Práce historika
Spartakiáda: slzy štěstí i zakázané diskotéky

Snad každá česká rodina má mezi sebou někoho, kdo dobrovolně nebo z donucení cvičil za socialismu na spartakiádě. Historik Petr Roubal nyní podrobně zmapoval historii této grandiózní akce, do níž se zapojily miliony cvičenců, organizátorů a diváků na strahovském stadionu.

Když se krátce po listopadu 1989 rozhodovalo o osudu VII. spartakiády naplánované na červen 1990, uspořádalo vedení Československého svazu tělesné výchovu anketu: ponechat spartakiádu, nebo ne? Reakce lidí byla ohromná. Do 3. ledna 1990 dorazily na tři tisíce dopisů, z nichž dva tisíce byly od tělovýchovných jednot reprezentujících téměř 200 tisíc cvičenců. Pro zachování spartakiády se tehdy vyslovilo 78 procent účastníků ankety.

"Kdo to neprožil a neprošel Branou borců na Strahově, těžko pochopí, co to je za zážitek, zvláště pro mládež, když v hledišti tleská 150 tisíc párů rukou," napsal v jednom z dopisů předseda malé tělovýchovné jednoty, který se zúčastnil posledních sokolských sletů a poté všech spartakiád.

Petr Roubal z Ústavu pro soudobé dějiny právě vydal více než čtyřsetstránkovou publikaci o historii československých spartakiádách a při studiu dobových listin a dokumentů ho nejvíce zaujaly právě tyto dopisy z přelomu let 1989 a 1990. "Většina dopisů dokumentuje hluboký vztah ke spartakiádám a intenzivní osobní, můžeme říct tělesnou zkušenost, již tato událost pro účastníky znamenala," napsal Roubal v knize Československé spartakiády.

Pro vládnoucí KSČ byla ovšem spartakiáda především ideologií, jedním z prostředků, jak vytvořit nového člověka a společnost. "Spartakiády měly demonstrovat masovost a vyspělost československého tělovýchovy, péči strany o blaho lidu, a především samozřejmě vděčnost Sovětskému svazu za osvobození v roce 1945," připomíná historik Roubal.

Vznikaly dokonce ideologické příručky a metodické pokyny, jak například působit na nejmladší generaci. V instrukcích s názvem Štafeta československých spartakiád z roku 1985 se třeba cvičitelům doporučovalo postupovat formou dotazů. Dětem se měla například položit otázka o významu slova štafeta. Odpověď měla směřovat k tradici spartakiád, kterou teď děti přibírají. "I ty, Honzíku, i ty, Evičko, Ivono, Jano, Péťo... Tu štafetu před námi nesli i naši tatínkové, maminky, babičky, strýčkové." Na otázku, proč vlastně cvičí na spartakiádě, měly děti odpovědět, aby se z nich nestali bumbrlíčkové a aby byly zdravé. "A kdo je zdravý, ten se také dobře učí, stane se z něho dobrý pracovník a statečný obránce socialistické společnosti," stálo v příručce.

* Jak se zajišťoval dostatek cvičenců na spartakiádách?

* Jak to bylo se zajišťováním jídla pro cvičence?

* Proč se režim snažil zamezit cvičenkám vstup na některé diskotéky?

* Rodilo se po spartakiádách více dětí?


ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A MNOHO DALŠÍHO NEJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 18. ČERVENCE 2016.