Veřejný sektor přišel privatizací vodáren až o devět miliard korun. Města a obce sice získaly jednorázově velkou finanční částku, z dlouhodobého hlediska se však dostávají do potíží. Tím, že ztratily nad vodním hospodářstvím kontrolu, se jim zkomplikoval přístup k evropským dotacím a nyní chybějí finance na obnovu starých a výstavbu nových vodáren. Radnice také přišly o zisky z prodeje vody a peníze, které dostávají od soukromých provozovatelů za nájem, často nedosahují ani výše odpisů.
Vyplývá to ze studie, kterou ve středu zveřejnila česká pobočka Transparency International. Kritizuje neprůhledné postupy při privatizaci vodárenských společností a jejich důsledky.
„Privatizace vodního hospodářství v České republice by dávala smysl, pokud by veřejný sektor získal výnosy, lepší služby a nižší zainteresovanost na financování investic do infrastruktury," říká vedoucí projektu Eliška Císařová. „Bohužel z příkladů popsaných v naší studii vyplývá, že zatím dochází spíše ke zprivatizování zisků a zestátnění nákladů," upozorňuje Císařová.
Unijní závazky
Zisky z provozu vodáren nyní neplynou zpět do odvětví, tvrdí studie. Smlouvy se soukromými provozovateli jsou nastaveny tak, že náklady zůstávají vlastníkům infrastruktury, to znamená městům a obcím, zatímco zisky soukromníkům. Vzniká tak problém, kde města a obce vezmou peníze na investice do vodárenské infrastruktury.
Před vstupem do EU se Česko zavázalo splnit unijní směrnice v oblasti životního prostředí. To znamenalo, že během zhruba šesti let bude třeba do vodárenského odvětví investovat 60 až 80 miliard korun.
Coby členská země EU by Česko mohlo z unijních fondů získat asi 70 procent investic zpět (asi 56 miliard korun). Zbytek (24 miliard korun) by muselo financovat z vlastních zdrojů a ze zdrojů vybraných od spotřebitelů.
Špatné smlouvy
Privatizací se však přístup k evropským dotacím značně zkomplikoval. Může za to současné nastavení smluv mezi městy a soukromými provozovateli, které komplikují přístup k dotacím. Navíc nemotivují provozovatele k šetření. Společnostem jsou totiž často uznávány veškeré náklady spojené s provozem vodárny a jejich zisk obvykle vychází z přirážky k těmto nákladům. Nic je tedy nenutí šetřit.
Neprůhlednost nastavení vlastnických práv a dlouhodobých provozovatelských smluv včetně objemu financí, o které odhadem veřejný sektor ztrátou ziskové části vodohospodářských společností přichází, ilustruje zveřejněná studie na příkladech privatizace v Praze, na Ostravsku, ve Zlíně a v Kroměříži. Zisky si soukromí provozovatelé vyplatili ve formě dividend, zisků či výplat kapitálových fondů.
Problém a řešení
U těchto čtyř společností přišlo vodárenské odvětví minimálně o částku 7,5 miliardy korun. U dalších zprivatizovaných vodárenských společností se odhaduje částka, o kterou veřejný sektor přišel, na minimálně 1,5 miliardy.
ČTĚTE TAKÉ: Air France-KLM už nechtějí ČSA, privatizace běží dál
Za jedno z možných řešení současného problému vodárenství považuje Transparency International vytvoření nezávislého regulátora. „Ten by měl zajistit ochranu veřejného zájmu, dohlížet na vyváženost smluvních vztahů, nastavení přiměřenosti zisků soukromých společností a zajištění podílu veřejného sektoru na zisku z provozu," píše se ve studii. Prozatím společnost městům a obcím doporučuje, aby v případě, že zvažují privatizaci vodárny, věnovaly maximální pozornost výhodnosti smlouvy.
Foto: Profimedia, Jan Schejbal a archiv Týdne
