Novela
Veřejně prospěšné práce budou pro nezaměstnané povinné

Až dosud mohl každý nezaměstnaný nabídku vykonávat veřejně prospěšnou práci či veřejnou službu odmítnout - a nic se nestalo. Od příštího roku se však pravidla zpřísní. Pokud nezaměstnanému po dvou měsících v evidenci úřad práce jednu z těchto možností nabídne, bude ji muset přijmout. V opačném případě totiž z evidence vypadne - a tudíž přijde o podporu i hrazené zdravotní pojištění.

Středoškolský učitel matematiky a fyziky Jindřich přišel loni o práci. A protože žádná volná místa odpovídající jeho vysokoškolskému vzdělání a několikaleté praxi k mání nebyla, jeho "pobyt" na pracáku se protáhl na půl roku. Úřednice mu mezitím nabízely různé veřejně prospěšné práce - od zametání chodníků po práci u kopírky. Jindřichovi se to však nezamlouvalo, připadalo mu to pod jeho úroveň a nechtěl, aby ho bývalí žáci vídali na ulici s koštětem v ruce. Nabízenou práci odmítal.

Kdyby se v podobné situaci ocitl napřesrok, už by si to nejspíš dvakrát rozmyslel. Novela zákona o zaměstnanosti chce totiž zpřísnit podmínky. Nezaměstnané, kteří po dvou měsících v evidenci úřadu práce odmítnou vykonávat veřejně prospěšné práce či veřejnou službu, budou z evidence úřadu na půl roku vyřazeni. Tím přijdou o podporu v nezaměstnanosti, ale i o hrazené zdravotní a sociální pojištění.

"Cílem je motivovat uchazeče o zaměstnání k aktivnímu přístupu v řešení jejich situace a vytvořit podmínky pro zachování nebo získání pracovních návyků," zdůvodňuje přísnější pravidla ministerstvo práce, tedy autor návrhu.

Podle náměstka pro zaměstnanost a trh práce Karla Machotky jsou lidé dlouhodobě bez práce hůře zaměstnatelní, protože jim chybějí pracovní návyky, nemají reference od zaměstnavatele a podobně. "Chceme, aby to lidé měli jako povinnost, nějakou činnost v režimu veřejně prospěšných prací nebo veřejné služby vykonávat. Dosud ji totiž mohli bez jakýkoli důsledků odmítnout," vysvětluje Machotka novinku v legislativě.

Odboráři: Je to nucená práce

Osud novely je však ve hvězdách. Zatím čeká po prvním čtení na projednání ve výborech Poslanecké sněmovny. Opozici se změny nelíbí a odboráři už mají jasný plán. Upozornit na ni Mezinárodní organizaci práce při OSN. "Splňuje to všechny znaky nucené práce, je to způsob nátlaku a tím porušuje úmluvu, kterou Česko ratifikovalo, takže budeme u organizace žádat kontrolu," postěžoval si na připravované změny v legislativě odborářský právník Vít Samek.

Stejně se na chystané změny dívá i člen sociálního výboru Miroslav Opálka (KSČM), v němž se bude novela projednávat. "Nemůžeme do našeho prostředí vnášet prvky téměř 'otrokářské'. To už se znova bavme o pracovní povinnosti, která není ani ve výkonu trestu, o umístěnkách a institutu trestného činu příživnictví," naráží na praxi za bývalého režimu.

Spolu se Samkem kritizuje i snahu vlády trestat nezaměstnané za každou cenu s představou, že všichni jsou líní a nechtějí pracovat. "Nelze na všechny uvalit kolektivní vinu za některé excesy," tvrdí oba svorně.

Dalším háčkem je podle nich nedostatek pracovních míst. "Když máme patnáct evidovaných nezaměstnaných na jedno evidované volné pracovní místo, jak chceme dosáhnout toho, aby mohli všichni pracovat?" diví se Opálka.

Nežít na úkor státu

Změnu v zákoně naopak vítá další členka sociálního výboru Lenka Kohoutová. Podle ní by měl nezaměstnaný vzít na přechodnou dobu i práci náhradní. "Žít na úkor státu beru jako poslední variantu," říká Kohoutová. Sama se v podobné situaci před lety ocitla, když jako vystudovaná zdravotní sestra hledala neúspěšně práci ve zdravotnictví. Nakonec půl roku stála za pultem a balila dárkové koše.

Kohoutová nicméně navrhuje, aby se veřejná služba neomezovala pouze na úklidové práce, ale aby fungovala v režimu bývalé náhradní vojenské služby. Tedy aby nabízela práci v nemocnicích či neziskových organizacích. "Jde o často nelehkou a ne často vyhledávanou práci, tudíž podobná pomoc je určitě na místě," domnívá se poslankyně.

S Opálkou se však v jednom shoduje: lidé by neměli za práci na poloviční úvazek pobírat jen životní minimum, ale polovinu minimální mzdy. "Toto je dle mého pohledu v rozporu i s právními předpisy Evropské unie," upozorňuje Opálka. Veřejná služba totiž bude nově moci dosahovat až 20 hodin týdně, tedy poloviny pracovního úvazku. Člověk si službou však službou jen o něco přilepší – dostane zhruba o tisíc korun vyšší dávky pomoci v hmotné nouzi.

"Není to uzavřená otázka, bude se to řešit ve sněmovně," říká o odměňování za veřejnou službu náměstek Machotka.