Školy lační po psycholozích. Učitelé děti nezvládají

Řady školních psychologů se rozrůstají. Zatímco ještě před šesti let jich bylo jako šafránu, dnes se po školních chodbách pohybuje více než stovka odborníků. Roste i poptávka po speciálních pedagozích. Proč?

Obrázek první: student se krčí pod lavicí. Na krku mu sedí spolužák a dusí ho. "Nechte toho," křičí bezradně učitelka. Od dětí se dočká jen nadávek. Podobných scének, které si žáci natočili na mobilní telefony, je plný server YouTube. Nahrávky kolují po celém internetu a ukazují, jak se žáci ke kantorům chovají: stále agresivněji. A učitelé si s tím nevědí rady.

"Právě tomuto by měli sloužit školní psychologové. Díky nim se daleko dříve a lépe odhalí problémy, které by mohly v budoucnu přerůst učitelům přes hlavu. Působí jako prevence. Zamezí rizikovému chování, jako jsou agresivita, šikana a drogy," popisuje důvody, proč mít psychologa ve škole, Ivana Slavíková z Institutu pedagogicko-psychologického poradenství.

ČTĚTE TAKÉ:  Učitelé demonstrovali proti snižování platů
                        Ovoce zdarma dostanou školáci nejspíše od března

Pro svá tvrzení má plnou podporu učitelů. "Někteří žáci skutečně vypadají, jako kdyby měli poruchu chování. Kdybychom tu uspořádali nějaké vyšetření, možná bychom u řady z nich nějakou odhalili," mluví trochu v nadsázce ředitel pražské základní školy na náměstí Interbrigády Petr Karvánek.

Jeho škola se loni zapojila do celorepublikové sondy o chování dětí. Tady jsou výsledky: že jsou děti stejné, jako byli jejich starší vrstevníci před lety, si myslí jen 12,5 procenta z 1015 oslovených učitelů. Naopak celých 87 procent kantorů se shodlo na tom, že se chování dětí rapidně zhoršilo. Děti kouří, oddávají se alkoholu, některé mají dokonce zkušenosti s drogami. Stále častěji se musí řešit šikana a rasizmus.

"Škola může ovlivnit chování žáků jen částečně. Právní předpisy neposkytují škole a učitelům dostatečnou podporu při řešení problémů v chování mládeže," píše se ve zprávě, která z průzkumu vzešla. Asociace proto nedávno přišla s razantním návrhem. Pokud dítě opakovaně šikanuje učitele či své spolužáky nebo se chová agresivně, nemá ve škole co dělat. Učitel by ho měl mít možnost na čas vykázat. Návrh podpořilo i ministerstvo školství.

PSALI JSME:  Ministerstvo chce zrušit tři přihlášky na střední školy
                      Jak německé státní školy vyučují islám

"Takové dítě by se mělo okamžitě dostat do rukou školního psychologa nebo speciálního pedagoga, který s ním bude pokračovat v učení a také s ním rozebere situaci, proč se choval agresivně při vyučování," nastínil možnost řešení náměstek ministryně školství Jindřich Kitzberger.

Nejen nekázeň, ale také poruchy učení

Obrázek druhý: dítě bystře zvládá počty, dokonce velmi rádo píše příběhy a povídky. Pokud však jde o klasický diktát, propadá. Píše pomalu, zaměňuje písmena a dělá chyby. To jsou klasické projevy dysgrafie.

"Poruchy učení mohou být dalším případem, kdy se škole hodí psycholog nebo poradce. Specialisté se mohou věnovat dětem se zvláštními potřebami intenzivněji. Dítě není stresované a učení zvládne lépe," vyjmenovává výhody odborníků na školách Ivana Slavíková. Dětí, které se s poruchami učení potýkají, je podle ní stále více. Alespoň statisticky. "Statistiky ale mohou být ovlivněny možnostmi lepší diagnostiky. Jednoduše se na to snáze přijde," podotýká Slavíková.

Školy mohou oborníky využít i jinak. Psychologové mohou dětem pomoct třeba se sociální odlišností, zdravotním postižením nebo psychickým problémem. Poradí také studentům, kteří váhají s volbou budoucího povolání. "Opravdu to funguje," potvrzuje ředitel školy Karvánek.

Není sám, myslí si to stále více škol. Což se také promítá do statistik Ústavu pro informace ve vzdělávání. Zatímco ještě před pár lety se podle nich školní psychologové ve třídách objevovali jen zřídka, dnes zaměstnala odborníka více než stovka škol. Školní psychologové už také dostali svůj legislativní rámec. V roce 2005 vznikla na ministerstvu školství vyhláška, která jejich působení na školách upravila a ukotvila.

Ilustrační foto: Jan Schejbal, ČTK, archiv Týdne