Bývalý prezident Václav Havel se bojí "obludy", která má vyrůst na rohu Václaváku a Opletalovy ulice v Praze. Napsal to včera ministrovi kultury, který definitivně potvrdil demolici nynější stavby. Nepřipomíná vám to něco? Je to pár let, co se jiný prezident a jiný Václav chtěl poutat k bagrům. Taky se bál obludy. Hlavonožce architekta Kaplického.
Oba prezidenti se svezli na populistické vlně veřejného mínění - českého strachu z radikálních nevyzkoušených (a možná ne prvoplánově líbivých) počinů, které posouvají zakonzervovaná místa o kus dopředu (knihovna od Jana Kaplického), a taky (pseudo)ochranářství starých krás (svatováclavská demolice).
Osud obludy a blobu
Václav Klaus, jak to umí snad jen on, pozvedl význam svého vkusu na vkus spasitele pražského panoramatu a chtěl zabránit případné stavbě "obludného blobu" vlastním tělem připoutaným k bagru. Václava Havla vyděsila "obluda", která má stát na místě zbořených svatováclavských domů. Strach je prý větší než lítost z bourání.
Po zprávě o demolici na rohu největšího pražského náměstí a Opletalovy ulice se zvedla vlna odporu veřejnosti. "Naše nádherné Václavské náměstí je historickou zónou zapsanou do seznamu UNESCO, kterou musíme chránit!" Jenže kolik turistů a Pražanů se prodere davem bordelových naháněčů, mine desítky obchodů s cetkami, aby od umaštěného tácku s klobásou vzhlédl na onen "historický skvost", o němž je řeč?
Barák na vodstřel
Podle historika architektury Zdeňka Lukeše jde o průměrnou stavbu, která vznikla přestavbou původně hodnotného domu z 19. století. Tím dům svou historickou cenu ztratil. Projekt investora je (nejen podle něho) naopak zárukou dobré, kvalitní moderní architektury.
"Život se mění a architektura je jen jeho součástí. Nejhorší naopak je, když se architektura snaží být neměnná," řekla na podobné téma v rozhovoru pro TÝDEN architektka Eva Jiřičná.
Kdyby staré stavby (nemluvím o skutečných historických památkách, bourání stadionu na Štvanici je úplně jiný smutný příběh s tragickým koncem, který nejspíš čeká i "Hrabalovo" kino a automat Svět v Libni) neustupovaly těm novým, kdyby se nepřestavovaly domy a chrámy podle soudobých architektonických směrů a vlivů, kdyby se přes počáteční odmítání veřejnosti neprosadily odvážné stavby, zůstala by Praha středověkou konzervou. Skanzenem.
Ne každá novinka obstojí v čase a některé přestavby nadělají víc škody, než užitku, ale bez rizika a odvahy zůstává jen strnulost.
