1. březen 1913: Drastické postupy, jak si ulovit holuba k obědu či k večeři, prozradil brněnský tisk. Pražské noviny se zaobíraly neobvyklým soudním případem kvůli dršťkové polévce.
Pečení nebo vaření holubi byli před sto lety oblíbenou pochoutkou brněnské spodiny. A nejen úplné chudiny, na vyhlášených holubích pečínkách s nádivkou si pochutnávali také brněnští vozkové. Lidové noviny z 1. března 1913 přinesly drastickou reportáž, která důkladně popisovala postupy, jakými jsou holubi chytáni.
Kruté lovy u nádraží
Nejoblíbenějším místem v Brně, kam se před sto lety chodilo na lov holubů, bylo okolí hlavního a hlavně nákladového nádraží. "Tam utrousí se z pytlů i z vagonů při nakládání a skládání den co den hojně obilnin," vysvětlil napřed autor reportáže, proč si tento druh ptáků oblíbil zrovna železniční nádraží. Pak už se pustil do popisu léček, které mu prozradila brněnské spodina. "Nejobvyklejší způsob je v tom, že namočí kukuřičná zrna, a když změknou, propíchnou je jehlou, v níž navléknuta je režná nit. Nit se ovšem při zrnu zasukuje a na druhý konec niti přiváže se hřebík, který do země se dobře zatluče. Holub sbíraje si zrní, sebere i kukuřičné zrno, spolkne ho i s nití, která mu však začne vadit při polykání zrna následujícího," vylíčila reportáž. Dál už byl postup jasný. Holub se pokusil odletět, ovšem v letu ho zadržela nit přivázaná k hřebíku. To už holubovi kroutil krkem nějaký hladový obyvatel Brna.
Reportáž popsala i mnoho dalších léček brněnských ptáčníků. "Spojí se dvě kukuřičná zrna nití, spoléhajíce, že obě sezobou dva holubi, kteří potom druh druhu vadí ve vzletu a odletu." Brněnská chudina používala i různé druhy lepů, v kterých ptactvo uvázlo. Vozkové pak lovili holuby bičem, když jednoduše práskli do velkého hejna, které zobalo zrní vysypané z vagonů.
Soud kvůli podvodu s dršťkovou polévkou
Odpolední Národní listy z 1. března 1913 se věnovali neobvyklému soudnímu případu v hlavní roli s dršťkovou polévkou. Obžalován byl mimo jiné obchodní sluha Karel Sklenář z pražské firmy Gustava Duba. Sklenář totiž do firmy donášel v poledne jinou polévku, než si přáli zaměstnanci. "Dopoledne jim nosil k přesnídávce dršťkovou polévku od Medvídků za 12 haléřů, ačkoliv tvrdil, že je to polévka z Platýzu za 16 haléřů. Rozdíl si ponechával," zaznělo v obžalobě. Protože se jedlíkům zdála polévka mdlá, jednoho dne si sami zašli pro nášup do podniku Platýz. "Aby se přesvědčili, zda je polévka odtamtud. Porovnáním bylo zjištěno, že polévka z Platýzu má lepší barvu i chuť, než polévka, kterou nosil Sklenář od Medvídků."
Přelíčení, které vedl senát dvorního rady Kursche, ovšem vyznělo do ztracena. Soud obžalovaného Sklenáře zprostil žaloby. Stejně dopadli i dva zaměstnanci hostince Platýz, kteří u soudu pod přísahou potvrdili, že Sklenář polévku skutečně nakupoval v jejich hostinci. Oba ale soudce napřed obvinil pro zločin podvodu křivou přísahou, aby nakonec nad celým případem jen mávl rukou. Možná i proto, že mu v soudní síni scházely dva zásadní důkazy. Polévka z pivnice U Medvídků na Perštýně a polévka z Platýze.
