Očima Ivana Motýla
Šťastné a veselé svátky jara, soudruzi!

V Jednotném zemědělském družstvu Rudá hvězda v Rokytnu připravili o velikonočních svátcích do expedice půldruhé tuny ředkviček pro ostravské horníky a hutníky. 

Komunisti učinili z Velikonoc svátky jara a jarních prací. A první povelikonoční Rudé právo pak výsledky jarních polních manévrů vždy náležitě vylíčilo v barvité reportáži.

Stejně psalo i Rudé právo z úterý 21. dubna 1981. Reportéři přitom nenavštívili jen "ředkvičkové" JZD Rudá hvězda v Rokytnu na Pardubicku ale i desítky dalších družstev a státních statků a zjistili, že "o velikonočních svátcích nezaháleli lidé ani stroje". Tak to alespoň bylo řečeno v perexu k této reportáži z první strany "ruďasa". Celý název článku zněl: "Také o svátcích zemědělci pracovali: Chladné počasí neodradilo. V provozu zavlažovací soustavy. Dodávají jarní zeleninu."   

V žádném dalším textu už pak Velikonocím nebylo věnováno jediné slovo, nevyšla žádná reportáž z pomlázkových obchůzek, nepsalo se o kraslicích a už vůbec ne o slavných velikonočních bohoslužbách. A pochopitelně se neobjevila jediná zmínka o papežském požehnání.

Svátek jarních prací a svoboda slova  

Ač bylo Velikonoční pondělí volným dnem, strana vyvolávala dojem, že jde o jakýsi svátek jarních prací. Pravidelně popírat existenci největších křesťanských svátků v roce, to už byla pořádná snaha o vymývání mozků, však také část národa podnes Velikonoce spojuje hlavně s jarem a zahradničením, nikoliv s postavou Ježíše Krista.

Od roku 1981 uplynulo 30 let a dnešní novináři mohou o velikonočních svátcích psát zcela svobodně. Na zdánlivě banálním příkladu vidíme, jak byl normalizační režim zvrhlý a jak jsou nesmyslná ta stále četnější nostalgická fňukání po starých pořádcích a sociálních jistotách. Jistěže, Radek John, Vít Bárta a vlastně i Petr Nečas nejsou zrovna reprezentanti ideální demokratické vlády, ovšem nikomu nezakazují psát o Velikonocích, a dokonce musejí strpět, když média odkrývají jejich politické poklesky či Bártův korupční plán, jak se chopit politické moci. Pořád máme svobodu slova, což je asi vůbec nejcitlivější barometr, kterým lze změřit míru demokracie v té či oné zemi.

Než si zítra otevřete noviny  

Pražské Rudé právo sice popíralo tradiční význam Velikonoc, ovšem krajští papaláši bývali ještě kovanější. "Šťastné a veselé svátky jara, soudruzi!" Takto popřál čtenářům severomoravské komunistické Nové svobody šéfredaktor Jaroslav Smetana na Bílou sobotu 1. dubna 1972.

A v úterý 4. dubna vyšla ve stejném deníku zemědělská reportáž, ovšem i s náležitým ideologickým výkladem. "Na Valašsku, ale i jinde se Velikonocům přikládal velký význam a s nimi bylo spojeno hodně obyčejů. Jedním z nich bylo například i to, že na Velký pátek se nemá pracovat na polích," začínala reportáž. "Ale řekněte sami, kdo z družstevníků by nevyužil slunečného dne k tomu, aby se mohly dokončit jarní práce." Následoval výčet družstev, ve kterých se na Velký pátek podařilo překonat naplánované úkoly a patřičně oceněny byly i rekordy z velikonoční neděle a pondělí, přičemž zvláštní článek byl věnován budovatelům z Valašské Polanky, kteří o svátcích postavili novou autobusovou zastávku.

Milí čtenáři zítřejších novin. Není to vůbec samozřejmost, když si o uplynulých velikonočních svátcích přečtete i jiné zprávy, než tu o pěstování ředkviček v JZD Rudá hvězda. A komu se to bude zdát málo, tomu už v předstihu vzkazuji: "Komu není rady, tomu není pomoci, soudruhu!"