Spor
Ústavní soud se zastal prodejce nářadí kvůli rádiu a televizi v provozovně

Ústavní soud se zastal prodejce stavebního nářadí, od kterého kolektivní správce autorských práv Intergram požadoval 2722 korun za televizor a rádio v provozovně. Spor musí znovu projednat Krajský soud v Ostravě. Měl by detailně přezkoumat, zda skutečně šlo o veřejnou produkci, k níž firma potřebuje licenční smlouvu. Několik podobných nálezů již Ústavní soud v minulosti vynesl, v tom novém znovu varoval před formalismem.

Krajský soud původně dospěl k závěru, že v prodejně a půjčovně stavebních strojů a nástrojů se střídají zákazníci, a puštěné rádio tedy představuje veřejnou produkci. Firma se hájila tím, že speciální rádio na stavbu, které měl v době kontroly zapnuté zaměstnanec, je součástí sortimentu prodejny. Televizor byl při kontrole vypnutý a podle firmy sloužil pouze k přehrávání reklamních DVD.

Justice musí podle ústavních soudců v podobných případech postavit najisto, že provozovatel chtěl prostřednictvím rádia nebo televize dosáhnout "přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu". Závěr o výši údajného obohacení označil Ústavní soud za nepřezkoumatelný, není tedy založený na jasných kritériích.

Letos v lednu Ústavní soud vyhověl stížnosti hostinského z Trutnovska, jenž měl v provozovně televizi bez licence potřebné pro veřejnou produkci. Také v tomto případě soud nařídil justici, aby se zabývala tím, zda televize skutečně sloužila k veřejné produkci, a tedy zda její provoz mohl způsobit zásah do autorských práv.

Ústavní soudci tehdy v obecné rovině dospěli k závěru, že provozovatele restauračních zařízení, kteří užívají televizi k veřejné produkci, pochopitelně musí uzavírat licenční smlouvy. Kolektivní správci ale nemohou postupovat bezohledně a příliš tvrdě. Musejí prokázat, že televizor je provozuschopný a že jeho prostřednictvím skutečně docházelo k zásahu do autorských práv.

Loni v jiné kauze Ústavní soud rozhodl, že když si například prodavač pustí v obchodě vlastní rádio, nemusí kvůli tomu provozovatel automaticky platit kolektivnímu správci autorských práv.

Požadovat licenci by bylo v podobných případech přepjatě formalistické. Konkrétně tehdy soudci vyhověli firmě Velo CZ, spor se týkal rádia v prodejně a opravně kol. V podobných případech by měla justice podle ÚS podrobněji zkoumat konkrétní okolnosti, například zda rádio skutečně bývalo v provozu, komu patřilo a zda z něj měl provozovatel nějaký prospěch.