Analýza politologa
Volební úspěch miliardářů? Zvykejme si, Babiš inspiruje
18.10.2014 20:00 Rozhovor
Jak si vyložit výsledky senátních voleb? Kdo a proč vyhrál, jaké jsou důvody porážky pravicových partají? A co způsobilo, že k volebním urnám dorazilo ve 2. kole rekordně málo voličů? Co si myslí o Zemanově receptu na "povinnou volební docházku"? Na to v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ odpovídal politolog Petr Just.
Letošní senátní volby byly úspěšné hlavně pro KDU-ČSL a Stranu zelených, které celkovým ziskem sedmi křesel posílily svou pozici v horní komoře parlamentu. Spokojena může být i ČSSD, neboť dosáhla cíle znovu získat alespoň deset z 23 obhajovaných mandátů. Ani pro ODS nepředstavovaly volby prohru s ohledem na její aktuální voličskou podporu. Ze tří obhajovaných křesel tato strana získala dvě. Za očekáváním zůstal výsledek hnutí ANO vzhledem k jeho pozici na české politické scéně. Z devíti finalistů hnutí Andreje Babiše vyhráli pouze čtyři - výsledky voleb čtěte ZDE.
Pane Juste, co říkáte na výsledek voleb?
ČSSD měla realistický cíl, realistická očekávaní - a v podstatě ten cíl i trošku přeskočila. ČSSD má důvod být spokojená s výsledkem, přestože zisk deseti mandátů je oproti šesti letům zpět ztráta. Bylo však jasné, že zopakovat ten šest let starý úspěch není úplně možné. A ten výsledek předčil i očekávání představitelů ČSSD. Stále zůstává nejsilnějším klubem.
Kdo může být určitě považován za vítěze, je KDU-ČSL. Lidovci bývali v Senátu relativně silní vzhledem k tomu, že ve druhých kolech mohou sbírat hlasy zprava i zleva. Pak jejich síla opadávala, ale teď se znovu dostávají do formy.
U ANO zůstal postup jen devíti kandidátů za ambicemi hnutí. Andrej Babiš to sice nikde nepřiznal, a jistě bude výsledky interpretovat coby úspěch, ale vzhledem k celostátním preferencím, devět postupujících a nakonec pouze čtyři z těch devíti proměněných... Podle mě to není velký úspěch. Samozřejmě výklad, že doposud neměli žádného senátora a teď mají čtyři, se bude objevovat v okolí Andreje Babiše a pravděpodobně i v médiích, která spadají do Babišova koncernu (Babiš vlastní vydavatelství Mafra, kam spadají například deník MF Dnes a Lidové noviny, pozn. aut.), ale z nuly je úspěchem i zisk jednoho mandátu. Na jednu stranu jde o posílení o čtyři hlasy, ale vzhledem k ambicím, kterými se strana prezentovala, je to velmi slabý výsledek.
Co znamenají volby pro TOP 09 a pro pravici vůbec?
Nejde vždy jen o tu stranu jako takovou. Jde i o otázku, jak jsou postavení jednotliví kandidáti a zejména v pražských obvodech, kde je konkurence poměrně velká. Já bych z toho nedělal závěr, že se lidé teď odklonili či přiklonili k nějaké politické profilaci. Že teď jsou levicoví a předtím byli pravicoví. Zejména u senátních voleb je hodně důležité, kdo kandiduje. Na dresu až tak nezáleží. A právě v pražských obvodech byli protikandidáti těch pravicových adeptů hodně silní. Od začátku muselo být jasné i kandidátům ODS, že obhajoba pražských mandátů nebude úplně snadnou záležitostí. A to samé platí o kandidátech TOP 09, opět většinou stáli proti kandidátům, kteří byli silní v tom daném regionu, ať už to byl třeba na Trutnovsku Jiří Hlavatý (majitel textilky Juta, pozn. red.), který je tam velkým zaměstnavatelem, takže ten tam docela přirozeně a trošku podle očekávání porazil kandidáta TOP 09, který je spíš spjat s těmi menšími obcemi a při sbírání hlasů měl proti velkému zaměstnavateli trošku nevýhodu.
Jak si vysvětlujete právě úspěch miliardářů Hlavatého a Ivo Valenty, majitele holdingu Synot, kteří pronikli do Senátu?
