla tlumočníka do znakové řeči, simultánní přepis přednášky, popřípadě - pokud jsou hluchoslepí - jiný, lepší způsob, který jim umožní přístup ke vzdělání. V některých případech tak bude zřejmě potřeba sehnat i přepisovače do Braillova písma. Ministerstvo to navrhlo ve vyhlášce o tlumočnických službách pro neslyšící, jež zákon doplňuje.
Miliony korun ročně
V praxi to bude vypadat tak, že vedle neslyšících studentů bude sedět tlumočník do znakového jazyka, popřípadě jim někdo přednášku simultánně přepíše a text se jim zobrazí na tabletu či počítači.
Podle údajů státních a soukromých vysokých škol studuje v Česku zhruba 400 až 500 sluchově postižených. "Oni sami si nejsou často schopni tlumočníka zaplatit z příspěvků na péči nebo jiných příjmů," konstatuje předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. Pro handicapované jsou tlumočníci nezbytní, protože ne vždy se přednášející dokážou natočit k neslyšícím tak, aby byli schopni odezírat. Na některé přednášející navíc není ve velkých sálech pořádně vidět.
Značná část škol zajišťuje tlumočení již nyní, ale není to tak pokaždé. Krása sám zaznamenal případ, kdy musel student sáhnout do svých peněz.
Podle mluvčí ministerstva školství Jarmily Balážové doposud chybějící vyhlášku nahrazovaly dotace, které směřovaly na neslyšící a nedoslýchavé studenty ve "státních" školách. "Nemáme informace o tom, kolik z této částky vynaloží na tlumočnické služby," řekla Balážová. Naproti tomu soukromé vysoké školy dotace na tlumočení do znakové řeči nepobírají. A bude tomu tak i tehdy, až začne vyhláška platit. Ministerstvo předpokládá, že je to ročně bude stát téměř tři miliony korun.
Nejsou tlumočníci
Problém je navíc v nedostatku tlumočníků. V Česku připadá na jednoho z nich 140 neslyšících. Před rokem kvůli tomu vznikla i specializovaná škola pro tlumočníky, ale zatím to nepomohlo. První absolventi ji opustí až za tři roky. Podle Petra Vysučka z Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) je důvodem nedostatku to, že v českém školství chybějí odborníci, kteří by znakový jazyk vyučovali.
Nízký počet překladatelů ze znakového jazyka se projevuje na úřadech, v nemocnicích, ale i na zmiňovaných vysokých školách. Neslyšící mají na překlad ze znakového jazyka nárok například při vysílání televizních zpráv, televize pro ně také musí doplňovat k části pořadů skryté titulky. Kromě toho jim musí ze zákona bezplatně zajistit tlumočníka úřady, nemocnice či soudy. Podle Vysučka je problém v tom, že podobně jako u vysokých škol pro řadu případů neexistují prováděcí vyhlášky, které by přesně stanovily rozsah tlumočení a podmínky pro uplatnění nároku.
