Narozeniny Karlova mostu: nic moc oslava

„Krásnou magickou půlnoc vám přeju. Právě skončila vláda zdravého rozumu,“ zahájil o nedělní půlnoci Pavel Bém oslavy 650. jubilea Karlova mostu. Vzápětí svoje slova dokázal, neboť přítomným řekl, že se nemusejí bát krádeže svých peněženek, ale spíš očarování svých blízkých. A to přesto, že při odpoledních oslavách bylo v tlačenici okradeno asi patnáct lidí.

K TÉMATU: Fotogalerie

Vše o Karlově mostě ČTĚTE VE SPECIÁLU. 

23.20 Přicházím ke Karlovu mostu směrem od Národního divadla. Míjím většinou skupinky zahraničních turistů a mladé dvojice. Čím jsem blíž Křižovnickému náměstí, tím je dav hustší. Na náměstí se snažím procpat na místo, kde tuším akci: před pódium postavené vedle sochy Otce vlasti. Z davu nemám šanci vidět, že před Klementinem vyrostlo kolbiště s písečným povrchem. Reproduktory nicméně upozorňují přítomné, že koně se dají očekávat až kolem jedné hodiny.

23.55 Atmosféra v davu houstne. Lidé se tlačí. Na pódiu zahajují produkci první účinkující. Víření bubnů na chvíli otupuje podrážděné nervy přihlížejících.

0.00 Ponocný ohlašuje půlnoc, nikdo ho ale neslyší, neboť nemá mikroport. Primátor Pavel Bém a velmistr Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou Jiří Kopejsko zahajují oslavy. „Krásnou magickou půlnoc vám přeju. Právě skončila vláda zdravého rozumu,“ prohlašuje primátor a zároveň sděluje přítomným, že se nemusí bát o svoje peněženky, neboť v čase magie o tak přízemní věci nejde. Začíná program, který představuje památné postavy české historie.

0.10 Chlapec za mnou nešťastně kňourá, abych ho pustila před sebe. Vedle mě žďuchá dáma vyššího středního věku PET lahví do zad slečnu, kterou vzal její přítel na ramena, a upozorňuje, že i jiní chtějí vidět. Na pódiu se zatím odehrává poutavý program. Kouzelník Žito se proměňuje v kejklíře a společně s lepou polykačkou ohně předvádějí kouzla hodná Televarieté. Doprovázejí je středověcí hudebníci, z nichž především jeden se – ve chvíli, kdy se truhla, kam před okamžikem dívka ulehla, plní ohněm – vrhá do strun s nasazením hodným rockera. Následuje impozantní, postupně dávkovaný ohňostroj – velmi působivé!

0.20 Další část programu je už méně strhující. Dva muži, vyprávějící o české historii, selhávají už při nástupu: jednomu nefunguje mikroport, druhému se zase nedaří přimět znervóznělý a tlačící se dav ke skandování jména nejvyššího slovanského boha Peruna. „Hele, támhle jde bezhlavý rytíř,“ upozorňuje vedle stojící dívka své společníky. Průvod bájných postav, které přecházejí po mostě, nemám vůbec šanci vidět. Na pódiu pohany vystřídali křesťané, staroměstské strašidlo železný muž a rytíř Bruncvík.

Nadsázka programu nechybí.  Například Bruncvíkův lev je pes vybavený hřívou. Roztomilé jsou výzvy, ať některá z přítomných panen polibkem vysvobodí železného muže. Ale ne tolik, aby se člověk po dvaceti minutách nenudil. Když účinkující ohlásí legendu o Golemovi, otrávené „jééé“ okolostojících mě strhává také a vydávám se na most.

0.40 Hromotluk ve zbroji následovaný dvěma městskými policisty v uniformě požaduje volný průchod pro kolonu koní, zjevně jedou na turnaj. Při přecházení mostu se několikrát zastavuji: před každým sousoším stojí jeho „oživlá“ varianta a vypráví příběh vypodobněné osobnosti i sochy samotné. Turisté zjevně zklamaně zjišťují, že kostýmovaní mluvčí hovoří jen česky. „Rád bych představil toto sousoší, které zobrazuje především mě,“ říká svatý Norbert. Velmi obtížnou misi má svatý Kajetán, před jehož stanovištěm zanechal jeden z projíždějících lichokopytníků hromádku.

1.20 Oživlé sochy už na mostě nejsou. Kostýmovaný pár mi vysvětluje, že mají pauzu a na svých místech budou zase ve dvě hodiny. Škoda, právě teď ještě po mostě proudí davy zájemců o výklad: někteří opouštějí přecpané Křižovnické náměstí, jiní si tam naopak chtějí prohlédnout turnaj.

1.30 Z turnaje vidím jen příležitostně hlavu některého rytíře. O tom, jaké disciplíny plní (nabodávají hořící kroužky, sekají hořící polena), si dělám představu jen z popisu komentátora. Nemám šanci nic vidět, byť jsem asi ve čtvrté řadě. 

2.10 Zkouším se opět vypravit k některé z třiceti oživlých soch, kterým skončila pauza. Po pár metrech mě zastavují lidé v mušketýrských oděvech, most je prý uzavřen.

2.30 Stoupám na mosteckou věž, odkud míním sledovat bitvu se Švédy, plánovanou na 2.36.

2.55 Ozývá se obrovská rána, Švédové střílí z děl a zahajují útok. Je jich asi třicet, nejdřív zbůhdarma pálí a nikdo jim neodpovídá. Na jejich soupeře nevidím, jsou zřejmě přímo pod námi. Uklidňuju se tím, že ti, co jsou dole, zase určitě nevidí Švédy. Švédové jsou po pár minutách poraženi do posledního muže.

3.30 Cestou po mostě míjím sochy, které se chystají opět začít přednášet. Bohužel, most je téměř liduprázdný.

4.20 Vracím se zpět na staroměstskou stranu mostu. Míjím víc lidí v kostýmech než diváků, mnozí turisté jsou výrazně ovínění. K dojmu, že už se to tu „balí“, přispívá i projíždějící vůz Pražských služeb. Zřejmě přijel vyprázdnit koše, jejichž kapacita přestala dostačovat krátce po půlnoci.

4.45 Na hlavním pódiu se předvádějí kejklíři, střídá je hudební produkce.

5.00 Snažím se zjistit, kde se bude poklepávat základní kámen. Nikdo neví. Prší.

5.05 Už neprší. Mířím před hlavní pódium, kde by se měly odehrát projevy.

5.20 Nic nevidíme, slyšíme ale, že přijeli primátor a velmistr, prezident republiky chybí. Primátor apeluje na veřejnost, aby byla rozhazovačná: cituje z vlastního životopisu Karla IV., že nenávist k lakomství je cestou k získání bohatství. Poté křižovnický velmistr žehná Karlovu mostu tak, jak se to dělo před stoletími, a oba muži společně gotickým kladívkem klepou na jeden z kamenů mostu (ten základní je v podzemí, takže na něj ne). V tu chvíli se rozeznívají staroměstské zvony a svatovítský Zikmund. Je sice o něco víc než 5.31, ale kdo by to počítal... Oba hlavní hrdinové a dav se tlačí do kostela sv. Františka na mši za most. Narozeninová party, kterou pro Karlův most za 3,2 milionu uspořádalo hlavní město Praha, je u konce.

Foto: Robert Sedmík