Valenta rovněž patří v rámci svého regionu k významným zaměstnavatelům, podle mě tedy u něj platí podobné vysvětlení jako u pana Hlavatého. Lidé rozhodují často i na základě toho, kdo jim v tom regionu dává práci, kdo do toho regionu investuje, přestože můžeme na první pohled říct, že to nemá s prací senátora moc společného. Senát je celostátní instituce, nikoli komuna regionu, jak se nesprávně říká. Přesto lidé ve svém rozhodování často šli po tom, kdo dává práci. Je jasné, že je to taková obyčejná, přirozená lidská motivace, jakoby ocenit člověka, který jim dává práci a samozřejmě tím ovlivňuje jejich životní úroveň a jejich materiální spokojenost. Myslím si, že po vzoru Babiše a po vzoru těchto dvou nově zvolených senátorů bude bohatých úspěšných lidí v politice přibývat, ať už to bude v dresu ANO nebo - jako v případě pana Valenty - v dresu jiných politických stran...
Jak vnímáte neúspěch první dámy ČSSD Aleny Gajdůškové a úspěch bývalého předsedy za totality proslulého JZD Slušovice Františka Čuby?
Proti Aleně Gajdůškové stála silná osobnost - a teď ji samozřejmě můžeme vnímat i negativně - reprezentující staré pořádky před rokem 1989. Nicméně na Zlínsku je pan Čuba výraznou osobou a i tady byl jako vyzyvatel Gajdůškové velkým soustem, a také to muselo být sociálním demokratům jasné už od začátku. Těžko se mi hodnotí, jak působí paní Gajdůšková na Zlínsku, přímo v tom regionu, ale z hlediska její celostátní prezentace, z pohledu zvenčí, se mi nezdála jako nějaká příliš charismatická osoba, která by měla nějaké lídrovské schopnosti. Sice se výrazně angažovala například v církevních restitucích a odporu vůči nim, ale podle mě ne úplně šťastně. Ale to je pohled z Prahy. Nemůžu hodnotit, jak ji vnímali občané na Zlínsku, ale patrně pan Čuba byl pro ně daleko atraktivnější. Jeho předlistopadový profil je kontroverzní a způsobuje jak pozitivní, tak i negativní emoce.
Měli by dva ministři - dopravy Antonín Prachař z ANO a školství Marcel Chládek z ČSSD - vyvodit odpovědnost ze svého neúspěchu? Oba ve druhém kole prohráli a post v Senátu neobhájili.
No, ono se to nabízí, velmi se to diskutuje, je přirozené, že je to vnímáno jako jisté vyjádření nedůvěry ze strany lidu. Já bych to nebral zase až tak dogmaticky. Je jasné, že když jde dotyčný do voleb, ve kterých selže, v podstatě by měl sám zvážit, nakolik je legitimizován reprezentovat tu danou stranu ve vládě. Senát je ale instituce, která nemá přímý vliv na vládu, mohou to tedy brát tak, že vláda nemá se Senátem nic společného a že jejich hodnocení v senátních volbách není hodnocením jejich práce. Myslím si však, že by bylo fér, kdyby se oba zamysleli sami nebo přišli s tím, že dávají své funkce k dispozici. Oni mohou dostat třeba od premiéra v případě pana Chládka či od Andreje Babiše v případě pana Prachaře nějaký signál typu ´Ne, pokračujte dál, neberme to nějak fatálně´. Nemyslím si však, že je nutné je zvenčí nějakým způsobem násilím odvolávat.
Co říkáte na rekordně nízkou účast voličů? Čím to je? Měla by být zavedena povinná účast, jak navrhuje prezident Zeman?
Nízká volební účast není překvapivá. Druhé kolo senátních voleb, pokud není spojeno s jinými volbami, tradičně netáhne. Kandidáti některých voličů vypadli, v podstatě je to tak každé senátní volby a posouvá se to k minimálnímu rekordu. Svou roli mohl sehrát i fakt, že za uplynulý rok byly volby troje, vlastně čtvery, pokud počítáme senátní volby jako dvoje různé volby. Čím víc voleb, tím víc roste únava lidí a neochota k nim chodit..
Co se týče povinné volební účasti, nejsem zastáncem tohoto systému. Pan prezident sice argumentoval některými demokratickými zeměmi, kde povinná volební účast je. Já si však myslím, že v Češích by to vyvolalo určité reminiscence z doby před rokem 1989, kdy tady povinná volební účast de facto byla. Země, kde je povinná volební účast, tu zkušenost, která by měla zcela jistě negativní psychologický dopad, nemají. Jsou tam i další praktické aspekty. Nejít volit je právo. Nutit lidi, kteří nechodí volit z důvodu výrazné nespokojenosti, volit, to také můžeme pěkně naběhnout. Výrazně nespokojení jedinci totiž mohou volit strany extremistické. Pokud je doženeme povinně k volbám, tak se můžeme klidně dočkat toho, že budeme mít v Senátu strany extremistické, populistické a podobně. Fakt, že v Evropském parlamentu není za Českou republiku žádná podobná strana a že nemáme v Senátu žádné takové strany, to není tím, že by tady neměly podporu. Jejich příznivci k volbám nechodí.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.